Footloose: Tanec zakázán

Tancovačka je duchovně zkažená.To jsem si nevymyslel já, to se tvrdí v jednom americkém zapadákově. A Craig Brewer se o tom rozhodl natočit film. Jednoduchý, dobře obsazený, se scénářem vzorně dodržujícím všechna důležitá i nedůležitá klišé a technicky skvěle zvládnutý. Film v lecčems připomínající "Hříšný tanec", ale pozor! Film to není moc taneční, jak by se od něj dalo očekávat. Navzdory tomu, že je do hlavní role "spermoně" obsazen profesionální tanečník a "džejmsdýnovský" floutek Kenny Wormald. Klasický vzorec tanečního filmu není vždy dodržen. V popředí je dost často všechno možné na úkor tanečních čísel. Když na ně ve filmu párkrát dojde, jsou z hlediska choreografie dynamicky pojaté a perfektně zvládnuté a Kenny Wormald svým tanečním uměním všechny převyšuje o několik tříd. S dějem je to poněkud na "limonádovém" štíru, ale i tak se v něm najdou zřetelné stopy originality. Zamrzí jeho naivita. Určitě znáte tu pohádku o královstvíčku ve kterém bylo zakázáno se smát a radovat se. V Bomontu od automobilové tragédie, při které zahynulo pět mladistvých, zakázali před třemi lety mladým lidem veškerý společenský život, včetně tance. V nemožném zapadákově přebývá reverendova dcera Ariel, co je hezká jako obrázek. Z dřívější putky je nyní pěkná zlobivka. A jako na šukací potvoru sem za příbuznými po smrti své matky přijíždí z Bostonu kultivovaný, lehce arogantní mladík Ren s rebelujícími sklony, který se okamžitě zapíše na reverendův "black list" jako potížista a stane se trnem v jeho oku kvůli narušování morálky, kterou on, jako duchovní, razí. Hádejte třikrát, jestli Rena s Ariel šukací osud svede dohromady, ona dá vale svému současnému příteli s násilnickými sklony a společnými silami obrátí jeden ctnostný "buranov" vzhůru nohama. Zákonem zakázaný tanec (a láska) bude jejich hlavní zbraní. Vše bez problémů odhadnete dopředu. Jenže film je to natolik sympatický i z hereckého a hudebního hlediska, že mně to nedalo, abych bránil v lepším hodnocení. On ten schematický scénář byl v podstatě dobře převedený režisérem, který si po náročných dramatech vyzkoušel také něco jiného. Filmem se nese bohatá hudební směska od country přes blues až po rock s hip hopem. Julianne Hough se zpravidla objeví ve filmech, kde se zpívá nebo tančí, jako je tomu v tomto případě. Máme spolu hezký vztah. Úzkostlivý, přísný a nábožensky založený otec, je přesně part pro Dennise Quaida, který se postupně přehrál do rolí vzorných otců dělajících si starosti o svoje dcery nechovající se podle jeho představ. Andie MacDowell v roli jeho manželky si skoro nevšimnete, jak málo dostala prostoru se výrazněji projevit. Bohužel je ve filmu také Miles Teller, a nějakým způsobem přišlo tvůrcům legrační i nutné, učit ho tanečním kreacím. Jednalo se o zbytečný výpadek, který trochu film, v těchto zhola zbytečných scénách, degradoval. Někomu nebude ani po chuti náboženský podtext, který je ve filmu občas až otravný. Film neobsahující příliš mnoho tanečních čísel vyvrcholí do té doby netolerovaným maturitním plesem, na kterém se už tančit bude. Ne moc, přiměřeně. Příznivci naivních a sympatických filmů mají zelenou. A po jeho zhlédnutí si uvědomí, že to vlastně ani moc taneční film nebyl. Spousta scén v něm byla dobře a chytlavě natočená a určená mladému publiku, které je jistě náležitě ocení. Nejsou tím myšleni lidé z CSFD. Mé hodnocení: 80% (19.11.2014) (méně) (více)