My děti ze stanice Zoo

Od přítelkyně jsem o knize slyšel už několikrát. Když už jsme se ale dostali do samotného Berlína a ona mi vyprávěla o konkrétních místech, kde se jaké všemožné hrůzy děly, tak jsem si říkal, že je na čase, když už ne knihu, tak alespoň film abych já viděl. No a tak jsem se na tu tehdejší dobu podíval. Nepochopil jsem jí a ani jsem nechtěl ji pochopit. Každopádně si nemyslím, že by se v Berlíně od té doby něco výrazného změnilo. Pořád se mi, i v současnosti, jevilo jako vysoce multikulturní a mladé město, které je zároveň svým otiskem tehdejší doby, takže dost depresivní a smutné. Stejně tak, jako je tenhle film. (15.11.2013)

Byť za syrovostí a špínou knižní předlohy film poněkud zaostává, i tak se jedná stále o silnou výpověď ze světa drog. Jak snadno se stát závislým, jak marné je ujišťování se, že mám vše pod kontrolou. Propad mezi prostituty a prostitutky, mezi narkomany, kteří se stávají jedinými kamarády a kteří pomohou člověku jen v tom, aby nepřestal. Parta, kde se začíná tripem a končí háčkem do žíly. Prodávání se ještě v době, než se objevila hrůzovláda AIDS. Získání peněz na drogu za každou cestu. Chválím masky, kdy hlavní postavy doslova chátrají před očima. Hvězda navíc za exceletního Bowieho, jehož Heroes dodávají filmu správné grády. Dnes by film natočili jistě svižněji (asi jako Trainspotting), ale pomalejší pasáže dodávají na naléhavosti a vytváří prostor pro přemýšlení. Skutečná Christiane F. ( Felscherinowová) se sice nakonec ze závislosti dostala, avšak zůstala poznamenaná na celý život. Ve 33 letech porodila syna Philipa, avšak po 12 letech jí byl odebrán. Dnes, na prahu padesátky, k němu hledá cestu zpátky. Je však slabá a nemocná. A vychází jí nová kniha - Můj druhý život. (17.10.2013)

Tento film u nás snad ještě neběžel (ani v televizi, ani na videu, takže jsem ho musela skousnou v originálním znění s polským rychlodabingem - ach jo) a to je velká škoda, protože opravdu stojí za to. Je inspirován proslulou knihou My Děti ze stanice Zoo, zároveň je do něj zakomponována hudba a přítomnost Davida Bowieho v Berlíně v době, kdy hlavní hrdinka a její přátelé podléhají heroinové závislosti. Zprvu se děj zdá dosti kllišovitý (nešťastná láska a tak), ale pak přechází do velmi naturalistické polohy (začíná to prvním pořádný šlehem po koncertě Bowieho, který jim k tomu zapěje krásnou píseň o heroinu). Rozhodně je zarážející, že film vznikl už v roce 1981, dva roky po tom, co vyšlaq kniha, a je natáčen v Berlíně v realistických (pravdivých) exteriérech. P.S. Německá verze Heroes byla asi tou nesvětlejší částí filmu, pak už je to jen skluzová depka...:-( P.S.2. Děkuji Cheveesovi za důkazní materiál tom, že film v České televizi běžel, děkuji Faye, že mě na to upozornila a tímto dementuji svůj nepravdivý výrok, o tom, že tomu tak nebylo. (22.08.2003)

Můj dvou tisící komentář jsem se rozhodl věnovat právě tomuhle filmu. Knižní předlohu jsem četl dvakrát, ale je tomu už pěkná řádka let. Ve své době jsem na podobných knížkách (jako je My děti ze stanice Zoo, A bude hůř,Toxický squat, Malá Julie dýchá toluen) doslova ujížděl. Knížka je luxusní, totéž se ale nedá říct o filmu. Filmové zpracování má poměrně dlouhou stopáž, ale i tak mi snímek oproti knížce přišel strašně prázdnej. Knižní předloha je prostě jedinečná a mnohem obsáhlejší než to co se vlezlo do filmu. Film prostě zdaleka nemá tu sílu co má knížka. Ale tak je to asi u 90% filmů natočenejch podle knižní předlohy. Kdybych nečetl knížku zřejmě bych šel s hodnocením o hvězdu výš, takhle ale musím porovnávat a tady jasně vítězí knižní podoba. (23.06.2020)

Myslím že knížka byla ještě lepší. EDIT: Po zhlédnutí Requiem za sen už vím, proč se mi to nějak nezdálo. Oba filmy o drogách, ale přesto tak odlišné. Tady to je bráno až moc učitelsky (pořád si někdo píchá, pak skončí špatně), kdežto v Requiem je to podáno pro mě nenásilnější formou. Toť můj názor. (02.11.2007)