MaedhRos

Filmařsky je Zrození národa brilantní, ale zároveň je tak daleko za hranicemi toho, co považuji za lidsky přijatelné či omluvitelné jako "svědectví doby", že tomu nemůžu s klidným svědomím nasázet pět hvězdiček. Mohla bych nasolit odpad - ale to mi taky nepřijde zcela korektní. Takže nechávám bez hodnocení.

Přiznám bez mučení, že ta komornější první řada mě vzala za srdce víc. Netvrdím, že je dvojka výrazně horší (i když trochu horší myslím je). Jen je velmi jiná. Předpokládám, že se najde řada diváků, kterým ten tonální shift udělal dobře a tahle sezona se jim líbí víc. Lenka.Vilka ale přesně pojmenovala, co mi na dvojce nejvíc vadí: roztříštěnost. Neznám, pravda, zdrojový materiál, ale přijde mi, že víc času a víc zapamatovatelných momentů si zasloužila jak většina původních postav, tak řada postav nových (výmluvným příkladem budiž voják, kolem jehož zmizení se točí spousta emocí a konfliktů v posledních několika epizodách, ale jehož samotného vlastně nemáme šanci moc poznat - či jedna z výrazných vedlejších postav z první série, která prostě umře off-screen). Zároveň mi tu chybí víc času na oddech. Děj vás honí od čerta k ďáblu a od jedné krize k druhé a nedostanete mnoho prostoru k tomu, abyste si společně s hrdiny chvíli prostě jen dřepli na prdel, popíjeli soju a koukali na hvězdičky. IMHO to mělo být tak o 2-3 epizody delší.  I navzdory těmhle výtkám mě ale druhá řada bavila - a jsem velmi zvědavá, s čím přijde ta třetí.

Stylově a režijně zajímavější, než Lot 36, ale něco tomu přeci jen schází. Hewlett v hlavní roli ovšem absolutně nemá chybu a mimo jiné i díky jemu mě Hřbitovní krysy bavily znatelně víc, než předcházející povídka.

Monstra jsou fajn a premisa velice sympatická, ale lidské a spíše lidské postavy a vztahy mezi nimi mě na Sweet Home zajímají nejvíc. Ta velká témata (jak definovat lidství, jak definovat monstrum, do jaké míry světí účel prostředky či hledání rovnováhy mezi zájmy jednotlivce a zájmy kolektivu), seriál řeší většinou s melodramatickou polopatičností, ale ono to prostě funguje. A já jsem ráda, že těmhle věcem a veskrze lidským radostem a bolestem se věnuje víc času, než CGI bitkám a jatkám (ačkoli i ten akčnější aspekt mě samozřejmě baví). ...Druhá sezona už té akce nabízí poněkud víc (a optimismu o poznání méně), ale v těch (pro mě) zásadních ohledech je pořád silná. Jsem hodně zvědavá na řadu třetí. Plné hodnocení si to objektivně vzato prostě nezaslouží, ale bavilo mě to tak, že mám skoro chuť těch 5 dát.

Důstojná adaptace, která ctí příběh i ducha předlohy (hodně by mě zajímalo, nad čím se pohoršují samozvaní fandové na svoji dobu velmi progresivního komiksu). Výhradu mám asi jen jednu, ale je (pro mě) poměrně zásadní: i navzdory pár zajímavým nápadům (Lucifer!) je to výtvarně a filmově takové...zaměnitelné. Neříkám nepěkné nebo vysloveně špatné, ale prostě...meh. Líbil by se mi výraznější rukopis a osobitější vize. Ale to je dneska v komerční filmové a televizní tvorbě tak obecně spíš nedostatkové zboží. Jinak ovšem výborné. A (tohle možná bude znít jako kritika, ale není) to, že Sturridge Morphea hraje, jako by po většinu času trpěl současně žaludeční nevolností a melodramatickou zácpou, je beze srandy asi nejlepší možné pojetí téhle role. Nevím, nakolik záměrný či nezáměrný, ale je to přesně ten vibe! (A podotýkám, že to říkám se vší láskou, jako Morpheův dlouholetý fanoušek.)

Dojáček? Bezpochyby. (Brečím pokaždý, a to už jsem to viděla asi 20x.) Ale taky velmi kompaktní a zároveň mnohovrstevnatá - ovšem srozumitelná - metafora o koloběhu života - a umírání.

Cokoli napíše Rob Shearman, stojí za to. Daleka ale nemůžu hodnotit tak nadšeně, jak bych ráda - poněvadž musím srovnávat s Jubilee (audiodrama - taktéž od Shearmana - jehož adaptací pro televizi Dalek vznikl). S ohledem na omezení daná cílovým publikem (které je u TV seriálu přece jen dost jinde, než u Big Finish audií), rozpočtem, stopáží (audiohra je výrazně delší) a Doktorem (já Ecclestona sice ráda - ale Colina Bakera mám radši) se to ale myslím povedlo na výbornou. (Jubilee každopádně doporučuju. Je to nářez.)

Pubertální bejkárna, wtz, ale relativně svěží pubertální bejkárna (i když ten pocit neokoukanosti je pravděpodobně do značné míry daný tím, že českou TV produkci prakticky nesleduju). První dva, tři díly mi nicméně nějak, něčím dost sedly - a i když po dalších epizodách chtě nechtě musím jít s hodnocením dolů, pořád je 'Na vodě' něco, u čeho tu necelou hoďku týdně bez větší újmy na zdraví vydržím - a tu a tam se i zasměju.

Zpracovat by se to dalo vynalézavěji a "filmověji". Na každý pád je ale Regeneration velmi dobře obsazená a zahraná (a vizuálně podmanivá) věc, navíc vyšperkovaná o Dannův soundtrack. Konverzačka? Možná. Ale o docela podstatných věcech. Předlohu od Pat Barker jsem, pravda, nečetla - ale se Siegfriedem Sassoonem a Wilfredem Owenem trávím posledních pár měsíců hodně času - a všem, kteří Regeneration strhali, protože v tom bylo málo bláta, olova, bajonetů a yperitu, bych vřele doporučila, ať udělají totéž. (7/10. Zaokrouhluju směrem nahoru, protože W. Owen má dneska 123. narozeniny, a protože proto.)

Instantní depka na tři minutky s velmi milou (ne)pointou + McGann (přiznávám, ta pátá hvězda je za něj). Za mě cajk.