Zahrada

Překrásné! Ohromující! Briliantní! Snímek, který mě okouzlil o to víc, že má očekávání byla téměř nulová (film, o němž jsem v životě neslyšela a zrovna ho, když už nic jiného, dávají v televizi; komedie o "třicátníkovi Jakubovi, na kterého se začne valit jeden problém za druhým"). A pak jsem se nestačila divit. Nerada z toho množství vyzdvihuji jediný okamžik, ale ve scéně s mraveništěm jsem již byla lapena. Z nulových očekávání se vyklubal nezapomenutelný zážitek, který se okamžitě usídlil v mé top desítce. Som strom. (11.01.2009)

V deväťdesiatom piatom by som tento film veľkým oblúkom obišiel a keby išiel v telke, vydržal by asi sedem minút. Dnes som si tento film (poetickú poviedku) sám vyhľadal a celý pozrel. Človek sa mení. Mal som chuť na niečo slovenské a keďže sa filmy na Slovensku stále akosi netočia, musel som zahrabať trochu do minulosti a vybral som si Záhradu (rozhodujúci bol Labuda s Luknárom). A oplatilo sa? No, už som písal, že som to nevypol :) Inak, je to celkom romantická záležitosť, keďže o takejto pohodičke kdesi na opustenej záhradke s domčekom a milou susedkou (až na tých zopár náhodných "votrelcov") môže dnešný človek v meste len snívať. (11.08.2022)

Poetické filmy nesleduji, tak se v tomhle žánru nevyznám. Je to zajímavý film, prostředí je vybrané dobře, čiší z něj jakási atmosféra. Líbí se mi i ta mystika (zápisky, konec...) a skutečně je tu pár zajímavých momentů. Děj to moc nemá, něco se tam odehrává, ale nic moc se toho opravdu nestane. Jak tu byly i zajímavé momenty, tak tu byly i momenty, které byly pro mne buď nic neříkající nebo měly více významů. Nevím, jak vám strčení nohou do mraveniště pomůže určit, jaká bude zima. Poslední dvě kapitoly byly prostě divné. A ten konec je zajímavý, ale má více významů. Možná to tak má být, ale mám radši jasné konce. Tož, je to zajímavý film, podruhé bych se na něj i rád podíval. Mám to mezi 3-4*, nakonec to bude za slabší 4*. (26.08.2017)

Asi za nejpříhodnější bych považoval načnout své povídání citací z časopisu Cinema (číslo 9/96). "Zahrada je dobré místo, když potřebujete něco udělat se svým životem, plným zásadních i nepostižitelných problémů, které splývají tak jako stíny košatých jabloní v dozrávajícím sadu. Je v ní laskavost odpoledního slunce i palčivost vosích hnízd a nových příslibů, vzešlých z tlejícího vlhka a chladnoucího podzimního popela." __ Zhruba takový pocit mám z filmu také, přičemž toto konkrétní dílo je praktickým dokladem, že důležitou věcí při jakékoli projekci je něco, co většina recenzentů ani nezpozoruje – vhodné vnitřní rozpoložení. Když jsem Záhradu viděl poprvé, měl jsem v hlavě „plno“ a na duši nepříjemný pocit. A za tohoto stavu jsem se v postupně zobrazovaných situacích snažil hledat nějaký smysl či skrytý význam. Výsledek? Filmový zážitek veskrze průměrný. V dalších dnech se mi však film rozkládal v hlavě a došlo mi, že to, co nabízí, má mnoho společného s mojí subjektivní realitou. A vydal jsem do tohoto fikčního světa znovu. Kdybych měl popsat celkovou atmosféru Záhrady, napadají mě přívlastky jako „inspirativní“ (co se například vztahu k přírodě týče) či „uklidňující“ (veškerá působnost Heleny, od jejího vstupu na scénu až po éterický konec). __ Zdejší fikční svět filmu, konkrétně zmíněný prostor zahrady, okolo které se vše točí, je jakýmsi ideálním stavem, který by chtěl žít asi každý. Zároveň se ale domnívám, že snímek se velmi trefně opírá do nejčastějších psychologických problémů, které naopak mají své místo v každé době, a tak i když je snímek přes dvacet let starý, jde z něho pocit, jako kdyby vyprávěl o tom, co se stalo minulý týden. Vnímám to takto osobně i z toho důvodu, jelikož jsem měl tu možnost hledat a také i poznat, že takovou Zahradu lze najít doopravdy, a že to kupříkladu může být „jenom“ obyčejná zahrada. (Zkrácená verze textu, psaného roku 2014 pro studijní účely.) 80% (15.08.2020)

Když jsem viděl ty scény jako zakuklení se do deky mezi jablíčky  (nojo, mám rád jabka) nebo produkci španělských rytmů v nechápající restauraci tak jsem si  říkál že je  stejně škoda, že už v česku a slovensku poetické filmy snad ani moc nevznikají. Nemyslím ani tak ten námět o  vypadnutí z civilace, ten už snad ani dneska není originiální a osobně nejsem žádný zelený fanatik. Ale ten námět o zahradě a pocitu komfortní zóny je krasný a univerzální.  A to mi na oplátku  ta slovenská stylizace (a la Jakubisko) tak úplně nesedí  a působí na mě trochu externě. Ale hlavně díky vybraným momentům z tého mozaiky ledasčeho a pěknému námětu i čtvrtá hvězda. (15.07.2021)