Dokonalý svět

Elegie na českou seriálovou tvorbu pokračuje aneb vzdejmež hold dalšímu televiznímu počinu na poli takzvané všednovečerní zábavy pro nenáročného diváka utahaného každo- a celo- denním pachtěním (což je líbivější, a tedy i prodejnější synonymum pro vypnutí mozku nebo, chcete-li, staré izerovské "Buďte rádi, že je to barevný, hejbe se to a je to na pokračování.") Skupina hlavních protagonistů v osvědčeném složení několika dobrých herců, několika kdysi dobrých herců a několika mediálně vděčných takyherců (plus děsivý Letištní produkt oživivší, a tedy nezařaditelná, Zuzana Norisová) prožívá své strasti a dobrodružství tentokráte ve světě "of glamorous look, fashion and style", reprezentovaném lesklým časopisem GRCE, což je - jak slovenští bratia jistě chápou - název naprosto příznačný, a není to překlep - celý název titulního "největšího hráče na českém trhu" není na obálce k vidění snad nikdy, a nejsem natolik odvážným průzkumníkem, abych pronikal do reálií vzniku tohoto nováckého opusu magnum pro podzim 2010 či snad vyhledával v bulváru myšlenkové pochody jeho světa znalých tvůrců. Děj nebudu rozebírat, protože na směs intrik, postelových peripetií, nezbytné pravé lásky a "skutečných" problémů říznutých více či méně veselohrou, je škoda místa. Nejde ovšem nevypíchnout "originální" zápletku s duchem teplého fotografa a třemi stupidními asistentkami, kteří jako by si odskočili z Ošklivky libovolného jména, avšak z nějakého důvodu se za nimi táhne odér jiného mocného diváckého kasaštyku jménem Desperate Housewives. Ke cti Vojty Dykdyka nutno podoktnout, že díky jeho roli vypadá Lumír Olšovský a jeho "Afektovaná Pipina" Hugo jako ještě větší ubožák, než když to na nás vybalil v hlavním vysílacím čase naostro - a to je něco, co si pro barvy Dokonalého Světa "zaslúží potlesk". Na rovinu si to přiznejme - některé jednotlivosti, ba i scény, skutečně mému oku i uchu zalahodily, a to nejen řemeslnou úrovní, ale i jakousi přidanou hodnotou (emocemi, vtipem...). Bohužel se ale ještě nestalo, že by se těch světlých momentů objevilo více za sebou, zatím vždy následoval úpadek tak drsný, že by nejednomu insolvenčnímu správci zbělel vous - v lepším případě papírem šustící výměna názorů archetypálních postav nebo daleko častěji "že prý vtipná" esence demence anebo na férovku hustá ochotničina (a samozřejmě nemluvě o důsledně dodržovaných reklamních přestávkách). Ano, občas se objeví někdo jako paní Maciuchová, která si pro sebe luxusně ukradla celý díl... anebo jsem netušil, že je paní Hlaváčová schopna takových ošklivostí, jaké si vyměňovala s rovněž výbornou Chantal Poullain... ale na druhou stranu jsem musel strávit večer ve společnosti vyžilého pětačtyřicátníka jménem "Sagič", a to byla opět velká bolest, byť to svým způsobem hezky vypovídalo o fungování světa "médií" obdobných GRCE. No a tak vůbec... Hodnocení se může jevit zbytečně tvrdé, zvlášť když přiznám, že jsem se od pátého dílu díval pravidelně a první kusy si v mezidobí dokoukal z internetu, ale navzdory přesně zahraným (a ne vždy lidově vděčným) typovým postavám nemůžu jít výš, protože nemůžu ignorovat takřka stoprocentní konzumní prázdnotu v kolonce "jaký je přínos/co se nám snaží říct?", protože jediným závěrem plynoucím aspoň z první série je to, že když máte prachy a vaše rodina má ještě víc prachů, můžete všechno mršit, a stejně... ani ne snad že se z toho dostanete, ale někdo vás z těch sraček dostane. Jo a vlastně je tu ještě to druhé ponaučení, že vyhodit padesátku za nájem betonového skladiště (samozřejmě jak jinak než designového) je nezbytná reprezentace, a chce-li slušné děvče z dědiny přesnou mušku míti, musí se tomu podříditi, a ještě se jí to bude líbiti, protože stejně zjistí, že to jinak nejde, a je to vlastně fajn. Takže stručně - je to řemeslně kvalitní (čímž obnažuje směšnost OVRZu, Světel Pasáže atpd.), je to promyšlené (ale jenom směrem k životnímu stylu "Sex Ve Městě", což je na blití), pobaví to...ale máme sakra na víc. 50% a na případné další díly jsem rozhodně zvědav. (24.10.2010) (méně) (více)