Vražda

Sarah Lund a její nevyčerpatelná zásoba hnusných huňatých severských svetrů jako spojovací články dvacetidílné série o dvacetidenním vyšetřování vraždy kodaňské středoškolačky. Případ, kde nic není jak se zdá; a ne sovy v tom tentokrát žádnou roli nehrají, byť právě Twin Peaks bývá ve spojitosti s tímto seriálem často (neopodstatněně) zmiňováno. První řada (ano, je i samostatně stojící druhá desetidílná) sází na „jinakost“ a skoro až zastydlost v postupech, které se na seriálovém poli nosily před desítkami let. Tohle je spíše než standardní kriminálka politické a lidské drama hodně pracující s pocity (postav i diváka). Jedna z mnoha zvláštností pramení z toho, že děj je takřka výhradně sledován z pohledů čtveřice postav. Komisařky Sarah Lund (vyšetřování a obětování osobního života; nečekejte drsňačku s bouchačkou, tohle je taková „Wallanderová“), hvězdného politika na vzestupu Troelse Hartmanna (politické čachry a intriky před nadcházející volbou primátora; zpočátku nápadně podobné Palmerově linii z první řady 24 a později State of Play) a rodičů zavražděné manželů Birk Larsenových (dopad na rodinu, vyrovnávání se s tragédií, reakce okolí, touha po pomstě). Což má za následek, že devět z deseti pro děj zásadních událostí se odehraje mimo obraz. Nejmarkantnější to je v krimi lince, kde samotné vyšetřování nemá skoro žádný prostor; Sářin parťák vše oddře, nalezne, vyslechne, dopadne, ale my z toho nic nemáme, jelikož se to vše dozvídáme až z jeho telefonátů Sarah. Ona vůbec ta kriminální část bude paradoxně pro mnohé největším úskalím série. S vědomím, že to má dvacet epizod souvislého děje je od prvního momentu jasné, že podzápletky na dva či tři díly ve stylu „další podezřelý co to už určitě nade vší pochybnost udělal“ nikam nevedou. Tvůrci příliš otálejí s vyjevením toho, co je divákovi stejně dávno jasné; je-li od počátku polovina stopáže každého dílu o politice, radnici a volbách, tak těžko někoho překvapí, že se tam vyšetřování nakonec neodvratně stočí. Stejně tak není problém záhy odhalit kdo je vrah či zůstávající pachuť, že i po finálním odhalení přetrvá dost aspektů, kde logika při zpětném pohledu úpí... Přes veškeré tyto výtky se to však nerozpakuji označit za jedno z nejzajímavějších novodobých seriálových kriminálních dramat ze staré školy. (07.02.2012)

Famozna severska kriminalka, ktora v 20 castiach prvej serie predklada mozaiku policajneho vysetrovania vrazdy studentky na pozadi prebiehajucej predvolebnej kampane v danskej Kodani a zarovej dopad jednak straty dcery a jednak samotneho vysetrovania na rodinu pozostalych. Fantasticky koncept, skvele spracovanie, kde od zaciatku az do konca nie je iste v podstate nic (uzivatel Marigold trefne poukazuje, ze okolo 17 casti nie je vylucene, ze sa zacne zatykat aj medzi filmarmi samotnymi:)). Mne to vsak nevadi. Serial ma napriek nadstandardnej dlzke vynikajuce tempo...ano, je tu par veci, na ktorych by sa dalo popracovat, ale nejde o nic (ani Lundovej sialene svetre), co by mi zaverecny dojem mohlo skazit. 1.seria 4,5/5* 2.seria je vyrazne kratsia, Lundova je este divnejsia, ale cele to bezproblemovo funguje a preto zostavam na rovnakom hodnoteni :4,5/5* (20.02.2014)

Zločin - Politika - Vraždy - Afgánští veteráni - Lidovci jsou všude stejní - Vraždy- Falešné stopy - Politika - Pomsta? - Slepé uličky - Politika - Lidovecká výjimka? - Zelené mozky - Odplata - Vraždy- Falešné stopy - Zločin - Politika - Vraždy - Afgánští veteráni - Vraždy - Falešné stopy - Politika - Tápání - Slepé uličky - Politika - Zelené mozky - Odplata - Vraždy - Falešné stopy - Zločin - Politika - Vraždy - Afgánští veteráni - Vraždy- Falešné stopy - Politika - Afganistán - Slepé uličky - Politika - Zelené mozky - Odplata - Vraždy - Falešné stopy - Politika - - Zelené mozky - Odplata - Vraždy - Falešné stopy - Zločin - Politika - Vraždy - Afgánští veteráni - Vraždy- Falešné stopy - Politika - Pomsta - Slepé uličky - Politika - Zelené mozky - Odplata - Vraždy - Falešné stopy... ... P.S.: Zajímavá postava ministra spravedlnosti. (04.12.2016)

Ačkoli mě to nijak neuchvátilo, tak mě to ani nepustilo a koukala jsem po 20 dní v kuse. To je asi ta severská magie, kterou fakt můžu. Politická linka mě zajímala mnohem víc než kriminální a objevila jsem Larse Mikkelsena. Je fascinující. Vraha jsem uhodla, ale přišlo mi to příliš banální, tak jsem ho zase zavrhla. Taky mi to přišlo jako hodně neuvěřitelný, fakt jsem to neskousla. Tohle by psychicky zvládl jenom opravdu hodně hodně nadprůměrný či naopak hodně zrůdný člověk:))) Zatímco Larsenova jsem byla ihned, tak k Majerovi jsem si nacházela cestu postupně (bavilo mě pozorovat se, jak postupně měknu:))) a tak mě ten konec...no víteco. Jinak to bylo moc dlouhý, Sofie byla hodně fajn a hodně jsem ji chápala... všelijaký lapsy a nelogičnosti už neberu tak drasticky - z jiných severských filmů už vím, že Dánové jsou prostě o dost jiní než my a taky se jinak chovaj, jinak reagujou a jinak komunikujou. Možná to bylo všechno dáno tím a není to jen nějakou neobratností scénáře. Druhou řadu už nejspíš sledovat nebudu, není tam ani Hartman ani Majer a myslím, že 20 hodin vyšetřování vražd mi na dlouho bude stačit:)) (01.12.2013)

Na dánský Zločin jsem poprvé narazil ve dvou pochvalných textech Jana Čulíka coby editora internetových Britských listů, kde se rozplýval nad kvalitami špičkového seriálu, který údajně představuje úplně novou úroveň seriálové tvorby. Duševní pochody intelektuálů bývají nevyzpytatelné, a tak jsem tuto informaci bral s rezervou, protože její autor nedávno dokázal pochválit Bastardy, jeden z největších průšvihů české kinematografie posledních let. Příznivé bylo ale i hodnocení na CSFD (byť s nízkým počtem hodnotících). Nakonec jsem tedy Zločin prubnul, ale ani po čtyřech dílech mi není jasné, v čem spočívá proklamovaná výjimečnost seriálu, protože před mýma očima se odvíjela celkem stardardní televizní detektivka neúměrně rozdělená do 20 dílů, na které nemám trpělivost ani chuť. Pokud kdysi David Lynch natočil Městečko Twin Peaks, o pátrání po pachateli konkrétního zločinu mu vlastně nešlo a divácká přitažlivost spočívala na hypnotické atmosféře a fascinujících proměnlivých charakterech. Dvacet hodin života strávit sledování vyšetřování jediného kriminálního případu je nad mé síly i přes sympatickou vyšetřovatelku a charisma Larse Mikkelsena coby ambiciozního hráče na politickém kolbišti. Mám totiž pocit, že sledování jediného dílu Breaking Bad mi přináší díky lepšímu uchopení a vývoji postav větší uspokojení než čtyři hodiny strávené v přítomnosti těchto Skandinávců. Stephen King tvrdí, že netrpělivý čtenář, který si odskočí na závěr knihy, aby se předčasně dozvěděl pointu, páchá ten nejhorší literární zločin. Já se dopustil podobného hříchu, když jsem si po čtvrtém díle odhadl potenciálního vraha a poté zjistil, že jsem se vážně strefil - což sice možná svědčí o mé genialitě, ale spíš o tom, že přes svoji pověst je Zločin na můj vkus příliš předvídatelný. V tomto případě se nicméně vzdám hvězdičkového a procentuálního hodnocení... (13.02.2013)