Single Man

Vynikající filmová adaptace románu Christophera Isherwooda. Formálně dokonale vytříbený snímek o hluboké skutečnosti, která byla již nesčetněkrát popsána v literatuře, tedy o tom, že mezní situace bývají zpravidla doprovázeny existenciálními stavy, v nichž je stěžejní ona fascinace bezvýznamným detailem, vůní, pocitem, tak jak to známe kupříkladu z Camusova Cizince. I tady se titulní postava pod vlivem vyhoření zapříčiněným ztrátou nejbližšího člověka (hrubé by bylo zjednodušení na pouhý vztah dvou homosexuálů) při rozhovorech soustředí na bezvýznamnosti, konkrétně si třeba v jedné z typických scén v době kubánské krize a aktuální jaderné hrozby při rozhovoru o jaderných krytech všímá až v jakémsi riefenstahlovsky podávaném kultu těla hry svalů náhodně zahlédnutých tenistů. Celá ta fascinace bezvýznamnými detaily slouží stresované mysli jen k jednomu jedinému - k odvedení pozornosti od hlavního stresoru, který vědomí člověka není sto zvládat. Stejně jako pováleční existencialisté reagovali na hrůzy holocaustu a druhé světové války, reaguje i hlavní postava na svého démona reality. ,,Vlastně se většinu času cítím být sám. Vždy jsem se tak cítil. O samotě se narodíme, sami též zemřeme." Tenhle pocit je vlastně bytostně depresivní a působí až nihilisticky, ne nadarmo se celá dějová linie točí okolo fenoménu ryze existenciálního - aktu sebevraždy. Debutující režisér Tom Ford nezapře svou reklamní minulost, jelikož po formální stránce používá přehršel postupů a neotřelých technik z reklamní filmové branže. Vynikající jsou především herecké výkony, hudba a retro stylizace, zvláště pak postižení přesněji neidentifikovatelné nálady a atmosféry plynoucí k divákovi ze snímku. Za ni si tehle svojský film pátou hvězdičku téměř zasloužil... ,,Párkrát jsem ve svém životě zažil chvíle úplné jasnosti. Když na pár krátkých sekund ticho přehluší ten hluk, to víc cítím něž myslím. A věci vypadají tak ostře a svět vypadá tak svěže, jako kdyby všechno právě teď vzniklo." (16.06.2010)

Nevěřil bych, že Ford je z USA, jelikož ten suchý, precizní, aristokraticky odtažitý britský styl dotáhl ve filmu skoro k dokonalosti. A společně s dechberoucí formální stylizací (krásná výprava, filtry) a vynikajícím Colinem právě to tvoří páteř tohoto osamělého, trpkého dramatu o muži, který mohl mít vše, ale místo toho pouze zmatečně hledal sám sebe. Navenek veskrze uvědomělý a odtažitý, vevnitř rvaný na cucky. Zřejmě role pro Firtha šitá přesně na míru. Těžko kritizovat a hledat negativa, snad jen spousta dlouhých pasáží a ne všechny jsou zábavné, nejasná gay paralela, která tam ani tak vehementně nemusela být, ukvičená Julianne Moore. Cokoliv, kde je hlavná představitel sám je top. Fenomenální hudba. (20.09.2016)

Aranžmá je tak dokonalé! Každá vlna ve vlasech nádherné Charlie, telefonní sluchátko, manžetové knoflíčky i přehoz přes pohovku! Vysoký styl a vkus! V ideálech krásy, dokonalosti a harmonii se skrývá temná hlubina. Tichá bolest a samota dotíravě rezonuje, graduje, mlčí, hučí a volá po spáse. Sáhnout po revolveru je snadné, ubohé a tak prosté. Každá hlubina má své dno, co takhle se odrazit a žít? Přirovnávat bolest ke kráse?! V tomto případě ano. (07.11.2011)

70%. Vizuálnymi detailmi prekrásne pojatý film, pri ktorom som nadobúdala pocit, že sa doň sám režisér úplne ponoril a nechal vyniknúť ubíjajúce myšlienky, pocity a úzkosti prostredníctvom úchvatnej sugestívnej hudby a jemných obrazových perličiek. Nemôžem sa však večne rozplývať iba nad technickými záležitosťami, ten film si po obsahovej stránke zaslúžil väčšie zanietenie, viac psychológie hlavných postáv a najmä vášne schopnej zájsť až za hranice ľudskej rozvážnosti. Pekné, ale dalo sa s tým urobiť viac. (20.01.2011)

Údajně přeartovaný film o ničem. V jistém smyslu to tak je, ale u mě osobně vypiplaný retro vizuál, skvělý hudební doprovod, a herecké obsazení zafungovaly naplno. Viděno dvakrát, a pořád mi to nestačí. Soundtrack s hudbou Abela Korzeniowského funguje dokonale i bez filmu sám o sobě. Film, který pro mě znamenal dva zásadní objevy: herce Colina Firtha a skutečnost, že se v biu Oko může pít v kinosále alkohol :) Pro mě osobně filmová událost roku 2010. Těším se, s čím přijde Tom Ford příště, budu ho bedlivě sledovat. Víc takových přeartovaných filmů o ničem :) (19.04.2011)