My děti ze stanice Zoo

No tak jsem to konecne videl a jakkoliv je film silnej, porad mam na prvnim miste Requiem za sen. On by to byl vlastne klasickej film o padu do drog a zoufalstvi, kde se toho vlastne zase tak moc nedeje, ale o to syrovejc pusobi, kdyby tu vetsina hrdinu nebyly deti. To je takova ta hlavi deviza filmu v cele s hlavni hrdinkou, ktera je v roli fakt genialni. Film je s postupujici stopazi sice lehce repetitivni, ale neboji se ukazat i nejaky drsnejsi sceny, takze pozornost drzi az do samotnyho finale. Slusny 4*. (21.03.2023)

Čakal som síce, že nemeckí tvorcovia nebudú nič zľahčovať, ale aj tak ma táto adaptácia emocionálne rozobrala a nielen svojou explicitnosťou. Hviezdu však síce nerád, ale predsa, uberám za vyššiu absenciu matky v deji. To si preboha nič nevšimla? Predpokladám, že predloha je v tomto smere dôkladnejšia. Atmosféricky dokonalé, i keď nie som Bowieho fanúšik. Song Zoo Station od U2 zrejme na film odkazuje, ale nepátral som po tom. (16.08.2022)

Silně působící snímek, jemuž ani roky nic neubraly na sugestivnosti. Nahlédnutí do života lidí, tedy spíše dětí, jejichž měření času se smrsklo na dobu od dávky k dávce, případně od dávky k absťáku. Ačkoliv začátek ještě vypadá skoro idylicky a z obrazovky/plátna krátce na diváka vydechne pozitivní atmosféra "osmdesátek" v západoevropské verzi (skvěle proložená hudbou Davida Bowieho), brzy do děje vstoupí bezútěšnost a deprese. Mrazivě zní vzájemné ujišťování protagonistů, že co nevidět začnou odvykačku, když už při vyslovení jejich slov je zřejmé, že budou přebita další dávkou. Přežít toto peklo muselo vyžadovat obrovskou vnitřní sílu a další sílu pak určitě stálo i sepsání tohoto svědectví do knižní podoby, která se stala předlohou filmu. (02.07.2008)

Od přítelkyně jsem o knize slyšel už několikrát. Když už jsme se ale dostali do samotného Berlína a ona mi vyprávěla o konkrétních místech, kde se jaké všemožné hrůzy děly, tak jsem si říkal, že je na čase, když už ne knihu, tak alespoň film abych já viděl. No a tak jsem se na tu tehdejší dobu podíval. Nepochopil jsem jí a ani jsem nechtěl ji pochopit. Každopádně si nemyslím, že by se v Berlíně od té doby něco výrazného změnilo. Pořád se mi, i v současnosti, jevilo jako vysoce multikulturní a mladé město, které je zároveň svým otiskem tehdejší doby, takže dost depresivní a smutné. Stejně tak, jako je tenhle film. (15.11.2013)

Myslím že knížka byla ještě lepší. EDIT: Po zhlédnutí Requiem za sen už vím, proč se mi to nějak nezdálo. Oba filmy o drogách, ale přesto tak odlišné. Tady to je bráno až moc učitelsky (pořád si někdo píchá, pak skončí špatně), kdežto v Requiem je to podáno pro mě nenásilnější formou. Toť můj názor. (02.11.2007)