Crows Zero

V tomto filmu nehledejte prvořadě hlubinu hodnot, tím neříkám, že zde nejsou. Miike sice chtěl ukázat na nesmyslnost rvaček mládeže, z kterých později vyrostou (Mechanický pomeranč), ale s jakou poetikou ztvárnil všechny boje a ta Narutovská výdrž v nich mě prostě uchvátila. Středoškolské prostředí s vysokou frekvencí dynamiky a akce. (27.10.2011)

Takaši Miike dokáže ze současné ostrovní kinematografie vykřesat mnohem více drajvu, než většina ostatních filmařů. Samozřejmě můžeme polemizovat o tom, zda tímto příklonem k západním filmovým postupům neničí to nejzajímavější, co nám japonské filmy mohou nabídnout, ale to by bylo na další povídání. Kurózu ZERO je výtečný zejména ve své první sebeshazovačné polovině, ze které je cítit ironie na míle daleko. V druhé části tohle trochu utichá a do popředí se dostávají vztahy a podobné nesmysly, což trošku ubírá na tempu a celkové atmosféře. Nicméně faktem je, že Takaši to drží pevně za nastajlované pačesy a přichází s cool bitvou v dešti jejíž přehlednost je díky trojici komentátorů nezpochybnitelná… Je nutné uznat, že i přes poměrně dlouhou stopáž to má říz a není to hloupé. Vidět to v době vzniku, zcela jistě bych byl nadšený. (13.11.2014)

No, tak tohle byla opravdu pecka. I když filmy podobného rázu moc nemusím. Tedy násilí jako takové nemusím vůbec. Jenže zvědavost jak se Oguri vypořádal s rolí tohoto typu byla větší. A nelituju. On ten film není jenom o násilí, je v něm tak nějak mimochodem v rámci nepsaných pravidel naznačená např. i úcta k slabšímu pohlaví a to mě na celé věci překvapilo snad nejvíc. Něco podobného jsem vůbec nečekala. Stejně jako překvapení v závěru (BTW tři dějové linky během závěrečného boje neměly skulinu), i když jistá věc při pádu Kena do vody mi vrtala hlavou. :o) Líbila se mi i kamera a muzika. Ta dokonce tak, že bych brala soundtrack. Přemýšlím za co bych stáhla aspoň jednu hvězdičku a nic mě nenapadá... Na dvojku se chystám během příštího týdne, tak se nechám překvapit. (17.09.2011)

Wow. Konečně jsem viděla Shuna hýřit nějakými emocemi :-) 100% musím shlédnout dvojku, protože tohle byl opravdu nářez. Bitky, bitky, bitky, krev, krev, déšť, přátelství, oddanost, spravedlivost... bože, to bylo super...! Oči navrh hlavy, bušící srdce, no, já hořela :-D Prostě dobrej film, kde mě občas štvala kamera, protože jsem si pořádně nemohla prohlédnout všechny rány, co kdo dostal... (12.06.2009)

Bitky, súboje, boj o pozíciu. Krv strieka, mláti sa všade, no najradšej rovno do papule. Na odľahčenie a v protipóle k tomu ultra melodramatické a zasnené lyrické scény. V komentároch sa objavuje, že režisér sa naladil na západnú nôtu. Nuž, myslím, že ak by sa napríklad američania pokúsili natočiť obdobný akčniak s takou megadávkou protipólnych vyhrotených emócií v škále od romanticky zadumaných úvah o priateľstve, zrade, konkurencii po pudové, zversky násilné ukričané súboje, tak tento koktail by smeroval maximálne tak k nejakej komediálnej paródii. Takaši Miike má všetko toto pod kontrolou, vrátane prítomného humorného nadhľadu.  Všetko pod zdanlivo nezúčastneným dohľadom yakuzy, riešiacej si vlastné konkurenčné problémy. Ale aj japonská mafia dobre vie, že čo sa za mladi naučíš, v podsvetí neskôr zúročíš. Všetko sprevádzané asi pol tonou japonského rocku. Veď koniec-koncov, o tom to je. Že absolútnym lídrom sa nikdy nik nestane, pretože vždy je tu ktosi nový. Alebo iný, koho si nemožno podriadiť. Pretože život je len rokenrol. (29.05.2021)