Nickyho rodina

Kdo má děti, pochopí. Mladý Angličan, jenž zachraňoval české děti. Neuvěřitelný příběh. "Když jsme přijeli o 70 let později, on tam na nás opět čekal. A my už jsme věděli, kdo to je." "Když rodiče viděli děti, jdoucí do plynových komor, věděli, že jejich oběť nebyla zbytečná." Nicholas Winton se dožil 106 let. (12.03.2020)

Jo, tohle téma mě sice rozbrečí skoro vždycky - zvlášť ty původní záběry ze studia, kam si Nicholase pozvali, aby se všechny děti, které zachránil, postavily, ALE! To jsou původní záběry, za to přece hvězdy dávat nebudu. A i ta situace, která se stala za války udála, je opravdová, to si nevymyslel režisér, za to přece taky hvězy dávat nebudu. Ten film je natočenej HODNĚ špatně. Hrané části jsou vlastně skoro nechutný. Vypadají jak nějaká hraná kulisová pohádka z 80. let s rozpočtem 100,- Kčs! Jako kdyby někdo nahrál na první klapku pár scén, hodil to do počítače a přidal k tomu sépiový efekt. Hrůza, hrůza, hrůza! Nechápu, že něco takovýho mohlo projít. A výběr herců? To snad ani komentovat nebudu. Ale jednu připomínku si opravdu neodpustim - ta šílená herečka, která hraje jedno z dětí, holčičku, kterou si vyberou rodiče, už mě vážně štve! Její otec pracuje v televizi a očividně svou nechutnou malou dceru, která neuvěřitelně přehrává a s prominutim je mi z ní na blití, cpe do každýho druhýho filmu, dokumentu, rozhovoru, reportáže, prostě VŠUDE! A když se tam ten její ksicht objevil během pěti minut na fotce a v záběrech asi padesátkrát, tak jsem měla chuť televizi vážně vypnout. Musím zjistit, jak se jmenuje, a pak to sem dopíšu. Další věc, která byla naprosto hrůza - TEN KONEC! Poslední třetina filmu je totiž naprosto, ale naprosto totálně zbytečná, vykalkulovaná a trapná. Proboha! Ty mobily v sále a podobně, to se mi chtělo taky brečet, ale trapností a studem nad tim, jak tohle v tom dokumentu vůbec může být! Suma sumárum, jediné, co mi na tom filmu připadalo dobré, je to téma, protože mě zajímá. Jenže to téma existuje i bez tohodle dokumentu, není to nic nového a nepřináší to originální úhel pohledu. Diváka to sice rozbrečí, ale za to nevděčíme filmařskému umění, ale tomu, že ta situace opravdu smutná byla. Neskutečné zklamání. Pět hvězd jsem dala filmu Všichni moji blízcí, ale tomuhle asi nemohu dát víc než 2. Kdyby tam nebyl ten trapnej konec, tak asi dám 3. A úpně nejlepší jsou tady ty komentáře pokryteckejch pětihvězdičkářů, co píšou, že ti, co nedají plný počet hvězd, nemají srdce. Taková kravina, to snad ani neni možný. Snad se tu hodnotí to, jak je natočenej ten dokument! A ne to, co Winton udělal, to samozřejmě na 5 hvězd je! P.S.: Do toho dabingu schválně vybrali jen herce z Všichni moji blízící? Další věc, která mě štve. Vždyť dokumenty se nechávají s titulkama... (15.03.2012)

LFŠ 2011: No, nepoznal som veľmi tento príbeh predtým, než som videl dokument. Aj sa mi vcelku páčil, no samotná diskusia s tvorcami filmu, ktorá bola dosť veľkým fiaskom a slová od známych, ktorí opisujú film, ako takmer kópiu dokumentu, čo Nickyho rodine predchádzal s tým, že boli tam naviac veci, ktoré boli úplne nepodstatné ma donútili znížiť moje hodnotenie. (31.07.2011)

Režisér Matej Mináč před 13 lety objevil britského Schindlera – Nicholase Wintona – a rozhodl se jeho čin zveřejnit, kde a jak se dá, včetně celovečerního filmu, několika krátkých dokumentů a nyní již třetího celovečerního dokumentu. Samotný Nicholas Winton o svém činu, kdy zachránil 669 židovských dětí před transportem do koncentráku a tím i jistou smrtí, nikdy nemluvil. Minimálně od roku 1999 však o něm ví celý svět. Slovenský režisér Matej Mináč si na tomto příběhu otevřel zlatý důl. Nejprve přišel s filmem Všichni moji blízcí, poté s celovečerním dokumentem Síla lidskosti – Nicholas Winton, následoval celovečerní dokument Anglická rapsodie, režisér Peter Hledík o Mateju Mináčovi natočil dokument Dvanáct let s Nickym, nu a nyní zde máme Mináčův třetí celovečerní dokumentární film. Nicholas Winton se vloni dožil 103 let a jeho čin je sám o sobě úchvatný a nedocenitelný. Na druhou stranu mi přijde nefér si na tomto činu založit živnost. Zajímalo by mne, co na tu nečekaně objevenou se slávu soukromě říká sám Winton. Dokument samotný je totiž natočen podobně jako ty předchozí – silně tlačí na emotivní pilu, na dojetí, rozpadá se na sled různých historek, hraná část je naprosto zbytečná. Kdejaký hraný televizní dokument působí daleko lépe. Protože však jde o tzv. pietní dokument, jaké se pouštějí o slavných výročích v televizi, těžko rozebírat umělecké kvality, které jsou nevalné. Podstatná je síla výpovědi. Avšak přece jen už se nedozvíme mnoho, co bychom nevěděli z minula, a když se v závěru začnou rozebírat různé současné humanitární akce pro děti celého světa, s nimiž Winton až tak nemá společného, začíná to spíše vypadat jako kýčovité a patetické náborové video Červeného kříže. Představitelé filmu Všichni moji blízcí zde také namluvili části komentáře – Jiří Bartoška, Libuše Šafránková, Josef Abrhám, ale také Klára Issová. Ta se mimochodem ve filmu jen mihne, ačkoliv vévodí plakátu. (05.01.2013)

Trochu ma prekvapil filmový štýl - dokument vs. dráma, ale v konečnom dôsledku to dokonale splnilo svoj účel. Tento príbeh už v súčasnosti pozná asi každý, takže sentiment nie je až taký silný, ale je... Na druhej strane mohol režisér a scenárista trošičku menej glorifikovať samotného pána Wintona, keďže je známe aj to, že jeden z dôvodov, prečo začal s transportmi detí do UK, bol biznis. Nechcem tým však nijako znižovať hlavný úmysel pomôcť a zachrániť ľudské životy. (28.03.2012)