Poslední cyklista

Tomáš Topfer mě jako scénárista překvapil. Stejně tak to bylo s Vincentem Navrátilem a Sabinou Rojkovou. Jsem zvědavá, co z nich obou vyroste. Téma příběhu bylo silné, ale zpracování bylo uspávající. Pořád jsem se snažila hledat nějaké záchytné body, které by upoutaly mojí pozornost, pokud tedy zapomenu na Brundibára a Renatu Drossler. Ta tam byla asi jenom pět minut, možná, že ani to ne. Ale na ní se zapomenout nedá. Úplně mě z ní mrazilo v zádech. Ta gestapačka u vlaku jí fakt sedla. (06.06.2014)

Když smícháte kýč, klišé, naivitu, totální černobílost postav a Druhou světovou válku do sebe, tak vznikne tenhle film... První část měla nakročeno k vyššímu hodnocení, ale druhá část ho razantně stáhla dolů. Nechápu obsazení ústřední manželské dvojice - Petr Štěpán a Ági Gubíková - charisma nemá ani jeden z nich, paní Gubíková se umí jenom hezky usmívat, ale k hraní to nemá příliš blízko a ještě ji musela nadabovat Martina Menšíková. Tohle vždycky v českých filmech nechápu. Tak proč jste tam rovnou neobsadili dabérku? Bylo by méně práce a troufám si tvrdit, že by to Martina Menšíková i líp zahrála... Všichni kolem hráli lépe, než pan Štěpán a paní Gubíková - to byl hodně velkej přehmat v obsazení. To ale bohužel nebyla jediná chyba snímku. Poslední kapka pak byla ten závěr z moderní doby, kde už je všechno dobré, to zlé pominulo a přeživší postavy mají spoustu dětí a žijou šťastně až do smrti. Jiří Svoboda si asi myslí, že natočil nový Schindlerův seznam. Tak to bohužel. Nejdřív by nesměl mít zápletku jak z telenovely, nudné herce v hlavních rolích a nekonečně naivní postavy (všem vévodí Klárka), které se buď smějí a nebo neustále pláčou a nic mezi tím. No a v neposlední řadě by si pak střihač musel odpustit ty otravné prolínačky ze stopnutého záběru... (14.06.2014)

Židé a válka. Válka a Židé. Zdá se, že nic nového pod sluncem. Töpferův původní námět, povalující se na stolech dramaturgů již pěkných pár let, je ovšem volnou parafrází skutečného lidského osudu děčínské rodačky, paní Evy Erbenové, rozené Löwidtové, a přináší sugestivní obraz rodinné tragédie, z níž nebylo úniku. Doba, která mazala ze světa veškerá etická pravidla a pomalu se měnila v obludnou strojírenskou likvidaci židovského národa, byla jistě popsána mnohokrát předtím i potom, dokonce možná v zdařilejších scénáristických provedeních, než o jaké se pokouší Svobodův dvoudílný televizní film. Přesto nad ním nelze mávnout rukou. Proč? Pro perfektní postižení dobové autenticity, od dětských kostýmů po poslední připínaček na zdi, pro mistrovsky zaranžovanou hudební koláž, vytvářející nikoli schéma, ale funkční článek, pro neobvyklou kameramanskou práci s detaily a částečně také pro excelující herecké výkony v hlavních (Rojková, Gubíková, Štěpán, Navrátil) i vedlejších (Vančurová, Töpfer) rolích. Šok, jakým byla nacistická okupace a později jakýsi život-neživot v terezínském ghettu, doléhal na židovskou obec zvláště drasticky a přestože pro mnohé z nich zůstaly koncentrační tábory konečnou stanicí na jejich cestě dvacátým stoletím, zbyla alespoň některým malá jiskřička naděje. Koneckonců, o štěstí by mohla paní Erbenová vyprávět. Anebo o něm vyprávěla vlastně prostřednictvím tohoto filmu? Film byl mmj. nominovaný ve třech kategoriích na Mezinárodním televizním festivalu v Monte Carlu v Monaku a pozornost si zaslouží v každém ohledu. (26.10.2014)

Silný a emotivní příběh je zde trochu filmařsky pohřben. Natahování a dost času jsou někdy vhodné před pointou, ale tohle není Agatha Christie. Druhá světová válka a její dopad už mají snad všechna možná zpracování a nechci tento snímek zase jenom kritizovat, celkový dojem zůstal lehce nad průměrem. (17.05.2014)

Zajímavý námět, který ovšem sám o sobě není dost silný nato, aby utáhl takovou stopáž. Autoři se tak uchylují ke zbytečně dlouhým sekvencím, které rekapitulují víceméně známé praktiky šikanování, transportování a věznění Židů za druhé světové války, vedlejší příběhy už nemají tolik originality, chvílemi i nudí svou obyčejností. Téma holocaustu je již natolik vytěžené, že další film na toto téma vyžaduje velikou dávku osobitosti a invence, větší, než se podařilo přes dobré úmysly vtělit do vyprávění zde. (30.05.2014)