My děti ze stanice Zoo

Jeden z nejpůsobivějších filmů o drogách. Proč? Naturalisticky vykresluje vše, a ukazuje tak surovost a špínu drog. Ukazuje přesně tolik, kolik je potřeba, ne víc ne míň. Je naprosto skutečný, nepřikrášlený, nechce vás přesvědčit, že drogy jsou špatné či dobré, jen ukazuje, co umí, co drogy přináší, jaký je život narkomana/narkomanky... V tom všem hnusu, který vás občas přinutí přivřít oči, najdete přece jen něco - uvidíte malou naivní životem znuděnou a zamilovanou holku, stejnou jako my všichni. (08.05.2008)

Hodnota je vo varovaní, hodnota je v poukázaní na tiene konzumnej spoločnosti, ale že riadne tiene, v Norimberku na stanici som mal sám možnosť vidieť to isté, čo tu vo filme, samé striekačky a feťáky, A to 40 rokov po filme. Tá konzumná spoločnosť prináša tieto neduhy a nejak sa to nerieši. Hodnota je hlavne v tom, čo sa stalo po. Sú to deti a ako dopadli všetky. Nikdy sa už z toho nedostali hoci aj niektoré prežili. Že je Requiem za sen lepší? Filmársky áno, ale je to vymyslený príbeh. Tento dáva hnusný pocit skutočnosti. Na plný počet mu ale chýba trocha viac snaha šokovať. (23.10.2023)

Nechvalně proslulý počin producenta Bernda Eichingera se připojil k vlně fascinace příběhu mladistvé narkomanky Christiane F. Připomíná se mmj. jako záznam určité atmosféry a doby, nezapomíná se na účast Davida Bowieho. Nicméně, pokud vnímáte zobrazované peripetie optikou dospělého, vidíte naivní děcko, které pobíhá po sídlišti s igelitkou v ruce, bere drogy a začíná s prostitucí jenom proto, aby se zalíbilo prvnímu příteli. Žije si v sociální bublince, ve které neexistují žádné hranice, postihy. Občas sice přichází facka v podobě úmrtí kamarádky nebo známého, ale rodina je netečná, prakticky neexistuje, stát se nestará, ani nic neřeší. Krást a fetovat je snadné, absťák se dá přežít a iluze "mám to pod kontrolou" vesele pokračuje dál. Poselství filmu je sporné, už jen reakce těch, kteří film a knihu glorifikovali jako puberťáci, jsou na pováženou. Únik ze strastí dospívání nikdy nebyl snadný, ale zároveň nikdy nebylo tolik jiných možností, jak se s tím poprat. (29.03.2021)

Informace o kvalitě knihy se u nás na konci základky rozšířila jako AIDS v Subsaharské Africe. Nechtěla jsem se zrovna pouštět do detailní konfese narkomanky plnou detailních popisu sexuálních aktivit dětí - mladších než já tehdy. To byla drsná představa. Ovšem to jsem netušila, o co bude drsnější knížka. Přímo masakr. Literární předloha sází spíš na prostý popis bez příkras, film nabídne oživlé pasáže a rozhodně si nebere servítky. Naturalistické jak sviň. Když si Christiane jednu šlehne, stydlivé odvrácení čočky kamery se nekoná. Ve scéně, kdy naprosto zoufale hledá v metru Babs, protože nutně potřebuje další dávku, je vidět, kolik let jí drogy přidaly na těle i duši. Připadalo mi pak, jako kdyby nebyla aktérkou něžného milování ze začátku filmu, už byla prostě v jiné dimenzi. Nelituju přečtení (to byla záležitost „lehnout, číst, spát, číst, číst, číst a rychle dočíst“) ani zhlédnutí filmu. A ani těch 2 euro, které jsem v Berlíně utratila, abych se zajela podívat na Bahnhof Zoo (i dnes depresivní plac), místo abych smejčila po obchodech. Lituju těch, kteří podlehnou. A když jsem ve filmu na diskotéce viděla jednoho chlapce, nahlas jsem vykřikla: „Detlev“. A byl to on! Tvůrci se naprosto trefili do zevnějšku a charakteru z knihy a já už jen tiše sledovala, jak se smutný příběh z neutěšeného Gropiusstadtu mění v nejednu životní tragédii. Morgen entziehe ich. (21.06.2008)

Tento film u nás snad ještě neběžel (ani v televizi, ani na videu, takže jsem ho musela skousnou v originálním znění s polským rychlodabingem - ach jo) a to je velká škoda, protože opravdu stojí za to. Je inspirován proslulou knihou My Děti ze stanice Zoo, zároveň je do něj zakomponována hudba a přítomnost Davida Bowieho v Berlíně v době, kdy hlavní hrdinka a její přátelé podléhají heroinové závislosti. Zprvu se děj zdá dosti kllišovitý (nešťastná láska a tak), ale pak přechází do velmi naturalistické polohy (začíná to prvním pořádný šlehem po koncertě Bowieho, který jim k tomu zapěje krásnou píseň o heroinu). Rozhodně je zarážející, že film vznikl už v roce 1981, dva roky po tom, co vyšlaq kniha, a je natáčen v Berlíně v realistických (pravdivých) exteriérech. P.S. Německá verze Heroes byla asi tou nesvětlejší částí filmu, pak už je to jen skluzová depka...:-( P.S.2. Děkuji Cheveesovi za důkazní materiál tom, že film v České televizi běžel, děkuji Faye, že mě na to upozornila a tímto dementuji svůj nepravdivý výrok, o tom, že tomu tak nebylo. (22.08.2003)