Single Man

Single Man není film o homosexualitě (i když toto téma se prolíná celým příběhem), je především o lidské osamělosti, o tom, že když patříte mezi ty, kteří se trochu odlišují či pohlíží na život trochu jinak (a příliš přemýšlejí), cítíte se zbyteční a osamělí. A to celé je zabaleno do strhující filmové podoby, kterou ještě umocňuje krásná hudba a úžasný herecký výkon Colina Firtha. Single Man je krásný film o životě, a boji, který svádíme s našimi vnitřními démony. Pokud budete vnímaví, okouzlí vás snímek natolik, že se možná stane vaší "novou" srdeční záležitostí. (05.08.2010)

Jeden jediný den stačí na to, aby jsme si mnohé uvědomili. Co ztrácíme a co nalézáme. Nač se bát stáří... Vůbec na něj nemysleme a žijme přítomností. Zároveň z přítomnosti máme strach, ale život je boj, že? Krásně plynoucí minuty z pohledu "neviditelné" menšiny, doporovázený pomalou hudbou a změnou barev podle nálady hlavního hrdiny. Tolik společného a přece jsme si cizí... V jednom mám jasno, už nebudu se smrti bát. (29.05.2010)

Čtyři a půl s tím, že po druhém puštění hrozí seriózně atak na pět kousků. Co na Fordově snímku oceňuji zdaleka nejvíce, je práce s hudbou. Možná, že se začínající režisér učil od PTA, protože takhle mistrně provázanou audio stopu s filmovými okénky nepamatuji. Vlastně: pamatuji - naposledy v Magnolii. Tklivé smyčce a depresivní orchestr jsou nedílnou součástí téměř celé stopáže, uvědomění hlubokého zážitku následuje těsně po závěrečných titulcích. Celé drama je neuvěřitelně působivé, jen od Firtha jsem čekal malinko víc; těch oslavných recenzí možná bylo přespříliš. Délka filmu je velmi sympatická, stejně tak jako nerušivá režie, střih... zkuste sami, a uvidíte! Milé, působivé, krystalické drama. (17.10.2010)

http://www.youtube.com/watch?v=Zm5pbLMn8j8 Otevřít oči a probudit se ze sna. Noc za nocí se topíš. Tlak tě trhá na kusy. Není jak se nadechnout. Není jak najít směr kterým se vydat a najít hladinu. Sám uprostřed oceánu a voda kalí rozhled. Chceš žít. Chceš aby to bylo jako dřív. Vždyť plavat bylo tak příjemné. Dnes už ale ne. Protože oceán ve kterém jsi, je mrtvý. Stejně jako ty. ____ Probudíš se. Přišlo tím snad vysvobození? Ne.. Je to mnohem horší. Každý předmět, běžná rutina, vuně. Vše ti připomíná toho, jehož součástí jsi byl. Jenž součástí byl tvou. A ty oči. Krásné oči těch kteří žijí. Nenávidíš je za to! Za ty oči. Za to že žijí. A pro to pohrdáš sebou. Jsi již dávno mrtvý ale ohleduplnost k okolí a jeho očekávání tě nutí být navenek se vším smířený. Špatné divadlo. Všichni to cítí. Ale bojí se. Bojí se sdílet tvou bolest a ty se bojíš jim kousek předat. Nemají na ní právo. Je to tvá bolest! Jak zoufale zkoušíš začít od znova. Věnovat city jiným, u kterých víš, že bys toho snad kdysi byl schopen. Nevíš jak. Bojíš se. Jsi odpad. Ten který okolí vysává. Ne pouze postradatelný. Ale přímo svou existencí pobuřující. Chtěl bys být součástí. Už nikdy nebudeš schopen. V dříve prázdném místě mysli se postupně ukotví jasně dané řešení. Šeptá. Naléhá. Nakonec křičí. Polibek smrti je to, co tě opět naplní. Co ti dovolí znovu dýchat. Uvědomíš si opak? Prohlédneš včas skrze temný povlak na očích? Mnohým se to povedlo. Mnohým nikoliv. ____ PS: Dlouho jsem si nepřečetl tolik dementních komentářů jako u tohoto filmu. (26.08.2010)

Chtělo by to parafrázovat Monty Pythony s tím, že tentokrát jde o film, ve kterém stará buzna nikam nejezdí, aby (SPOILER) nakonec stejně chcípla (KONEC SPOILERU). Celé se to bere až příliš vážně, přičemž celý debut je až návrhářsky přešlechtěný, ale všechno je v něm hrozně wannabe. Nejhorší ze všeho je ale vyobrazení homosexuálů, které odpovídá představám heterosexuálů a je podřízeno tomu, aby snobští diváci střetávající se s ambiciózním mainstreamem nebyli ničím znepokojováni. Tohle fakt není umění, pokud za něj nepovažujete obálku Vogue s titulkem "láska až za hrob" (popř. si doplňte jinou floskuli). Nebýt poetizovaných milostných scén mezi dvěma muži, nepoznáte, že je pod snímkem jako debutant podepsán někdo, kdo má dlouholetého životního partnera. Jinak jde o další ukázku midcultu, který se dostal na Oscary, ponoukající ovšem k zamyšlení, nakolik se výrazové prostředky uměleckých filmů staly součástí středního proudu a dnes působí v echt-klubové podívané nechtěně směšně. (02.05.2010)