Nickyho rodina

Všeobecně dobře známý příběh je tu rozvinut do větší šířky. To je v první polovině hodně zajímavé, protože popisuje jednak prvotní motivaci a pak technikálie samotných transportů i přijímání dětí anglickými rodinami (třeba to, že rodiny si děti "kupovaly"). Detailní popis odjezdu vlaků je vrcholem dokumentu. Druhá půlka je patetickým popisem odhalení pravdy a následná mediální smršť, kterou už všichni známe. Konec, ve kterém se upozorňuje na to, kolik dobra jeden "malý" skutek dosud způsobuje je pochopitelný, ale logicky ne úplně správný. Dá se říct, že prapůvodcem toho dobra je zlo zhmotnělé v Adolfu Hitlerovi které ipso facto motivovalo i jinak nezúčastněné lidi konat dobro. Je tedy otázkou, zda by bylo lepší, kdyby Nicolas mohl prožít klidný život plný cestování a lyžování ve Švýcarsku, nebo nebylo... (19.08.2021)

Možná už by to chtělo změnit téma, pane režisér... :-/ Síla lidskosti byla skvělá, ale tady se nic nového nedozvíme - mluví tu stejní lidé, nechybí scéna s Wintonem a jeho dětmi - důchodci... Snad jediný rozdíl oproti dřívějšímu filmu je obsazení Kláry Issové - a ani ta se na plátně moc neohřeje. Palec dolů... Navíc nemyslím, že je to nejvhodnější závěrečný film festivalu - do letního kina by se hodilo něco trochu rozvernějšího :-( (12.07.2011)

(46. MFF KV / závěrečný film - letní kino). Ten nejsilnější zážitek mě čekal na závěr festivalu. Viděno naštěstí v originálním znění s titulky (dabovaný trailer do češtiny vypadá opravdu hrozivě). Kombinace dokumentu, hraných scén a archivních filmových záznamů mě mile překvapila a působila naprosto přirozeně. Jeden z mnoha momentů, který mě dostal: ,, ... Po příjezdu do Osvětimi je hned poslali do plynu. Když se svlékali, ve vězeňském komandu, které mělo na starosti odklízení mrtvol, pracoval jejich rodinný přítel. Ten paní Weberové řekl: "Toto je plynová komora. Prosím, až budete uvnitř, sedněte si do kouta a začněte zpívat, při zpěvu se více nadýcháte plynu a zemřete rychleji, a ne s takovými bolestmi." A ona s dětmi v té plynové komoře začala zpívat Wiegalu – ukolébavku, kterou napsala v Terezíně ...,, / Hodnocení: 90%. (15.07.2011)

Filmový pomník Nicholase Wintona. Svým způsobem natočil Mináč remake svého staršího filmu, je sice informačně bohatší, ale ve výsledku nepřekládá nic, co bych nečekal. Ba až příliš naplňuje vizi toho, co člověk od filmu o Wintonovi čeká. Navíc si mohl uvědomit, jak silný dramatický emocionální potenciál v sobě Wintonův čin nese, a netupit ho dojákovou hudbou už od úvodních titulků. Celkově vzato je to ale zručně natočený dokument, který velmi široce pracuje s mnoha různými materiály a zdroji a umí je zapojit do zábavného a zároveň funkčního celku. (20.01.2011)

Na tenhle dokument jsem se hodně měsíců těšit, protože jen málo lidí na světě obdivuju tak, jako sira Nicholase. Ve filmu je nejdřív, ať už dokumentárně nebo i hraně, představen Wintonův počin téměř do detailů. Po té se dokument více věnuje osudům zachráněných židovských dětí po desítkách let od zachránění. O tom, jak je příběh Wintona inspiroval především k pomáháním druhým nebo i jiné bohulibé činnosti. Film obsahuje i komentář zachráněných dětí a jejich paměti z oněch osudných dob, stejně tak se i dozvíme, jak se daří skomnému hrdinovi Wintonovi dnes. Líbilo se mi to moc. (11.06.2011)