Věc: Počátek

Carpenterova "Věc" je do značné míry moje srdcovka; těžko někdy zapomenu na chvíle, kdy jsem si v pubertě napětím ohlodávala nehty a má pleť získávala indigo odstín, protože jsem zapomínala dýchat. Nic podobného jsem od mladšího filmového bratříčka nečekala a bála jsem se jedině toho, že to bude peachovina tak třeskutá, až to zničí můj dojem i z původní "The Thing". Obavy se naštěstí nepotvrdily, také díky nízkému indexu očekávání. Atmosféra sice postrádala mrazivost, ale nenudila jsem se, velkoryse jsem opomíjela občasnou stupiditu scénáře a kdyby casting disponoval alespoň jednou sympatickou postavou, které bych mohla držet přinejmenším jeden palec, dost možná bych popřemýšlela o vyšším hodnocení. Takhle si hnusáci na ledě ode mě odnesou vcelku uznalých, nenadšených, nezklamaných 65%. (21.05.2012)

Slušně odvedená práce, která se viditelně originálu nechce rovnat, ale nehodlá dělat ostudu. Určitě se povedla atmosféra, která je plná napětí, i když nevyvolává paranoiu uzavřeného prostoru (a už vůbec ne velké zimy, tam venku za zdmi... já měl dojem, že jsou skoro na kanárech:)). Další odklon vidím především v menším důrazu na postavy, kde kvalitu překonává kvantita, stejně jako staré-dobré efekty jsou nahrazeny těmi počítačovými, které pro mě osobně nemají žádné kouzlo, feeling a vlastně celou tu atmosféru v mých očích docela kazí (místo strachu okatá ukázka, i když s dobrými nápady->viz. prolnutí:)). Chytré detaily (plomby, naušnice) oceňuji, je vidět, že tvůrci zkusili něco nového, ale těch pár dalších chyb a rádoby-efektních momentů (kudy to ta Mary E. propadla do útrob lodi?). Takže úkol splněn, Věc má svůj počátek. Bude mít i konec?:) (21.01.2012)

Není to zlé, jen naprosto a úplně zbytečné, protože prostor, který nechává otevřený prolog jedničky, je na prequel nesmyslně úzký. Tvůrci jsou navíc až příliš uctiví a málo sebevědomí, vzniklo tak něco na pomezí prequelu a remaku, který dojíždí na neschopnost evokovat mrazivou a skličující atmosféru původního filmu, ale i na to, že se rozhodl pro ženskou hrdinku a tlačí tak Věc blíž k Vetřelci - což je typ hororu, od nějž se radikálně Carpenterův opus odlišuje především zaměřením na kolektivní psychologii a paranoickou atmosféru. Heijningen Jr. zůstal hodně při zdi, nic nepokazil nic nevytvořil... nechápu, proč se nenatočilo pokračování ve stylu vynikající PC hry The Thing. Tam je potenciál o mnoho větší... (13.12.2011)

Tak takové to tedy bylo..! Rutinní skorohoro s přeřvaným zvukem. Lekačky a plomby, plomby a Norové, papundeklovej led a a krev. Hlavně Norská krev. Žádnej podpis, žádný excesy a dost nedomyšlené nudy. Za bublající kůži a za ty potvory, který jakoby vypadly ze zadku Maggota a jeho brášků, to ale stálo. Asi už nemusim vidět žádnej film, kde se objeví Pan Rypák. Ten pes nebyl tím, za co se vydával! Ty tři hvězdy, tak ty si ještě rozmyslim.. (20.11.2011)

Tuctová záležitost, která vyniká jenom onou "věcí." Zde je krásně vidět, jak geniální je myšlenka mimozemšťana vytvářejícího kopie takhle odporným, nechutným (v podstatě je to totéž slovo, ale má dvakrát tak velkou sílu) způsobem. S takovým hororovým skvostem se mělo zacházet s větší úctou. Jako velkej průšvih hodnotím výběr postav, to je totiž skupina zarostlejch vousáčů, co vypadají jako dřevorubci a z nich vyčnívá pouze doktorka a černoch (ze zřejmých důvodů). Copak jich pár nemohli aspoň oholit? No nic... Naopak kladně vidím hudební doprovod, kterej svou drásavostí vynahrazoval, kde atmosféra pohořela. Taky je tam sem tam zajímavá scéna a finále je překvapivě uspokojivé, ale stejně mě to spíš otrávilo. (19.03.2012)