Zemský ráj to napohled

UPC My Prime - Filmy z doby komunismu mám rád, a to jsem z té doby zažil opravdu jen minimum. Toto zpracování v podání paní Pavláskové bylo bohužel slabé. Jestli to mělo být komediální drama, tak kde zůstal ten humor? No a co se té dramatické stránky týče, tak až na posledních 20 minut (kdy se to začalo sypat), jsem nezaznamenal silnější momenty. Hlavní protagonisté (ještě díky bohu za toto obsazení) prostě existovali a spíše to vypadalo, jako by komunismus byla hrozná pohodička. Koukám, že většina (55% na kontě) si také myslí, že tento film se známé české režisérce zkrátka nepovedl. 65% (25.07.2016)

Nevadil mi ani tak spôsob spracovania, výkony, výprava, či réžia. Boli na pomerne dobrej úrovni. Znechutili ma prázdne ideály pochybného disidentu, povrchnosť, amorálnosť...A rozprávanie o nejakej "vnútornej sile maminky" mi príde ako svätokrádež. Žila som v tejto dobe - a ak toto je vnútorná sila a boj za pravdu, v čom je vlastne tá "sila"?! O čom je tá "pravda"?! Plytké a prázdne! Škoda vzácneho času! (01.07.2017)

Režisérka Irena Pavlásková se pustila vehementně do příběhu, který jen z půlky části je uvěřitelný. Vše se odehrává na pozadí začátku sedmdesátých let poznamenané invazí armád Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a prostě tuhle dobu nelze škrtnout. V ději může být zajímavé hledat paralely, ale nemá to velký smysl. Na první pohled hrozná hloupost. Na druhý nikoliv. To, že odpůrci režimu byli perzekuováni represí nebo že si komunisti hlídali disidenty či chartisty často až absurdním způsobem po celou dobu normalizace je fakt. Na druhé straně však nedokázali ohlídat všechno. Zpět k filmu. Bohužel obraz děje vnucuje pocit, že disidenti či chartisti zde vypadají jak parta obskurních snobů či alkoholiků. Což samozřejmě nebyla pravda. Vrcholem je erotická scéna matky a jejich dcer ve striptýzovém vystoupení, trochu vkusu by holkám neškodilo. Takhle hloupě zrušit film, který vypadal nadějně. (02.01.2011)

Přestože se film snaží být jakousi neobecnou generační výpovědí, já ho tak nebral, čímž jsem si ho užil výrazně víc, než někteří okolo komentující uživatelé. Nebál bych se toho, že naše děti a děti jejich dětí si z tohoto (a jemu podobných) filmu budou dělat obrázek o komunistické vládě a době během ní. Obávám se především, že se touto minulostí už ani moc zabývat nebudou (bohužel), a když ano, učiní tak ze zdrojů dokumentů někde na ČT2 při vzpomínce na 17. listopad. Film Ireny Pavláskové, kterou sice moc nemusím, mě celkem potěšil a nijak neurazil. (12.05.2010)

PŘIPADÁM SI JAKO VINNETOU. Snaha Terezy Boučkové je vidět, ale chtělo by to něco víc mrazivého, živoucího, životného. Třeba jako scéna zatýkání. Irena Pavlásková je stále na vlně svých bezbarvých filmů, ať točí zmatené výkřiky pomlýlených rádobyfeministek, anebo pokus o zachycení doby. TO JE ŽIVOT, NO. (24.01.2010)