Chi bi xia: Jue zhan tian xia

Sice jsem z toho nebyl tak nadšen jako z jedničky, ale John umí, herecké obsazení byť je skvělé, tak zde jednotlivé postavy ustupují do pozadí, důraz se klade na kolektivní souhru. Uvidíte dobré vizuální orgie, zejména noční bitva mě dostala. Ale námořní bitva mě tak nějak zklamala, čekal jsem více. Přesto, kdo má rád tento typ filmů nemůže se zklamat. OST je dobré, ne že bych měl nutkání poslouchat ho mimo film, ale svoji funkci plní dobře. (20.02.2009)

První Red Cliff jsem viděl asi před rokem a popravdě už jsem si vůbec nepamatoval o čem to bylo. No ale ono to vlastně není vůbec důležitý. Kdo s kým bojuje proti komu a proč to je u tohodle snímku pouze vedlejší záležitost. Prim hraje audiovizuální stránka - krásný hudební a zvukový doprovod, velkolepá, úchvatná výprava, skvělá dynamická kamera, když zpomalený záběry, tak efektivní (nikoliv na natažení už tak dlouhé stopáže), skvělej střih a v takovýchto superlativech by se dalo pokračovat dál a dál, že by to skoro vydalo na třetí Krvavé pobřeží. (27.01.2010)

Druhý diel velkolepého historického blockbusteru pokračuje v nastavenej latke a ohuruje predovšetkým v záverečnej trištvrtehodinovej megabitke. Tá tvorí de facto polovicu stopáže bežného filmu, čo však pri tejto obrej stopáži (keď počítam aj prvý diel) je vzhľadom na dlhé predvojnové taktizovanie zhruba akurátna dĺžka. (25.08.2018)

Co prvy diel predstavil a naznacil, dvoja skvelo posilnuje a dokoncuje a . Druhy diel sa k prvemu ma podobne ako Tarantinov diptych o Neveste. Po hravej jednotke prichadza dvojka, ktora sice konci epickou megabitkou, ovsem pred nou ide hlavne o charaktery a vojensku taktiku v zintenzivnenom podani oproti prvej casti. Aj vedlajsie postavy dostavaju viac doleziteho priestoru. Vizualna poetika (nielen) pohybov a akcie je snad este viac typicky Woovska, aj napriek tomu, ze si reziser od svojich narodnych kolegov (hlavne Zhanga) poziciava prekvapivo castejsie nez som cakal. 8-9/10 (22.02.2009)

Omaha Beach podle Johna Woo, jinak se druhý díl Red Cliffu nedá popsat. První polovina plná taktiky, chytrého plánování a mazaného Takeshi Kaneshira ubíhá v celku svižně, občasné vtipy vskutku pobaví. Pak se ale režisér vytáhne do výšky nebes a přímo pod nos naservíruje jednu z největších válečných scén všech dob. Netuším, jak to vypadalo ve skutečnosti, ale tahle čínská verze Dne D na mne nehorázně zapůsobila. Asijský Pán prstenů se nadmíru povedl! (22.09.2009)