Hlad

Tento film bolí. Je to neskutočne pôsobivo natočený depresívny film. Či už v zobrazení väzenskej brutality alebo následných dôsledkoch rozhodnutia mladého muža držať hladovku, ale i v spôsobe natočenia. Steve McQueen je silný v sugescii a detailoch a minimom dialógov ( je tu len jeden dlhý rozhovor väzňa s kňazom ) dáva do popredia obrazové prostriedky. Páči sa mi, že sa nestavia do pozície sudcu, len nám približuje osud muža, ktorý si zvolil svoju cestu. (26.02.2010)

Jmenovec legendárního herce (opravdu nevím jestli se nejedná o vtip či pseudonym) nám ve svém režijním debutu představuje nepředstavitelné podmínky irské věznice na které doplácí její "obyvatelé". Otřesná hygiena, drsná šikana ze strany dozorců, to vše vyústí v protestní hladovku. Jedná se o malý a neskutečně pomalý film, na který se člověk musí psychicky velmi dobře připravit. Film nemá stanovený pevný příběh a jedná se spíše o sled scén, které na sebe moc nenavazují a ze začátku bude mít divák docela problém se orientovat. Celý snímek je vyprávěn spíše formou obrazů a dialogy se vyskytují jen když je to opravdu nutné. V druhé části se režisér zaměřuje na hlavní postavu, ve které se poprvé pořádně předvede Michael Fassbender v úplně jiné úloze než v jaké jsme ho viděli doposud. Je vidět, že se roli plně oddal a výborný výkon předvede jak v takřka 20-ti minutovém nesestříhaném rozhovoru, tak i v pozdějších fázích, kdy se z něj stává troska ne nepodobná Christianu Baleovi z "Mechanika" (kdo viděl ví co může očekávat). Snímek to je opravdu zajímavý a ukazuje to co běžně ve filmech nevídáme a popravdě ani nechceme vídat, chce to jen obrnit se velkou dávkou trpělivosti, protože některé části se opravdu táhnou hlemýždím tempem. (07.06.2010)

Někdo by si dle popisu mohl říci "Pche, další vezeňský drama"...po zhlédnutí by jen sbíral oči po podlaze. Tento snímek vyniká nejen kontroverzností, hlavně brutálním jednáním dozorců s vězni, ale především jednou věcí – všudypřítomným hrozivým tichem. Tak tichý snímek jsem snad ještě nikdy neviděl a byla to výborná volba, protože snad ani nejdramatičtější hudba by nevyvolala hrůznější dojem. To dusivé tiché prostředí narušil pouze v polovině stopáže téměř půlhodinový rozhovor, ve kterém Bobby obhajuje své myšlenky a důvody hladovky. Pocity z posledních deseti minut se dají téměř přirovnat k dojmům z Requiem za sen, a to je tedy co říct. Nejúděsnější na tom stejně ale je to, že se jedná o natočení dle skutečné události a kdo ví, jestli realita nevypadala ještě více nehumánně. Silný zážitek, velmi doporučuji. 80% (11.08.2012)

Hlad není další z řady dojímavých vězeňských filmů o nezlomnosti lidského ducha, nespravedlnosti systému a jeho nelidskosti. Konečně, tohle vězení je jiné, než jsme z filmů z podobného prostředí zvyklí. Tytam jsou přeposilované gumy, vřava z chodeb, práce v prádelnách, pašování drog, fyzické potyčky mezi vězni, jejich boj o moc či plánování útěku. Je tu ticho, světlo a kdyby vězni nepotřeli vše svými výkaly, ocitli bychom se pod odmontování vězeňských dveří ve sterilní nemocnici. Rutina. Úmorný nedostatek podnětů (jak rozumné v tomto ohledu bylo vzdát se hudby). Hlad má i své bachaře, kteří nemluví, pracují ze zvyku, bez větších emocí. Jen občasné návštěvy, motáky a povídání se spoluvězni na ignorované mši vytrhávají mukly z jejich letargie a vtiskávají jim zdání osobnosti. Tady není a nemůže být ztotožnění se s postavami, protože ty již kromě touhy vzdorovat, kterou nikdo nechápe, (výtečně představené v jediném rozsáhlejším dialogu) o osobnost víceméně přišly. Nemluví, nežijí, nemají důstojnost a nakonec již ani nejedí a nepřežívají... Jejich protest proti nelidskému zacházení je tichý, pro ně bolestivý, pro věznitele nepodstatný či nepochopitelný, chvílemi i respektovaný a přece to film nějakým zázrakem ustál a nestal se lacinou moralitkou o špatnosti všeho, co je "od vlády". I v těch z druhé strany vidí lidské bytosti a jejich vraždu jako krutou a nesmyslnou. Nedozvěděl jsem se, že boj za všech okolností má smysl. SPOILER - Bobby Sands umírá, jeho požadavky se plní, ale pro mě i tak hrdinou zůstavá (zde nevystupující) Bertrand Russell se svou myšlenkou: "Nikdy bych nepoložil život za svůj názor, protože bych se mohl mýlit." Film mnou proto nepohrdá, neříká mi, že myslím špatně. - KONEC SPOILERU. Hlad vidí a vnímá, ale nevelí a nepodsouvá. (10.05.2010)

Líbilo se mi jak si kamera vždy vybere jednoho zástuce z každé frakce (vězni, bachaři, těžkooděnci) a nenásilně ho sleduje. S hlavním hrdinou se vlastně seznámíme až za dost dlouhou dobu, a to hlavně díky dlouhému rozhovoru s knězem. Jinak se toho ve filmu moc nenamluví, ale o to je právě působivější. Režisérovi se daří vtáhnout diváka do vězeňské atmosféry plné klaustrofobického ubíjejícího hnusu, napětí, odhodlání větňů a frustraci bachařů, kterou si s gustem vybíjej na vězních. Samotná finální hladovka je kapitola sama pro sebe, velmi realisticky natočená změna těla vám vezme jakoukoli chuť se někdy o něco takového pokoušet. Nebyla to pro Británii veselá doba a po skončení jsem měl chuť se najíst. (14.12.2009)