Pouta

Pouta jsou naprosto přesným filmem pro ty, co tvrdí, že česká kinematografie nestojí za nic. On Vám to ukáže, tenhle film se s Vámi srát nebude. Stejně tak jako, pro mě, absolutně neznámý herec Ondřej Malý, který zde ztvárnil snad největší sviňi v českých filmech vůbec. Od začátku jsem tak sledoval, naprosto znechuceně, ale zaraženej v křesle, film, který jsem nechtěl vědět, jak bude pokračovat, ale pořád jsem v tom křesle seděl, jak přikovanej. Z toho vyplývá, že na tomhle filmu zrovna nic hezkýho není, ale zato zase vypráví pravdu komunistického státu. Vypráví ho naprosto perfektní formou, takovou, že Vám ani nedojde, že jsou Pouta českým filmem. Může za to především to, že se ve filmu objeví celá várka naprosto neznámých herců a hereček, takže stereotyp půjde stranou a Vy budete konečně rádi, že Vám po obrazovce zase neběhá stále dokola například takovej Ondřej Trojan. Druhá věc je samotné zpracování, které se tu skutečně výjímá a představuje Českou republiku v naprosto nové éře domácí kinematografie. Důvod, že tomu nedávám plný počet už je jenom ten, že ten film je opravdu příběhově neskutečně hnusnej a já některé scény nebyl schopnej jen tak strávit. Ale tím způsobem je film nesmírně silnej a dává najevo skutečnosti, které se tu děli. Na Pouta se tak opravdu vyplatí podívat. 140 minut Vám uteče jako voda a konečně těm, co jen a jen kritizují, zalepí držku. (31.12.2010)

Pouta nesnesou srovnání s žádným českým filmem. Člověk by skoro nevěřil, že to natočili Češi. Autenticitě napomáhá množství neznámých hereckých tváří, jež ovšem předvádí bezchybné výkony v čele s Ondřejem Malým, jehož ksicht vypovídá o postavě, kterou ztvárňuje, naprosto vše. To jsem viděl naposled u Jamese Cagneyho. Občas jsem se v ději ztrácel, stopáž mohla být jistě o dost kratší. Ale přece musím snímek hodnotit kladně. Komunismus je zde pouze doplňkem. Nějaké symboly zde vlastně ani nejsou. Hlavní "hrdina" je sice estébák, to zlo tkví ale jinde, než v systému. V člověku samém. (19.08.2011)

Doba ve které se děj odehrává připomíná tlení v kompostu. Perfektně natočený hnus, u kterého si s úlevou uvědomíte, že toto už je snad naštěstí navždy pryč. Depresívní prostředí kanceláří a zasedaček s umakartovými stoly s nezbytnými popelníky, nástěnkami a koženkovými sedačkami , hnus sídlišť a vyjížďky se spolupracovníkem STB žigulem kamsi za město dělají kulisy dramatu o estébákovi, kterému hráblo. Vysoce hodnotím vynikající výkon pana Malého, které jsem doposud neznal. V jedné z mini-rolí se také mihl skvělý Oldřich Kaiser. Tohle by bylo na 5 hvězd už jen za tu scénu kdy doma navečer v typické panelákové kuchyni Antonín se svojí ženou probírá jejich maželství, do toho hraje z rádia Šaty z šátků na klavír Jiří Malásek a z okna je vidět protější panelák s rozsvícenými okny ... Dokonalá scéna ve všech detailech !!! Bohužel, toto není film pro širší publikum a teenageři jej zřejmě nepochopí. (25.01.2011)

Nářez. Industriální a skřípavá výprava do umakartového močálu, kde se vaří čirá rezignace a beznaděj. Každý utíká po svém. Tomáš si najde milenku, Antonín se rozhodne mu ji ukrást. Zakomplexovaný duševní mrzáček využije své pozice ve státním aparátu a názorně předvede, že největší svinstva nepramení z podstaty ideologie, nýbrž z podstaty člověka. Špačkův snímek disponuje a) výborným scénářem b) vyváženou režií c) skvostnou zvukovou složkou d) Ondřejem Malým, Martinem Fingerem a dalšími herci, kteří hrají o tři hlavy nad průměrem. Být to o chlup kratší a úsečnější, tak bych se nebál opravdu utěšených superlativů. Každopádně půjdu tak daleko, že Antonín je z mého hlediska novodobým Kopfrkinglem. A překonat Pouta bude letos hodně velká dřina. (11.01.2010)

Nepríjemný pocit. Bŕŕŕ...Nechutilo mi to a cítim sa nepríjemne. Pozerať a vnímať toľko nezmyselného zla v rôznych podobách ma otrávilo. Nič príjemné, jediným pozitívom je iba výpovedná hodnota o praktikách tajných a o zákernosti a nezmyselnosti socialistického systému. Žiadna postava mi nebola sympatická, popritom disident má u mňa svoje čestné miesto. Hovorím však o disidentovi - silnej, múdrej, odvážnej a morálnej osobnosti, a tu som žiadnu nepostrehla. Chýbala mi! Bolo to nevyvážené, disharmonické, kruté ... a bez východiska. Nepríjemný pocit z príbehu vo mne určite vyvolala aj kvalitná realistická filmárska dokonalosť a vynikajúci herecký výkon Ondřeja Malého. Veď o to im šlo - vyvolať v divákovi nepríjemný pocit. Pocit znechutenia a odporu....To sa podarilo! Nemôžem si pomôcť, ale stále sa mi vynárala spomienka na herca Borisa Farkaša, Kristininho otca, ktorý sa tak vehementne zastával KSČ v divadelných diskusiách v 89-tom. Vtedy isto netušil, že jeho dievčatko raz bude hrať v takomto filme... ..No čo? Časy sa menia. V tomto prípade NAŠŤASTIE! (19.05.2011)