Ichi, slepá samurajka

Film, který jednoznačně vychází z dneš již legendární řady 26. filmů o slepém masérovi Zatoichim, který i když působí jako neškodný mrzák, ovládá špičkově boj s mečem. Tady máme dívku, která má podobnou vlastnost a stejný meč, jako míval Zatoichi ... jakmile ho tasí páře nepřátele v několika vteřinách na kusy. Film ale není pouze "filmem jedné hrdinky", ale vystupuje i další důležitá postava, samuraj, který má trauma z dětství a není schopen tasit meč, ačkoliv pokud vezme do ruky klacek, dokáže porazit v boji kohokoliv, včetně krásné bojovnice Ichi. Jejich životní cesty se spojují a bok po boku čelí dvoum gangům, podobně jako tomu bylo v prvním díle Zatoichiho (1962), mnoha westernech apod. Jedná se o vizuálně krásný film, na rozpočtu se rozhodně nešetřilo. Bohužel film má hodně pomalé vyprávění a i když mi to běžně nevadí, tady už to bylo na mne trochu moc. Další co film mírně sráží (u mne, protože jsem na to "citlivý"), tak je choreografie soubojů, někdy nepříjemně prostříhaná. Ale jinak excelentní záležitost. (09.05.2009)

Nečakane príjemná záležitosť. Na jednej strane solídna mäsiareň s dobre natočenými a patrične brutálnymi bojovými scénami (Japonci sa konečne naučili robiť digitálnu krv tak, že vyzerá skoro ako ozajstná), na strane druhej atmosférický, priam krehký príbeh o láske. Chémia medzi hlavnými postavami funguje tak dobre, že filmu odpustíte aj to, že ide vlastne o klasickú kurosawo-leonovskú schému a zloduchovia sú len stupídne prehrávajúci a smiešne grimasy strúhajúci šašovia. (25.05.2009)

Ženská variácia na Ichiho má dva hlavné mínusy. Zápletka je až príliš jednoduchá. Vlastne sa behom filmu len tak pofľakujú tri hlavné postavy a ich príhody nie sú dvakrát originálne a ani zaujímavé. Každá z nich trpí nejakým mindrákom z minulosti, alebo je dokonca totálny magor čo je prípad rehocejúceho sa záporáka. Druhým mínusom je samotná Ichi, ktorú aj keď hrá nádherná Haruka Ajase, tak väčšinu filmu len tak čumí do blba. Jej postava nemá čím zaujať. Dokonca ani v bitkách nie je za neporaziteľnú. Mužská verzia Ichiho (či už Kitanova alebo tá pôvodná) bola teda oveľa väčší kaliber. Samotné bitky sú len priemerné, či už choreografiou alebo brutalitou. Na Kitanovu verziu sa bitky nechytajú. Zvláštnou postavou je tretí hlavný hrdina, ktorý sa bojí vytiahnuť meč aj keď je v boji lepší ako Ichi. Takže ho nakoniec zakaždým zmlátia. Herec bol síce sympaťák, ale po čase ma začalo štvať to jaký je chudák. Aj keď zmenili Ichiho pohlavie, tak samotný film nakoniec nič originálne neprináša a výsledkom je mierne nadpriemerný samurajský film. 6/10. (03.08.2019)

Do třetice Fumihiko Sori a tentokrát zas úplně jinak. Z Ichi se vyklubalo krvavé potěšení s romantickou zápletkou o slepé samurajce ovládající hned dva skvělé nástroje. Už v úvodních titulcích mě zaujala hudba, která na japonský film zněla až příliš západně a navíc i velmi povědomě. Ano, byla to známá Lisa Gerrard, ve filmových kruzích známá především díky skladbě Now We Are Free ze soundtracku ke snímku Gladiátor. Už jen díky jejímu hlasu jsem byl příjemně naladěn a to byl teprve začátek. Kromě krásné a smrtící Ichi se tu setkáme i se slušně úchylným jednookým záporňákem, kterého hraje Shido Nakamura. Je to sice zas jiná variace na Zatoichiho, kterého před pár lety natočil Takeshi Kitano, ale to neznamená, že musí být horší. (7/10) (08.10.2009)

Kvalitní japonská katanová řezničina, která má i celkem ucházející příběh, díky němuž to neni jen pouhej a tuctovej akčňák, ale i docela kvalitní film mimo akční sekvence, který jsou tady ale fakt skvěle natočený, i choreograficky perfektně promakaný, navíc hlavní postavou je sličná slepá bojovnice, takže ten kdo má rád Zatoichiho, tak si určitě přijde na svý i tady, i když to je slabší, ale zase Haruka Ayase je daleko hezčí než hrdina ze Zatoichiho (02.05.2009)