Hlad

Nevadí mi na slovo strohé filmy, ale ona málomluvnost by „měla“ být něčím nahrazená. Jenže předlouhých scén postrádajících gradaci je poměrně hodně. Steve McQueen využívá minimalismu velmi a rád.. Jím předkládané scény jsou poměrně hodně nepříjemné, netradičně dlouho také hledají svého hrdinu, protože adeptů na hlavní úlohu je docela dost. Dost dlouho nás tvůrce nechává i na leccos čekat (a nabízí opakované pašování věcí do vězení, močení vězňů na chodbu), na druhou stranu dokáže umně několika málo záběry dokonale představit své postavy (viz. úvod s velitelem ostrahy). Všechno to má atmosféru a všechno je to taková hra protikladů. Nakonec z těkání mezi postavami hrdina přeci jenom vzejde, ale hlubší sympatie si nezíská. Film má sílu, ale dokáže i leccos vzít, lecčím zabolet. Nenabízí odpovědi, vlastně ani nijak podrobné informace. Revoltujících snímků jsem viděl poměrně dost a – v hlavě je mám dosud. Po Hladu člověk nemá radši ani ten hlad.. Přesto další z mnoha příkladů pro tuzemské tvůrce – minimalistické drama, které moc nemluví, ale má co říct!! Bez klišé, patosu.. 70% (02.06.2011)

Mučednický boj přespolního běžce aneb vítejte v syrovém naturalismu věznice Maze. Každá scéna má své místo, od strohého vytírání chcánek z vězeňské chodby až po závěrečné metafyzično a Kostěj Smrtelný Fassbender tímto přivedl překročení hereckých hranic sebepoškozování k dokonalosti. Klobouk dolů, Michaele. Můžu si jej pověsit na tvé žebro..? Ještěže kvůli ničemu neprotestuji a mohu si jít pro něco dobrého do ledničky. Jenže… Mám teď jaksi scvrklý žaludek… (28.10.2011)

S. McQueen má zvláštní styl režie, film je zaměřený na dlouhé záběry a na minimum dilaogů, tedy až na jeden přes 20 minut dlouhý, ale nenudící, nepochybně je film zajímavý a do jisté míry působivý, ale jeho poutavost tak v půlce filmu ztrácí dech, což je docela na škodu, ale ke konci začíná citově působit a po skončení mě donutil zamyslet se nad činem vězně. 70% (09.01.2010)

Někdo by si dle popisu mohl říci "Pche, další vezeňský drama"...po zhlédnutí by jen sbíral oči po podlaze. Tento snímek vyniká nejen kontroverzností, hlavně brutálním jednáním dozorců s vězni, ale především jednou věcí – všudypřítomným hrozivým tichem. Tak tichý snímek jsem snad ještě nikdy neviděl a byla to výborná volba, protože snad ani nejdramatičtější hudba by nevyvolala hrůznější dojem. To dusivé tiché prostředí narušil pouze v polovině stopáže téměř půlhodinový rozhovor, ve kterém Bobby obhajuje své myšlenky a důvody hladovky. Pocity z posledních deseti minut se dají téměř přirovnat k dojmům z Requiem za sen, a to je tedy co říct. Nejúděsnější na tom stejně ale je to, že se jedná o natočení dle skutečné události a kdo ví, jestli realita nevypadala ještě více nehumánně. Silný zážitek, velmi doporučuji. 80% (11.08.2012)

Neviděl jsem na plátně moc nechutnějších věcí, než je první pulhodina tohoto filmu --- Neviděl jsem nikdy na plátně nudnější a delší souvyslý (20ti minutový) dialog dvou herců ---- Neviděl jsem nikdy na plátně drsnější a vymakanější pohled na držení smrtící hladovky --- Viděl jsem už hodněkrát takové množství artových zbytečných záběrů jako v tomhle filmu ... Tak si račte vybrat, vážení. (29.09.2009)