Hlad

Skupinka prívržencov republikánskej armádnej zložky IRA, odsúdená v Severo Írskej väznici Maze, zahájila hladovku. Jej cieľom je dosiahnuť status označenia "politický väzeň". Toto zaradenie by im zabezpečilo miernejšie tresty, lepšiu stravu či zaobchádzanie. Namiesto toho sa dostávajú do otvoreného boja s "bacharmi", ktorých praktiky hraničia s neľudským správaním. Píše sa rok 1981 a toto je skutočný príbeh o udalostiach, ktoré otriasli svetom. Bez ohľadu nato, aké "čisté" úmysly malo zoskupenie IRA ( zabezpečenie slobody osamostatnením sa Írska od V. Británie ), príde mi prinajmenšom za vlasy pritiahnuté, že každý na tomto svete, chce dosiahnuť svojho cieľu za pomoci násilia, vraždenia a páchania iných zverstiev na obyčajných ľudoch ( nie, že by bola V. Británia svojim kolonizovaním bez viny ). "Hunger" vo mne vyvolal minimálne emócie. Nuž, vraždili, tak sa s nimi zaobchádzalo tak, ako by sa malo s každých vrahom. Nech si to každý obráti na seba, nech si každý o mojom názore myslí čo chce ( lebo údajne je táto skupina vďaka svojim skutkom z minulosti, v boji za "slobodu", stále "populárna" - no mne sú jej kroky rovnako proti "srsti", ako akýkoľvek výstrel z pušky amerického vojaka v Afganistane, Iraku či Vietname. A snáď nemusím pripomínať, že tam o slobodu nešlo, že? ). V poslednej polhodinke niekoľko scén vzbudilo odbor či "nechuť". Sebatrýznenie je však rovnako chorobou, ako seba-poškodzovanie. Osobne mi hlavného hrdinu vôbec neprišlo ľúto. Áno, je to smutné. No za všetko si predsa mohol sám. Bude snáď niekto niekedy obhajovať kroky Nórskeho vraha nevinných detí Breivika, ktorý chcel taktiež, ako iný šialenci dosiahnuť zmenu politického smeru násilím? Na záver, film dobrý, herecký výkon hl. "hrdinu" taktiež, ale - nuda. Možno to tak pociťujem z dôvodov "totálneho" odosobnenia sa, no fanúšikom ( skutočných ) vrahov som nikdy nebol. (25.02.2014)

Steve McQueen vyvrací fámu, že se forma nemůže obejít bez obsahu a jestli míní v tomto stylu pokračovat, myslím, že nebudeme kamarádi. Kdybych chtěla shrnout dojmy z filmu do jednoho slova, bude jím otupělost, která mi ani na chvíli nedovolila nahlédnout do problematiky, jež snad chtěl snímek zpřístupnit neteroristicky zaměřeným masám, a i kdybych měla o britsko-irské vztahy zájem, jakože nemám, pustím si pro osvěžení "Ve jménu otce". Ve světle těchto faktů mně pochopitelně byl výkon i úbytek svalové hmoty Michaela Fassbendera naprosto lhostejný. Jo, a ta jedna hvězda je pro mě, za statečnost a vytrvalost. (01.06.2012)

Hlad je snímek s vězeňskou tématikou zpracovanou velmi specifickým rukopisem, který nemusí zaujmout každého. Nejdelší dialog, který ve filmu zazní, trvá zhruba 15 minut a je natočen na jeden dlouhý, statický záběr. Svou délkou i obsahem se v podstatě jedná o nejvýraznější dialog ve filmu. Ty ostatní většinou netrvají déle jak minutu a je jich zde obsaženo jen minimálně. Díky tomu jsem měla pocit, jako bych se dívala na němý film. Proti násilným scénám ve vězeňských snímcích jsem již zřejmě natolik otrlá, že jsem zde při pohledu na dozorce kopajícího či surově bijícího vězně nepociťovala žádné emoce. Zato při pohledu na zbídačeného Michaela Fassbendera mi moc dobře nebylo. Zatím všechny snímky s tématikou IRA, jež jsem zhlédla, pro mě znamenaly silný zážitek. Hlad se svým pojetím liší a myslím, že spousta diváků si ho představovala úplně jinak. To však nic nemění na jeho výpovědní hodnotě. (17.08.2012)

S téměř dokumentární silou film zaznamenává nepřikrášlený, doslovný popis vyhladovění. Divákovi nic neodpustí a ukáže celou hrůzu do všech detailů. Se stejnou důsledností ale předvádí i předešlý boj irských vězňů za to, aby jim byl uznán politický status, a to přece jen bylo zbytečně rozvláčné. Není nezbytné ukázat, jak bachaři vytírají úplně celou zaneřáděnou chodbu nebo ostřikují celou zeď. Ukázka by na pochopení bohatě stačila. Tyhle scény film brzdily. (25.12.2015)

Hunger na mňa zapôsobil ako poriadna popálenina od cigarety a vryl sa mi pod kožu ako už dlho nič. Ide o totálnu klubovku pre náročnejších divákov, ktorý budú "chrochtať blahom", pretože tak ako napr. Fish Tank, tak aj Hunger je až moc reálny a nechá vás o filme rozmýšľať. Steve McQueen svojou kubrikovsko-tarantinovskou réžiou dokáže všetku tú pachuť z filmu preniesť až k vám domov. Tú špinu, fyzickú a psychickú muku som cítil neustále a ku koncu mi z toho začala až tuhnúť krv v žilách. Síce sa film zo začiatku tváril trochu inak než sa nakoniec vykryštalizoval celkovo to dopadlo veľmi dobre. Druhá polovica filmu patrí neskutočnému Michaelovi Fassbenderovi, ktorý zažíva zrejmé svoje najlepšie herecké roky. Klobúk dolu pred jeho výkonom. (06.03.2010)