Chvilka poezie

Zasloužilí soudruzi umělci a soudružky umělkyně zde s nádherným patosem oslavují tu hrdinné vojáky Rudé armády, tu kolektivizmus, tu proletáře. Odpad, ale tedy kultovní. Jako výstraha před tím, co jsou komouši (stále) zač, také použitelné. Využitelné i jako recese pro pobavení a připomenutí, jaké hrůzy se vysílaly za minulého režimu. Stanislav Kostka Neumann Rudé zpěvy-Socialistickým ženám Soudružky, zastavte proudy své výmluvnosti, zadržte řinčivé výhrůžky! Házíte hladovým ohlodané kosti, a revoluce není řečnický výlet: Učte se střílet! Pryč s feminismem! Je žena X a muž je Y, leč srdcí dvé můž zníti jako jeden zvon, když s puškou v ruce jde se za cílem. S manlicherovkou vojandy rudé ve vratech, oknech, na vozech tramwayí – s těmi to pu’de na města šampusů, vesnice keťasů. Ti, co se chechtají pak budou kvílet: Učte se střílet! Nechte si lékařské rady! Je revoluce nejlepší hygiena. Jen obvazů pro kamarády ať máte plné kapsy! Buď každá jak blesk a krvavá fena, a na psy! Kulomet bude šílet: Učte se střílet! Pryč s akademickou prací a dolů s kazatelen! Aut revolučních buďte síla hnací, by z měšťáka stal se jelen. Pryč s moralinem, maloměšťačky! Se sentimentalitou krbu! Na mračna nesete řehtačky, ctnost vidíte ve svém hrbu. Nechte si tirády proti alkoholu! Tím nevyprázdníte sklepů. Až přijde den, tak rozbijeme spolu všecko, co ničí energii molů v kožiše panstva. Zahoďte dětské trumpetky! Zbytečně piští a kvičí. Odhoďte sobectví, přijměte důsledky! Vítězem ten, kdo sebe v díle zničí. Matky a ženy, dcery a milenky, na řetěz citečky sladké i bolné! Spalte své myrty, spalte své pomněnky, soudružky, buďte volné. Jen kázeň revoluce chtějte s námi sdílet, učte se střílet! (14.10.2016)

Moje hodnocení je zabarvené tím, že jsem viděl jen výběr toho nejhoršího a nejbizarnějšího na Letní filmové škole. Věřím tomu, že se semtam objevila i kvalitní báseň či kvalitní recitátor, přesto mé hodnocení nemůže být jiné. Tento pořad je zodpovědný za to, že dnes minimum Čechů čte poezii, protože se tvůrcům podařilo položit rovnítko mezi ní a odporné dekorace ve spojení s přehnaně patetickým deklamováním těch nejhorších sraček, co česká literatura ve své historii nabídla. Televize vysílala toto a lidé jako Jirous, Kundera, Topol nebo Zahradníček publikovat nesměli, případně byli rovnou zavření. Za to by lidem odpovědným za tento hnus mělo být veřejně nafackováno a nakopáno do zadnic. Hodnotím odpadem, protože mám rád poezii. (29.07.2010)

V té době jsem, jako řada jiných, tenhle pořad nesnášel, zvlášť když se v něm recitovaly naprosté kraviny... Ale v dnešní době něco podobného chybí. Nemám zrovna smysl a cit pro poezii, ale když jsem v jiném TV pořadu slyšel recitovat Seifertovy nebo Krchovského verše a k tomu jely záběry krajiny či něco pěkně depresivního v případě Krchovského, říkal jsem si, že poezie má něco do sebe. Jen by se zkrátka neměla dětem ve škole zprotivit a podobnými pořady, jako byla Nedělní chvilka poezie, už vůbec ne. (16.01.2014)

Od *6.6.1981 do † 25.9.1992 už jen jako Chvilka poezie. Sám pořad pod původním názvem tedy "Nedělní chvilka poezie" působil na našich obrazovkách už někdy od šedesátých let minulého století. Týden co týden, hluboko-dávno z dob minulých, recitace, verše, básně nebo klasická dílá třeba od Nerudy z úst Národních umělců to vše v tomto dnes už pozapomenutém literárním pořadu.. (01.12.2008)

Předem říkám, že mi v době ukončení pořadu bylo necelých sedm let a mám na něj jen matné vzpomínky. Přišlo mi to jako neobyčejná nuda a vzhledem k tomu, že se můj vztah k poezii od té doby nezměnil, odvažuji se proto dát toto hodnocení. Mám ale takový dojem, že o mnoho let později se natočil ještě jeden díl, který byl vysílán někdy na Nový rok, kde Václav Postránecký říkal šílenou báseň "Ne mrtví, ne živí, něco mezi tím." (22.12.2008)