Global Metal

Mám hodně rád metal, ale musí být melodický nebo nejlépe symfonický promíchaný třeba i s tradičními nástroji daného státu. Folklorní nádech já miluju stejně jako tyto kapely = Nightwish, Korpiklaani, Within Temptation, Kiuas, Hammerfall. Tady se však jednalo skoro ve všech případech o heavy nebo death metal, kde se jen řeže nesmyslně a nerytmicky do nástrojů a lidi mlátí hlavama na všechny strany. To už je podle mě na hraně hudební snesitelnosti. Pozitivně hodnotím konfrontaci metalu s politicko-náboženským vystupováním daných států. Negativně hodnotím úzkou zaměřenost dokumentu a především absenci návštěvy Finska - Mekky metalu. 60% (26.11.2011)

Sam Dunn podruhé a celkem i zajímavěji. Po výborném dokumentu Metal: A Headbanger's Journey, který mapoval historii metalu a jeho fanoušky v Americe a v Evropě, se v novém dokumentu podíváme do zemí, ze kterých většinou nepocházejí žádné velké metalové skupiny a západní skupiny, tam někde až donedávna vůbec nehráli, ale přesto se zde urodilo metalové hnutí, i přes všechny překážky, které kladl politický nebo náboženský režim. Podíváme se do Brazílie - jedné z nejvíce metalových zemí. Obrovský festival Rock in Rio, kde je více než 1 milión fanoušků a Sepultura je nejúspěšnější domácí skupina. Dále do Japonska, kde Japonci potvrdili svůj status nejdivnějšího a nejúchylnějšího národa, přes Indii, Činu a Filipíny až po Spojené Arabské Emiráty a Izrael. Velmi zajímavé výpovědí lidí a muzikantů o něčem, s čím se zde patrně nikdy nesetkáme (jako je náboženská policie, mlácení, zákazy a cenzura) a důkaz toho, že i přes kulturní, náboženské, politické a další rozdíly metal sjednocuje. (15.01.2009)

Dokumentu jsem se docela bál. Nenávidím totiž metal. Dokument je však postaven tak, že hudba zde není primární záležitostí. Spíše zde metal prezentuje, jako nějakou filosofii, zejména, mladé generace. Co musím na dokumentu rozhodně ocenit, jsou velmi exotické destinace, které má divák možnost navštívit. Takže i lidé, kteří nenávidí metal nebudou na konci znechucení. Nějak se však nezbavím pocitu, že podobný dokument by bylo možné natočit na bázi každého hudebního žánru. Dávám pěkné 2*. (16.08.2012)

Další zajímavej dokument Sama Dunna, tentokrát o tom jak metal propojuje rozdílné kultury celého světa, nehledě na náboženství, barvu pleti nebo cokoliv jiného. Dokument obsahuje rozhovory s fanoušky a záznamy vystoupení kapel v různých koutech světa: Brazílie, Japonsko, Indie, Čína (podle mě nejzajímavější), Indonésie, Izrael a Střední východ. Závěrečných 5 minut je momentem, na který navazuje Dunnův nejnovější dokument Iron Maiden: Flight 666, který rovněž doporučuju ke shlédnutí. Na závěr slovy JP: United, united; United we stand; United we stand one and all! (06.05.2009)

Dokumentarista jemných mravů mapuje současnou metalovou scénu. Poněkud kontrastní, ale dá se to prominout, protože ten dokumentarista má metal v srdci a o tom je celý tento film. Dalším plusem filmu je, že se podíváme do zemí, kde bychom nějaké tvrdé metalové jádro ani nečekali nebo resp. nečekali, že tam bují v tak širokém rozsahu. Je pravda, že indonéští metalisté propagující fašismus mě přímo konsternovali. Naproti tomu čínský nebo izraelský metal je něco, co díky filmu právě poslouchám. Nakonec bych dal jen čtyři hvězdy, ale za Maxe Cavaleru, kterého naprosto uznávám, a který zde dostal dost prostoru, dávám jasných pět hvězd a šel bych výš, kdyby to šlo. Pro rutinní metalisty povinnost, pro začátečníky naprostá povinnost. Dozvědí se pravou podstatu metalu jako boje proti různým režimům. (20.07.2011)