Čtvrtý druh

Celkem zajímavý námět, který silně opisuje od průkopnické Záhady Blair Witch, navazuje na slabé Paranormal Activity a další pseudodokumenty, přičemž zvoleným stylem vyprávění se film samotný připravuje o jakoukoliv působivost, neboť nelogické prostřihy mezi v úvodu přiznanou inscenací událostí a "dokumentárními záběry" jen upozorňují na to, že sledujeme fikci - pouhou napodobeninu. Díky tomu je strašidelnost filmu prakticky nulová a to je u hororu docela velký problém. Nový trend vyčpěl dříve, než jsem čekal. Díky za Blair Witch, Cloverfield, Rec a District 9, ale takové bláboly, jako je Čtvrtý druh, si, milí filmaři, strčte za klobouk. 40% (27.02.2010)

Hrozně moc lákavej námět, ale bohužel poměrně tragickej výsledek. Snad ještě nikdy mě v žádném filmu něco neotravovalo tak, jako zdejší "skutečné záběry". Už jenom ten rozhovor režiséra s doktorkou působí tak strašně nepřesvědčivě, že je až urážlivé, že se po nás chce, abychom tomu věřili. Herci neodvádí příliš dobré výkony, scénář vede odnikud nikam - v podstatě to mohl být desetiminutový dokumentární spot, neboť všechny příležitosti k nějaké zajímavé filmové scéně jsou zabity "skutečnými záběry", tzn. když se začne dít něco zajímavého, nastoupí "skutečná kamera", která však v tom okamžiku z paranormálních důvodů přestala natáčet. Takže divák vidí jenom zrnění a slyší výkřiky. A ten závěr, kterej naprosto nesmyslně dává pointu něčemu, co by ji bývalo (jako snad jediné) vůbec nepotřebovalo... to už jsem si fakt nevěřícně klepal na čelo. Myslím, že v nadpřirozeno svým způsobem věřím, ale rozhodně se mi proto nezačne líbit tento film. PS: Sovy nejsou, čím se zdají... (15.01.2010)

Největší problém je, jak strašně vážně se ten film bral a už vůbec ta první scéna s rotující Millou, která s kamenným výrazem přesvědčuje, že "byly použity archivní záběry" a "je na vás, čemu uvěříte," byla směšná. O to víc tragický jsou pak všechny dvoj-scény s filmovým a "pravým" záběrem, který jsou podle mě úplně zbytečný a navíc mi strašně lezla na nervy "pravá" doktorka Abigail s tím plačtivým výrazem a tenkým hláskem. Další zklamání bylo, že jsem až do konce trpělivě čekala, že konečně něco uvidím. Pokud nepočítám jeden úplně rozmazanej stín a ten asi vteřinovej záběr nad domem, tak, zřejmě v rámci věrohodnosti, nám neukázali nic a ta zrnící obrazovka mě časem těžce štvala. Mělo to ale pár tajemnejch momentů a ty 2* jsou přesně za dvě scény, který byly velice dobrý, a to jsou obě scény z hypnózy. Snad už ten trend hororů, co se "doopravdy staly," brzo přejde. (26.04.2011)

Jsem rád, že jsem o filmu nic předem nehledal. Byl jsem příjemně překvapen dobrou atmosférou, ale především skvělými "původními" záznamy zachycujícími hypnotické stavy. Ty mají opravdu silnou atmosféru a jsou působivé, i když bych řekl, že má vnitřní snaha "uvěřit neuvěřitelnému" byla silnější než tvůrčí schopnost mě přesvědčit:). Koncept střídání "archivních" a nových záběrů je velmi dobrá. Škoda, že po shlédnutí prostě jen vygooglíte realitu a všechno to kouzlo rychle zmizí... Ale pokus to byl dobrý, v dnešním světě však odsouzený k zapomnění (na rozdíl od Fire in the Sky). (12.08.2010)

kdyby to byl dobrý film, byl by to vynikající film, ale že je to špatný film, je to přímo tragický film. zní to jako paradox, ale hned vysvětlím, co tím míním. stejně jako většina dobrých a úspěšných hororů či sci-fi hororů nestaví ani Čtvrtý druh na původním námětu, ale velkou měrou čerpá z postmoderní mytologie. miliony Američanů jsou přesvědčeny o tom, že mimozemšťané navštěvují Zemi a unášejí lidi. jen o málo méně jich věří, že sami byli uneseni. existuje velmi detailní model pro představy, jak přesně takový únos vypadá, jakým způsobem jej lze prošetřit a jaké jsou souvislosti. Čtvrtý druh tento model přijímá, lehce adaptuje a o několik kroků dotváří. koncept má proto už v základu velký potenciál oslovit početné masy diváků, jelikož předjímá jejich vlastní pověrčivost, zneužívá jí a útočí do slabých míst, kde polevuje obrana diváka. nevím, jak ostatní diváci, ale já jsem silný skeptik. přesto, abych si mohl užít fantastický film, ať už sci-fi, horor, nebo hybrid obou žánrů, musím být otevřený. musím vstoupit do hry, v níž balancuji mezi aktivní snahou uvěřit věrohodnému, a přirozeným nutkáním zpochybňovat, vyvracet a odmítat vše, co se naopak jeví jako falešné. nejvyšší metou pro filmaře pracujícího s naznačeným konceptem by přirozeně měla být autenticita. v tomto ohledu ovšem Čtvrtý druh naprosto selhává. pozorný divák s trochou soudnosti filmu věřit nemůže ani při dobré vůli. dokumentární části jsou ledabylé a velmi nešťastně napojené na nesouladné ilustrační pasáže s Millou Jovovich. těm by pro změnu neuškodilo více kameramanské zručnosti, vyspělejší využití zvukových efektů a v neposlední řadě větší důraz na výpravu a kresbu unikátního aljašského prostředí, která by zachytila tamního genia loci. ze všeho nejvíce ovšem film trpí špatnými hereckými výkony. vada je to o to patrnější, že přesně na herectví stojí působivost filmu. divák musí napřed uvěřit herci, aby teprve mohl přijmout širší souvislosti. mizerné herectví a laciné pozlátko televizní konverzačky nejenže nedovoluje ani přístupnému divákovi pohroužit se do relativně atmosférického nitra filmu, ale nad to obnažuje absurditu premisy v jeho základech. /// bylo velmi férové připomenout na začátku filmu divákovi, že jde o jeho svobodnou volbu, zda uvěří, nebo ne. bohužel, volba je zcela jasná, od začátku až do konce. (02.09.2012)