Čtvrtý druh

Filmy o "blízkých setkáních" patří mezi můj oblíbený žánr a Čtvrtý druh mu ostudu rozhodně neudělal. O Mille Jovovich jsem si nikdy nemyslela, že je to nějaká fenomenální herečka, ale tady jsem ji snad poprvé viděla opravdu poctivě "hrát." Pro mě se jedná o slušné psycho. Snímek se sice skládá převážně jen z rozhovorů mezi doktorkou Abigail a jejími pacienty, ale o to mají větší sílu. Výpovědi těch lidí jsou samy o sobě docela strašidelné. Mnohdy je nejvíce děsivé to, o čem člověk jen slyší, co poslouchá, náznaky. Představivost pak zmůže své, stejně jako strach. Pak události dostávají konkrétní podobu. Měla jsem pocit, že kdyby ukázali, co se tehdy opravdu stalo, ty hrůzy, asi bych to nevydržela. Jo, docela jsem se bála:) Už jen ta sova byla tak děsivá, že jsem byla ráda, když nebyla v záběru. A díky Bohu, že ta hlavní "Alien possession" scéna byla docela nerozpoznatelná díky "technické závadě" na záznamovém zařízení:) Mně stačily jen ty hrůzné zvuky, co z ní vycházely. Čtvrtý druh si své publikum rozhodně najde, stejně jako je stejná část těch, co si k němu cestu nenajdou. Já patřím mezi první skupinu. (18.10.2015)

Nejnudnější a nejtrapnější sci-fi poslední doby. Nálepka ,,podle skutečných událostí, doloženo dobovýmy dokumety" zněla zpočátku zajímavě, ale skutek utek. Ty rádoby pravé záběry mě po chvíli už dost štvaly. Nenapravila to ani Milla Jovovich, ani Elias Koteas. Takový film nepřináší nic nového ani originálního, je to postě jen moderní nonsense, který snad nestojí ani za zkouknutí. (18.05.2011)

Zkouška nedobrovolného spojení aneb interaktivní rozpolcenost na čtvrtou... Dost možná nejsme ve vesmíru sami, ale jestli tam doopravdy NĚCO je, pak na to budeme sami. Aby vše fungovalo přímočaře a znepokojivě, tak ona interaktivně dokumentární forma nesmí být samoúčelná, což mi právě u The Fourth Kind po většinu času připadalo, že tady to prostě prvoplánové je. Olatunde Osunsanmi podle mě zcela jednoznačně klade důraz na jednotlivé detaily, které ale ve výsledku poněkud nezapadají do jednoho kompaktního celku. Zkrátka "filmová" linka příběhu se s tou "dokumentární" jednoduše tluče jak děcka na pískovišti a v důsledku toho celková autenticita prostě pokulhává. Ne, záměr určitě nebyl špatný, ke kladům nepochybně patří nápaditá práce Lorenza Senatoreho s kamerou (bohužel už o dost méně povedený střih) i zvláštně (po)ruchová hudební kulisa Atli Örvarssona a pár nezpochybnitelně znepokojivých okamžiků. Na druhé straně nevěrohodná Milla Jovovich a ta mnohdy zbytečná "čtyřiadvacítková" obrazová mozajka. Zkrátka The Fourth Kind mohl být dobrý paranormální film, avšak když chcete až přespříliš, pak to všechno funguje jen napůl. P.S.: "Během roku 1976 několik dětí a mladých dívek nezávisle na sobě pozorovalo podivného opeřeného "sovího muže". Objevoval se blízko kostela v Mawnanu, malé vesnici na jižním pobřeží Cornwallu" (Karl P. N. Shuker, Atlas světových záhad, 1996) - všechno souvisí se vším. [final rate: 50%] (17.03.2011)

Neveril som tomuto filmu už od počiatku a ani po asi tridsiatke veľmi slušných hodnotení. Milla Jovovich je však Milla Jovovich a film od obľúbenej herečky treba ihneď vydieť. Aké bolo moje prekvapenie, keď ma film zaujal tak veľmi ako som chcel už pri slávnych predchodcoch tohto žánru – imaginárnych dokumentov (The Blair Witch Project, The Poughkeepsie Tapes a Paranormal Activity). Napriek známym hercom a možno práve kvôli nim ma viac filmovejší ako dokumentárny The Fourth Kind dostal presne tam kde chcel. Tvorca zaujímavo miesi dokumentárne zábery s hranými a to niekedy aj z rôznych uhlov a tak sa stane, že na obrazovke sledujeme naraz štyri zábery (dva dokumentárne, dva hrané). Naviac film ponúka, a to možno aj neplánovane, aj druhú verziu toho čo sa deje. Tieto filmy buď zaujmú alebo nie. Pri Blair Wich ma zaujal jedine koniec, pri The Poughkeepsie Tapes len tak priemerne celí priebeh, pri Paranormal Activity nočné scény, duchárska tabuľka s písmenami a na internete vyhľadaná správa o podobnom prípade. The Fourth Kind zaujal od začiatku aj vďaka zaujímavo zvolenému prostrediu Aljašky a ostatné už prišlo samo. (16.01.2010)

Hrozně moc lákavej námět, ale bohužel poměrně tragickej výsledek. Snad ještě nikdy mě v žádném filmu něco neotravovalo tak, jako zdejší "skutečné záběry". Už jenom ten rozhovor režiséra s doktorkou působí tak strašně nepřesvědčivě, že je až urážlivé, že se po nás chce, abychom tomu věřili. Herci neodvádí příliš dobré výkony, scénář vede odnikud nikam - v podstatě to mohl být desetiminutový dokumentární spot, neboť všechny příležitosti k nějaké zajímavé filmové scéně jsou zabity "skutečnými záběry", tzn. když se začne dít něco zajímavého, nastoupí "skutečná kamera", která však v tom okamžiku z paranormálních důvodů přestala natáčet. Takže divák vidí jenom zrnění a slyší výkřiky. A ten závěr, kterej naprosto nesmyslně dává pointu něčemu, co by ji bývalo (jako snad jediné) vůbec nepotřebovalo... to už jsem si fakt nevěřícně klepal na čelo. Myslím, že v nadpřirozeno svým způsobem věřím, ale rozhodně se mi proto nezačne líbit tento film. PS: Sovy nejsou, čím se zdají... (15.01.2010)