Madisonské mosty

Láska ako súlad dvoch duší, dvoch tiel, dvoch svetov, ktoré v spojení vytvoria jednotu a harmóniu. Harmóniu mužsko-ženskú. Ako Robert rázne a presvedčivo povedal, také niečo sa stáva len raz za život...a keď to zažijete, čaro tohto filmu s jeho jemnocitnosťou sa dá užiť ešte viac. Viem si predstaviť, že sa nájdu diváci, pre ktorých to bude len film z červenej knižnice. Pre niekoho krátka milostná zápletka zmáčaná slzami a bôľom. Pre iného osobná skúsenosť na filmovom plátne. Pre niekoho celoživotná trýzeň a frustrácia. Srdce túži a rozum velí. Áno, plakala som, ako už dávno nie. A bolo to ozdravné a uvoľňujúce. (15.01.2020)

Znovu sa dostávam do situácie, keď snímke v podstate nemám čo vytknúť, je úplne odovzdaná divákovi, nežná a úprimná, nepoznám lepších hercov - ako Meryl Streep a Clint Eastwood - ktorí by väčšmi hrali na city, pretože v očiach nešťastnej Francescy sa odzrkadľuje bolesť celého sveta, hudba je podmanivá, čaru prírody sa nedá odolať a predsa....... tých melancholických dialógov bolo na mňa príliš, to množstvo vrúcnych pohľadov sa nedá zniesť a ten koniec bol krásny a neznesiteľný zároveň. Nechápem, prečo sa Easwood pri strihaní filmu viac nečinil, pretože toto je presne moja šálka kávy, ktorú si pri sentimentálnej chvíľke dokážem dať aj trikrát za deň. 70% (15.05.2010)

Myslím, že ja sa nikdy neocitnem v situácii, v ktorej sa ocitla Francesca. Ale keby som sa predsa len ocitla, urobila by som presne to čo ona. Musela to byť neskutočná sila, keď toto všetko dokázali štyri dni. Veľmi skutočný a silný film. A tomu dojímavému koncu dávam 10 hviezd. Meryl famózna a muzika tiež. (04.12.2015)

Poetický příběh krásně zahraný s jasným poselstvím o tom, že láska je dar, který není dán každému a pokud má někdo to štěstí ji potkat, je to zázrak okamžiku, třeba jen čtyř dní nebo studny, z níž se dá čerpat celý příští život. Několik úchvatných scén dává filmu speciální nálepku, již už nelze s jistotou odpárat. Např. deštivý pohled na auto s cizí SPZ z každé strany mince - té co o tom "něco" ví a uvnitř ji drásá boj s dilematy a té, co žije v blahé nevědomosti klidné a bez emocí - co je lepší, toť otázka? Nikdy bych neřekla, kolik je v tak prosté nenápadně krásné Meryl erotického náboje, nebo právě proto? (25.12.2012)

Bože můj, v devadesátkách se točily bomby a nikdo mi to nevymluví... Madisonské mosty jsou úžasným filmem. Dominuje mu skvělé herectví dvou hereckých es Meryl Streep a Clinta Eastwooda, který si tuhle pecku i zrežíroval. Ze zprvu pomalého rozjezdu se film rozjede do hodně zajímavého drama, v němž se možná ke konci najde nejeden divák. Asi každý máme někde uvnitř uchovanou vzpomínku na ten svůj Rosemanův most, nebo výhybku, kde nás ten náš vlak na své cestě životem měl možnost odbočit jinam. Zatímco ta přímá cesta vpřed má trasu v podstatě danou... Rodina, partner, děti, práce...  Ta cesta za výhybkou je lákavá v její nepředvidatelnosti. A jako vše neznámé je o to více dráždivá, byť ta kolej může znamenat cestu ještě někam k modřejším dálavám, ale také nemusí být moc dlouhá a může koncit propastí... Tou výhybkou myslím třeba člověka, nějakou lásku, kterou člověk zničeho nic potká a nebo se s ní po letech znovu setká. A najednou ví, že tohle je jiné. Někdy může prohlásit, že skutečně poprvé vživotě si je tím citem jistý. Je z toho celý zmámený, vytržený ze stereotypu. Je tak lákavé odpojit se z toho vláčku. Ale co ostatní? Rodina, děti, partner co se snaží seč může být dobrým parťákem a nikdy neublížil. Pochopí to? Jsou lidé, kteří vše zpřetrhat skutečně dokáží. Ale jsou i tací a těch je většina co odolají a budou pokračovat dál. Mne zaujala role Francescy. Našla si svého vyvoleného a hodného Roberta, vzala si ho, má s ním farmu, šťastné děti, v chudobě evidentně nežila. A přesto zmiňuje, že manželstvím cosi ztratila a stala se otrokem rodiny a péče o ni. Myslím si, že takové ženy by se tedy neměly nikdy vdávat a mít děti, byť jistě budou dobrými matkami. Brát péči o rodinu jako oběť, to opravdu nechápu. Buď to chci a nebo ne. Navíc v době filmu a o to více dnes mají ženy milion možností jak se zabavit, plnit si sny, pěstovat koníčky... Ano, Franceska to tam na farmě kdesi v zapadákově asi měla složitější, ale tvrdím, že když chci být šťastný, musím pro to něco udělat sám. Film nabízí mnoho otázek a téma je skvěle zpracováno. Překvapila mne i ta dokonalá nepříjemná naléhavost a napínavost momentu  ve scéně  dvou stojících pickupů v dešti kdesi v zapadákově v Iowě na červené semaforu.... Prostě fantastický film.  A nesmíme zapomenout i na skvělý český dabink Zlaty Adamovské a bohužel nedávno zesnulého Ladislava Županiče. Tleskám a dávám za 5 fotek do National Geographic Magazine. * * * * * (24.02.2024)