Honkytonk Man

Poklidnější starosvětská road movie s nádechem prašných rurálních zapadákovů, od (a pro) Clinta jak dělaná, o cestě dosluhujícího písničkáře se svým šoférem synovcem za poslední šancí do nashvillské Grand Ole Opry. Akorát dobrý mix humoru, vážna, folku a nostalgie + se blýskne skvělá vidlácká dvojka fízlů Snuffy & Jim Bob. Takže nízkoprofilovka, která určitě stála za přehrání a jen mě utvrzuje dohnat si postupně celou eastwoodovskou filmografii, nejen kde je v drsňácké poloze. (12.04.2019)

Daší režijní i herecký projekt mistra Eastwooda, tentokráte tak trošku jako rodinná road movie, trošku jako country hudební komedie, trošku jako hořce romantické drama - hlavně však jako americký příběh o americké svobodě a amerických snech... Myslím že je málo tak (v dobrém i špatném slova smyslu ;-) ryzích američanů v hollywoodské továrně na sny, jako C.E.... A tenhle film je ryzí a naštěstí příjemně nadprůměrný produkt téhle továrny. Nic víc a nic míň. Prostě zase jen další výborná >eastwoodovka< ... (17.07.2006)

Reziser Clint VychodnyLes natocil vskutku sympaticky film o ceste napriec USA. Jede do Nashvillu splnit si svoj sen, pricom su tu aj dobre sceny, pribeh nenudi a realie USA su na urovni. Hoci je u mna taky Vanishing Point este vyssie alebo hoci aj Bezstarostna Jizda, stale ide u mna o sympaticky film, no povodny film Honky Tonk 1941 od Jacka Conwaya je stalke lepsi  : 61 % (16.02.2016)

"Jen se podívej, všechno je prach. Všechno je prach. My jsme to zničili." Prvních pár minut jsem si říkal, co že za slabotu to budu muset, v rámci s pokud možno kompletním seznámením se s Eastwoodovým dílem, přetrpět. Jenže čím víc minut filmu uběhne, tím je ten film lepší a lepší. Clint prostě nezklame. Eastwood tentokrát v trošku netypické roli coby country zpěvák v zajímavé retro, silně naturalistické a zemité, humorné road movie říznuté hudebním dramatem. Návštěva bordelu, dva policajti zatýkající Eastwooda a Eastwood coby zloděj v obchodě, jsou nezapomenutelné scény. (21.08.2010)

Kdyby mi někdo před pěti lety řekl, že budu nadšeně sledovat road movie, jejímiž hlavními představiteli jsou otec a syn Eastwoodovi, asi bych si myslela, že se zbláznil. Ani dnes mi tento žánr není zrovna blízký, jenže Honky Tonk Man nabízí tu nepopsatelnou krásu a melancholii, která je pro filmy v Clintově režii tak typická. Nedá se říct, že by se od konceptu tradičního filmu odchyloval nějak silně, ale právě ty drobnosti proti tradičnímu pojetí mě vždy srazí do kolen. Takový ten moment, kdy byste čekali, že se hlavní hrdina zvedne ze země a vrátí se s hlavou zdviženou do boje (ke zpěvu), ale kamera ho jen sleduje, jak se opírá o stěnu a uvědomuje si, že to nezvládne. Chvíle, kdy má následovat jakési "happy ever after" a ono místo něj přichází rozčarování, které Clint zas rychle utíná, abyste si nepřipadali citově vydírání. Patří sem i na první pohled nedůležitý fakt; totiž že hlas u písní nahrávaných ve studiu patří skutečně Clintovi a že není jen předabován nějakým známým country zpěvákem. SPOILER: Dle IMDb Clint Eastwood zemře jen ve třech svých filmech. Proč já musela během jednoho měsíce vidět z +/- 65 Clintových filmů zrovna ty tři, kde jeho postava takhle skončí? (18.05.2009)