Reklama

Reklama

My děti ze stanice Zoo

  • Západní Německo Christiane F. - Wir Kinder vom Bahnhof Zoo (více)

VOD (1)

Třináctiletá Christiane objeví na konci 70. let minulého století v Berlíně diskotékovou scénu a její život se od základů změní. Její noví přátelé berou LSD a heroin. Brzy se i ona sama stane závislou. Ráno chodí do školy a odpoledne se živí jako dětská prostitutka. Místo svobody jí drogy přinášejí jen zkázu a smrt a berou jí některé z nejbližších přátel... V kultovním filmu hraje David Bowie a soundtrack je plný jeho největších hitů. (Cinemax)

(více)

Recenze (555)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Nechvalně proslulý počin producenta Bernda Eichingera se připojil k vlně fascinace příběhu mladistvé narkomanky Christiane F. Připomíná se mmj. jako záznam určité atmosféry a doby, nezapomíná se na účast Davida Bowieho. Nicméně, pokud vnímáte zobrazované peripetie optikou dospělého, vidíte naivní děcko, které pobíhá po sídlišti s igelitkou v ruce, bere drogy a začíná s prostitucí jenom proto, aby se zalíbilo prvnímu příteli. Žije si v sociální bublince, ve které neexistují žádné hranice, postihy. Občas sice přichází facka v podobě úmrtí kamarádky nebo známého, ale rodina je netečná, prakticky neexistuje, stát se nestará, ani nic neřeší. Krást a fetovat je snadné, absťák se dá přežít a iluze "mám to pod kontrolou" vesele pokračuje dál. Poselství filmu je sporné, už jen reakce těch, kteří film a knihu glorifikovali jako puberťáci, jsou na pováženou. Únik ze strastí dospívání nikdy nebyl snadný, ale zároveň nikdy nebylo tolik jiných možností, jak se s tím poprat. ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

V podstatě stále dokola řešící dilemata. Brát, nebrat, když už beru, přestat, nepřestat. Je to v podstatě vlastně nepochopitelné, každý z těchto "dětí" minimálně tuší, co se skrývá na konci, nicméně touha z poznání, potřeba se vyrovnat, možná i láska, může člověka k tomuto dohnat. Naprosto reálné a detailně autentické prostředí můžu s přimhouřenýma očima považovat za kvality snímku a čtyři hvězdičky jsou u mě spíše vydřené. Předloha je jasně daná a příběh je bohužel jen jeden z tisíce, který může být použit jako varování. Film je určitě smutný a nejsmutnější jsou ty detaily. Například, že matce situace dojde až ve chvíli, kdy dceru najde ležet v koupelně, což bohužel ještě není ten dostačující důvod k radikálnímu zásahu. I když se Christiane v dobrovolné odvykačce doslova vyblije z podoby, získá obdiv a možná i inspiruje své "přátele", nepomůže to nikomu. Ve filmu jsou skvěle vystiženy role, které každý feťák obměňuje podle toho, jak se mu to hodí. Nechybí tu jistá zodpovědnost a starost o druhé, přátelství i láska. Ovšem závislost je silnější než všechny tyto dobré a jediné kladné vlastnosti, které se ve filmu objevují. Prostě marnost a mizérie. ()

Reklama

Viktooorka 

všechny recenze uživatele

Ač patřím do skupiny lidí, kteří nesrovnávají remaky a ani knižní předlohy, u filmu My děti za stanice Zoo se tomu nemůžu ubránit. Ještě teď cítím ten stísněný pocit, nevolnost, strach z přicházejícího absťáku, bezmocnost matky a deprese, které mi knížka každou kapitolou přivodila. Bohužel filmu se to podařilo jen z části. Deprese mi nepřivodila situace ústředních hrdinů, ale spíše jejich mateřština, která mi vyvolala vzpomínky na moje hodiny německého jazyka a paní Fellerovou, která si jistě v mládí musela též prožít podobný osud, jinak si její povahu nedokážu logicky vysvětlit. Raději ale na tyto kruté vzpomínky zapomeneme a vrátíme se k chudákům feťákům. Od pouhého „Chci to jen zkusit“ až po těžké „Přestanu, nebo umřu“ nás film provede nekompromisně jako v knize osudem 14-leté holčiny, která se kvůli svému chlapci a partě stane závislou na heroinu. Ale bohužel se mu za ty dvě krátké hodiny nepodaří nás zasvětit do všech tajů tohohle osudu. Na jednu stranu nemám co vyčítat, protože filmu se podařilo pořádně mi zvednout žaludek a v hlavě mám stále Christiane a Detleva, i přes tu osekanou verzi (to se mu vyčítat nedá, i když zamrzí), ale u knížky jsem prostě měla divočejší pocity. Přeci jen má u mě film jedno velké plus, dostala jsem díky němu chuť si knížku znovu přečíst :o) ()

Rex Mundi 

všechny recenze uživatele

Ak by som nepoznala knihu, určite by som sa na film dívala inak. Na jednej strane je znalosť predlohy dôvod, prečo som to vôbec dopozerala, na druhej strane mi tam chýbalo veľa detailov, informácií a súvislostí, ktoré v knihe sú. Bez nich by som z filmu veľa nemala, rozhodne knihu odporúčam (v tom prípade film ani netreba vidieť). Chápem a často opakujem, že film je iné médium než literatúra, no z tohto porovnania vychádza ako chudobný príbuzný, hoci tým, ktorí nečítali, asi bohato stačí (viď množstvo ocenení). Okrem toho je skratkovitý i skrátený, (ne)herecké "výkony" sú úbohé a forma často zatieňuje obsah (čo je čisto subjektívna výčitka, lebo s pribúdajúcim vekom ma lyrika a zbytočne dlhé scény otravujú). Ale súhlasím, že svojho času to bol dôležitý snímok na vtedy zásadnú a šokujúcu tému. Môj vlastný záver je taký, že ak ste to ešte nevideli, prečítajte si radšej knihu ;-) ()

kinej 

všechny recenze uživatele

Tíha tohohle filmu na mě opravdu padla drtivou silou. Příběh je bez jediného světýlka naděje je přetaven do asi nejdepresivnějšího filmu o drogách jeký si jen dokážu představit. Navíc se film odehrává v šedých, betonových kulisách Berlína, které beznaděj ještě umocňují. Ještě dlouho po shlédnutí mě mrazilo v po celém těle. Tomu říkám život v pekle. Jsem opravdu rád, že jsem ve svých jalových letech do ničeho nespadnul. Davida Bowieho mám velice rád a tak mě jeho hudba velice potěšila. K filmu nemám jedinou výtku. ()

Galerie (70)

Zajímavosti (34)

  • Na premiéru filmu priviezol Natju Brunckhorst v limuzíne sám David Bowie. Brunckhorst neskôr priznala, že užila kokaín, pretože bola z neho veľmi nervózna, ale nakoniec bola sklamaná z toho, keď videla Bowieho na zadnom sedadle auta, že aký malý v skutočnosti je (v skutočnosti mal ale 177 cm). (Arsenal83)
  • Koncertná sekvencia s Davidom Bowiem v hlavnej úlohe bola natočená v New Yorku v októbri 1980 v Hurray Club. Keďže Bowie sa v tom čase objavoval na Broadwayi niekoľko nocí v týždni, režisér Uli Edel musel nakrúcať scény v tomto meste. Miesto konania bolo upravené tak, aby pripomínalo nočný klub v Berlíne. Veľké koncertné davové scény využívali zábery z koncertu AC/DC vo vtedajšom Západnom Nemecku. (Arsenal83)
  • Christiane (Natja Brunckhorst) ve svém pokoji poslouchá desku Davida Bowieho Changesonebowie, v pozadí je však slyšet skladba "Heroes", která se na tomto albu nenachází. (JohnnyN)

Reklama

Reklama