Den v Jurjevu

Deň v Jurjeve je podľa mňa exemplárny príklad toho, ako natočiť podľa výborného scenára zlý film. Expozícia je znamenitá, režisérovi sa podarí navodiť správnu atmosféru a divák je po zvrate natešený, kam sa bude príbeh ďalej uberať. Lenže Deň v Jurjeve nie je prvoplánový triler, takže sa začne pomaly rozplzávať do niečoho tajomnejšieho a psychologickejšieho. Pripomenul mi Pennovu Prísahu, ktorá tiež lákala na vyšetrovanie, ale sústredila sa nakoniec na psychický stav hlavného hrdinu a atmosféru miesta. Pri tomto filme som mal pri mnohých scénach pocit, že sú výborne vymyslené, ale nezáživne, až nepríjemne amatérsky natočené. Od zhruba polovice vám začne byť jasné, že niečo nie je v poriadku a možno vám dojde aj pointa, ktorú ale režisér nechá na posúdenie divákovi. Odôvodnenie prestrelenej dĺžky som vo filme nenašiel, našťastie je v hlavnej úlohe schopná herečka, takže spolu s túžbou, čo sa vlastne stalo, vám ju pomôže zvládnuť. Ak by podľa môjho scenára vznikol takýto film, bol by som dosť naštvaný. Nechcem si predstaviť, o koľko lepšie by danú trilerovú látku zvládol napríklad Del Torro, alebo Fincher. A nech kľudne natočia aj remake, ak sa o filme dozvedia. (14.02.2013)

Toto je ruský Silent Hill a do neho vstupuje sovietska Emily Blunt s otravným synom. Ten sa však v prekliatej hmle na zvonici stratí a nasleduje zhluk udalostí, na ktorý by čumeli aj rozprávkové bytosti Ivan Carevič, Baba Jaga a Kostej Nesmrteľný. Občas sa divím, čo všetko mohlo prejsť putinovskou cenzúrou. Pretože takto surovo zobrazený život v zapadnutom malom mestečku, ktorým denne pretečú hektolitre vodky, je vskutku strašnou vizitkou národa. (26.09.2021)

Jako kdyby jel do kopce dýchavičný starý dieslák, tak je to natočené, zbytečně se to táhne. Výborný výkon představitelky hlavní role nemůže zamaskovat častou režisérskou bezradnost. Takový námět by si zasloužil lepší zpracování, barvitější vykreslení atmosféry a rozhodně cirka poloviční délku. Pak by možná byl snesitelný i ten konec bez pointy. Pak bych ho vnímala jako otevřená vrátka mé fantazii, takhle to vidím jenom jako další nedodělek tvůrců. (14.02.2013)

"V nemocnici nemajú lieky. Liečime sa doma. Do nemocnice chodíme umierať..." Vitajte v Rusku, v diere na konci sveta, plnej špiny, alkoholu a kriminálnikov. Úvod je vyrozprávaný v pomalom tempe až do momentu keď "Ljusa" stratí syna. Napriek vyše dvojhodinovej stopáži je divák pomerne v napätí, hlavne z dôvodu, že sme zvedavý , či syna nájde. Čím ďalej ale zisťujeme, že tu nejde ani tak o strateného syna, ako o jeho matku, ktorá sa s tým musí vyrovnať. Je to "Ljusa" alebo nie? Scény z ústavu sú výborné - "nam žrať náda!" i samotná premena opernej divy v trosku, ktorá je ochotná robiť upratovačku za pár rubľov. Rozuzlenie filmu ak vôbec nejaké má, je dosť nejasné a film ponúka viac otázok ako odpovedí, ale niekedy to tak v živote chodí. Ako vraví vyšetrovateľ, v Rusku sa ročne stratí 40 000 ľudí...Hlavne kvôli prestrelenej dĺžke sa prikláňam k trom ***. 60%. (24.02.2013)

Den v Jurjevu je velmi osobitý snímek s dýchající mysteriózní atmosférou. Zasněžené, mlhavé, zapadlé městečko. Žena, která sem přijíždí, aby svému dospívajícímu synkovi ukázala, kde vyrůstala. Postupem času se však ukazuje, že ani tato operní diva nebyla vždy svatá a má za sebou nějakou tu temnou minulost. Ksenija Rappaport je pěkně ostrá ženská a podivné zmizení svého syna nehodlá nechat jen tak. Jedna vesnická mařka ji u sebe nechá přenocovat, spolu se opijí extra silným ruským nápojem a Ljuba jí pak zazpívá operu:) V průběhu děje se jakoby stále více upouští od pátrání po synovi a stále více se rozvíjí vedlejší děj, do něhož spadají nové postavy i ty, které patří do Ljubiny minulosti. I přes dlouhou stopáž jsem ve filmu nenašla slabší místa, která by mě nudila, stejně jako jsem neměla potřebu kontrolovat hodiny. Takže nakonec mi vlastně ani nevadilo, že jsem se vůbec nedozvěděla, co se s jejím synem stalo. Také jsem nevěřila, kolik nových výrazů se člověk za jeden film může dozvědět:) (17.02.2013)