Kamera:
Martin HawkesHrají:
Bruce Dickinson, Sam Dunn, Lars Ulrich, Prabhu Deva (a.z.), Dave Murray, Adrian Smith, Max Cavalera, Tom Araya, Kerry KingObsahy(1)
Dokument o lidech, kteří si tento druh hudby zvolili pro život. Postupně se podíváme do Brazílie, Japonska, Indie, Číny, Izraele a na Střední východ. Zjistíme, že jinde je tento styl brán jako postoj proti zažitým tradicím anebo proti represím daného režimu. (Kryton)
Recenze (62)
Kvalitni a zdarily dokument o vnimani metalu v Asii a Jizni Americe. Dobra rezie, zajimave informace a pohled na zivot v jednotlivych statech, ktere mohou zaujmout i cloveka, ktery se o metal nikdy nezajimal. Sice mi zde chybi trochu nejaky vylet do Afriky, ale i tak se tvurci solidne projeli. Pro me osobne byl metal vubec prvni hudebni zanr, ktery me v puberte dokazal zaujmout. ()
O něco málo zajímavější dokument o metalu, například o brazilský Sepultuře, která začínala úplně s holou prd**í, ale žvásty jako třeba, že si slepovali tužkovky na místo patron, to už bych f*ck vědět nemusel. Raději ty hudební ukázky z různých koutů světa, mohli dát delší, namísto těchto nesmyslných keců. Nebo například nejhorší moment v dokumentu, který mě pohoršil, bylo vyjádření Larse Ulricha z Metallici, zda mu nevadí, že chudí lidi z třetího světa stahují metal, pač jinou možnost prostě nemají. A on na to, že "dřív, když internet nebyl tolik rozšířený, tak mu to vadilo, ale v současnosti už to neřeší". Bodejť by to tý k*rvě komerční vadilo. Toho d*bila tam neměli vůbec dávat navíc xkrát. Od dob, co Metallica přestala hrát trash, stojí úplně za vyliž p***l. A nakonec, jako ten pitomec se sám Sam natočí celej vytlemenej na koncertu Maidenů v Iránu. Tomu tedy říkám klišovitá třešnička na dortu. ()
Sam Dunn podruhé a celkem i zajímavěji. Po výborném dokumentu Metal: A Headbanger's Journey, který mapoval historii metalu a jeho fanoušky v Americe a v Evropě, se v novém dokumentu podíváme do zemí, ze kterých většinou nepocházejí žádné velké metalové skupiny a západní skupiny, tam někde až donedávna vůbec nehráli, ale přesto se zde urodilo metalové hnutí, i přes všechny překážky, které kladl politický nebo náboženský režim. Podíváme se do Brazílie - jedné z nejvíce metalových zemí. Obrovský festival Rock in Rio, kde je více než 1 milión fanoušků a Sepultura je nejúspěšnější domácí skupina. Dále do Japonska, kde Japonci potvrdili svůj status nejdivnějšího a nejúchylnějšího národa, přes Indii, Činu a Filipíny až po Spojené Arabské Emiráty a Izrael. Velmi zajímavé výpovědí lidí a muzikantů o něčem, s čím se zde patrně nikdy nesetkáme (jako je náboženská policie, mlácení, zákazy a cenzura) a důkaz toho, že i přes kulturní, náboženské, politické a další rozdíly metal sjednocuje. ()
O Global Metalu jsem se dozvěděla přes Tang Dynasty, takže zjištění, že metal se poslouchá a hraje i tam, kde by ho člověk vůbec nečekal, pro mě překvapivé není... (Čínskou rockovou a metalovou scénu pozvolna - velmi pozvolna, protože s jedním dobrým albem vydržím kolikrát týdny až měsíce - objevuju už pár let...) Nicméně jsem téhle hodince a půl filmového materiálu velmi vděčná za spoustu zajímavých tipů pro download sessions během dlouhých zimních večerů a možná ještě vděčnější za to letmé setkání s metloši celého světa. Headbangers of the world, unite! ()
Dokumentu jsem se docela bál. Nenávidím totiž metal. Dokument je však postaven tak, že hudba zde není primární záležitostí. Spíše zde metal prezentuje, jako nějakou filosofii, zejména, mladé generace. Co musím na dokumentu rozhodně ocenit, jsou velmi exotické destinace, které má divák možnost navštívit. Takže i lidé, kteří nenávidí metal nebudou na konci znechucení. Nějak se však nezbavím pocitu, že podobný dokument by bylo možné natočit na bázi každého hudebního žánru. Dávám pěkné 2*. ()
Galerie (1)
Photo © Seville Pictures
Reklama