My děti ze stanice Zoo

Prakticky každá ekonomicky vyspělá země si prošla menší či větší epidemií drogové závislosti a stejně tak i vlnou reflexe drogové scény prostřednictvím umělecké sféry. Dětská drogová závislost a prostituce patřily v konzervativním měšťáckém prostředí Německa 70. let ke společenským tabu a když se pokusili dva reportéři zveřejnit rozsáhlý materiál v podobě šokující otevřené zpovědi mladičké prostitutky, tvrdě narazili a nemohli najít vydavatele. Když se přece jen povedlo knihu vydat, stal se z ní neuvěřitelný bestseller, který ovlivnil společenskou atmosféru, a z Christiany rázem udělal celebritu. Její literární zpověď končí nadějně odjezdem k babičce na venkov, pryč z drogami zamořeného Berlína. Následný život byl ale dokladem rčení, že jednou feťák - celý život feťák, v té lepší variantě momentálně abstinující. Christiane byla neřízená střela podobná naší Terezce Pergnerové. Vznik filmu byl nevyhnutelný, naštěstí byla jeho výrobě věnována taková pozornost, že nedošlo k velkému zklamání. Obsazení odpovídá představám, jaké jsem si o knižních hrdinech vytvořil. Film spoléhá na sílu obrazu, chybí zachycení Christianiných myšlenek a duševních pochodů, které se daly vyřešit vnitřním hlasem hrdinky. Film, to dá rozum, nemůže obsáhnout všechny situace známé z knihy, ale to důležité dokáže vyhmátnout přesně. My děti ze stanice Zoo je jedním z nejzásadnějších a nejtragičtějších feťáckých příběhů 20. století. Celkový dojem: 90 %. (17.10.2013)

Na úvod bych měl asi napsat, že knihu neznám. Hodně lidí, který četli knihu, tady píšou, že film je zmatenej, nedává smysl a bez knihy by se vůbec neorientovali v ději. Já tenhle pocit neměl. Několik menších trhlin ve scénáři bych sice našel, ale pro celkový vyznění filmu podle mě nešlo o nic zásadního. Kdybych znal knihu, možná bych měl jinej názor. Asi je v tomto případě neznalost knižní předlohy výhodou. Ale neřešíme tu knihy, ale filmy, takže zpět k filmu. Film mě dostal svou atmosférou (pro někoho z Jižňáku je sídliště v Západnim Berlíně přecejenom trochu bližší, než New York nebo Chicago), hodně mě překvapili herci (zejména Natja Brunckhorst v hlavní roli byla naprosto přesvědčivá) a našlo se tam několik opravdu silnejch scén, který si budu asi dlouho pamatovat. Vadil mi akorát poněkud useknutej konec... K_A_MK_A_M: Samozřejmě, že se dá herák i šňupnout. Dostane se na sliznici a následně do krevního oběhu. Akorát je nájezd asi o něco pomalejší, než když se to střelí rovnou do žíly. P.S. Už jsem si přečet i knihu. Film je oproti knize hodně osekanej, ale hodnocení nechávám. (27.12.2009)

Tíha tohohle filmu na mě opravdu padla drtivou silou. Příběh je bez jediného světýlka naděje je přetaven do asi nejdepresivnějšího filmu o drogách jeký si jen dokážu představit. Navíc se film odehrává v šedých, betonových kulisách Berlína, které beznaděj ještě umocňují. Ještě dlouho po shlédnutí mě mrazilo v po celém těle. Tomu říkám život v pekle. Jsem opravdu rád, že jsem ve svých jalových letech do ničeho nespadnul. Davida Bowieho mám velice rád a tak mě jeho hudba velice potěšila. K filmu nemám jedinou výtku. (30.06.2008)

I na ploše dvou hodin je to proti knižní předloze strašně osekané, ale chápu, že o moc lépe to asi podat nešlo. Režie je perfektní a soundtrack Davida Bowieho božský. Jediný - ale zato zásadní - problém mám vlastně jen s hercem představujícím Detlefa. Ten je v tomhle filmu nějakým omylem. (Poprvé 27.06.2006, podruhé 9.7.2013). (09.07.2013)

Snad nejlépe zpracovaný film, který je zaměřený na negativní důsledky užívání drog, život narkomanů celkově - na to, jak ovlivňují své okolí a jaké vztahy jsou vlastně mezi nimi samotnými. Z počátku se film jeví jako hodně amatérský, až je z něj cítit blížící se nuda, která ale nepřijde a místo toho jste vtaženi do depresivního světa narkomanů. Tento svět je tu zobrazen opravdu reálně. Jako člověku, který nemá s drogami žádné zkušenosti a nemá kolem sebe ani lidi, kteří je mají (a jsem opravdu rád) mi přijde podoba filmu naprosto skutečná, žádné přibarvování atd. Vše ještě umocňuje věk hlavních dvou postav. Film přesně ukázal náchylnost dětí k stinné straně společnosti a o to víc v době a v místě, kde byly drogy zřejmě běžnou záležitostí. Spolu s drogovou závislostí přichází nutně problém s penězi a následný nejjednodušší způsob, jak si je opatřit - okrádání rodiny a prostituce. Natja Brunckhorst byla perfektní a její výkon neměl chybu, ač byl odrazem zoufalství a deprese. Uli Edel dokázal natočit přesně takový film, jehož příběh by měl být varováním pro všechny. Těm, kteří nečetli knihu jako já, bych určitě doporučil alespoň film. Sice se ponoříte do špinavých vod lidského života, ale to co vám příběh dá, lze jen těžko popsat pouhými slovy (nutno vidět nebo zažít – to druhé rozhodně nedoporučuju, naopak, výslovně zakazuju!!!!). (04.04.2012)