Věc: Počátek

Je to zábavný, napínavý, má to spád, příšerky a jejich "anomálie" jsou docela hustý, i když digitální samozřejmě ... Akorát mi přišlo prostě jako u všech dnešních "rychloremaků" úplně prázdný prostředí, nudný herecký výkony, postavy mi k srdci nepřirostly. Jako by tomu něco chybělo a já prostě nevím proč a co? Fakt nevím, bavil sem se, neodbíhal, nepauzoval, ale nemělo to tu pravou šťávu, takový to nadšení ... s verzí z roku 1982 se nedá samozřejmě srovnávat ... Ale nedopadlo to špatně. (06.12.2011)

Místy dokonce napínavé, ba dokonce nápadité, jinak ale průměr všech průměrů. Ale i to se dneska vlastně počítá. Tenhle tým amíků a dvoumetrových Vikingů spíš klouže po povrchu, a když už se do toho (spolu s týmem trikařů) pořádně opře, ty pořádné grády mu chybí. Dusná atmosféra, sžírající nejistota i vzájemná nedůvěra přeživších verze Johna Carpentera se holt nepodaří každý den (i když nutno podotknout, že nepovažuju snímek z roku 1982 za nějaké žánrové veledílo, sorry), remake/prequel selhává hlavně v psychologické rovině. S postavami necítíme znepokojení, nevnímáme uzavřenost a stísněnost základny, je nám jedno, kdo půjde na řadu jako první, kdo druhý.. Na druhou stranu vizuál, minimum logických nesmyslů, kvalitně odvedená práce trikařů (s designem potvory si fakt vyhráli) i docela slušní herci zvedají pomyslnou laťku vzhůru. Mary Elizabeth Winstead nakonec slušná, asi fakt lepší než nějaká uječená blondýna s dlouhýma nohama. (04.01.2012)

Bál jsem se, že to bude slabota, ale nakonec mě nová VĚC příjemně překvapila. Solidní žánrovka. Trpí sice některými klasickými americkými neduhy předělávek, jenže má přece jen co nabídnout. Hnusáci jsou řádně odporní, Beltramiho hudba řádně burácí, nebo mrazí v zádech a Joel Edgerton povedeně vplul do bot Kurta Russela. Původně jsem to viděl na tři, ale závěrečné titulky, které nahazujou lano zpět k první VĚCI mě donutili přivřít oko. Tenhle kousek si to zaslouží. (03.12.2011)

Tuctová záležitost, která vyniká jenom onou "věcí." Zde je krásně vidět, jak geniální je myšlenka mimozemšťana vytvářejícího kopie takhle odporným, nechutným (v podstatě je to totéž slovo, ale má dvakrát tak velkou sílu) způsobem. S takovým hororovým skvostem se mělo zacházet s větší úctou. Jako velkej průšvih hodnotím výběr postav, to je totiž skupina zarostlejch vousáčů, co vypadají jako dřevorubci a z nich vyčnívá pouze doktorka a černoch (ze zřejmých důvodů). Copak jich pár nemohli aspoň oholit? No nic... Naopak kladně vidím hudební doprovod, kterej svou drásavostí vynahrazoval, kde atmosféra pohořela. Taky je tam sem tam zajímavá scéna a finále je překvapivě uspokojivé, ale stejně mě to spíš otrávilo. (19.03.2012)

Aj v celkom dobrom filme často vidíme nevyužitý potenciál, to magické „niečo“ v pozadí, či už nápad, myšlienku či náznak, z ktorého by sa dal vytvoriť nezabudnuteľný majsterštyk - keby jeho tvorca uchopil správne podstatu príbehu, vykašľal sa na všetky klišé a osvedčené vzorce, a išiel si svojou cestou. Presne taký nevyužitý potenciál by som dnes cítlil z Heijningenovho filmu, keby ho pred ním dokonale nevyužil John Carpenter. Jeho verzia bola komornou drámou, skrz plýživý strach z neidentifikovateľného zla vyexponovanou do desivého hororu. Heijningenova digitálna freak-show nie je ani komorná a nie je ani drámou, je doslovnejšia, rýchlejšia, epickejšia a klišoidnejšia. Napriek tomu na mňa fungovala slušne, jednak vďaka geniálnej myšlienke, ktorú do mojich nočných môr zakorenil v detstve Carpenter, a tiež vďaka zopár novým nápadom, ktoré ju z pozície parazitujúceho plagiátora dostali do roly dôstojnej filmárskej prehry. Za jeden z tých nápadov považujem emancipačnú zmenu hlavnej postavy z osemdesiatkového akčného hrdinu (Kurt Russell) v inteligentnú ženu, dentistku Mary Elizabeth Ripleyovú. A ďakujem za záverečné titulky ;-) (20.11.2011)