Věc: Počátek

Na počátku by asi nebylo od věci zmínit, že mistr Tesař to tedy rozhodně není. Nene. Ačkoliv tomu není věcně co vytknout, oproti dobám, když ještě tu vesmírnou kapavku vypaloval pan Russel, to má atmosféru téměř bez kyslíku. Ústřední mikrobiologická kikina působí dojmem, že by měla problém zanalyzovat vlastní poševní sekret a ta partička dvoumetrových vikingů kolem není ani trochu nad věcí a umí jenom hysterčit a s jekotem zdrhat. Je to asi proto, aby mezi těmi tupými Nory náležitě vyčníval pragmatický, fešácký Američan, který si jako jediný dokáže v těch mínus pětadvaceti zachovat chladnou hlavu a jít rovnou na věc. Efektově povedené, ale měl jsem z toho trochu pocit jako z fungl nového, luxusního šestipokojového bytu s věcným břemenem na dožití tchýně! (28.11.2011)

Trochu zklamání tenhleten částečně prequel a remake původního Carpenterova majstrštyku, který na svou dobu diváka oslnil a oslovil převratnými speciálními efekty, atmosféra zde spíše podprůměrná, větší napětí tu téměř neexistuje, toť hlavní a zásadní rozdíl mezi oběma verzemi, málo známí a z mého pohledu spíše nesympatičtí herci, filmu taky moc nepřidali na kráse, lekacích a vyloženě strašidelných a děsivých momnetů a efektů tu také bohužel taky moc nebylo, celý příběh byl celkově od začátku až do konce dost předvídatelný, jednoduchý, bez jakékoliv novější invence a fantazie, v jednotlivých částech i dost nesmyslný, s do očí bijícími nedostatky, nakonec tedy skoro žádné překvápko se nekonalo. Ale abych jen nekritizoval, tak některé momenty jako třeba zubní prohlídka, doslova paranoidní vztahy mezi členy výzkumného týmu-kdy nikdo nikomu už nevěří, se docela povedly. Jinak ale rutina, klišé, nuda, předvídatelnost, asi tak by se to dal tento film jednoduše shrnout. Nakonec tedy 2*, poté co se mi film přes noc rozležel v hlavě, kdy jsem byl rozhodnut bezprostředně po premiéře dát 3*, nakonec tak silný to přeci jen zas nebylo, hodnotím nějaké občas slušné zvláštní efekty, a jedinou sympatickou osobu ve filmu, herečku v hlavní roli, inteligentního vědce, bez které by hošíci byli upřímně v prd... Snímky ze '70 a '80 let, však tohle dílo i bez počítačové grafiky, strčí tuhle "věc" hravě do kapsy. Moje v pořadí už 3 čsfďácká projekce, po filmech "Hanna" a "Lovci Hlav" pak zcela určitě nejslabší. Škoda že v tomhle roce už poslední. (21.11.2011)

Tuctová záležitost, která vyniká jenom onou "věcí." Zde je krásně vidět, jak geniální je myšlenka mimozemšťana vytvářejícího kopie takhle odporným, nechutným (v podstatě je to totéž slovo, ale má dvakrát tak velkou sílu) způsobem. S takovým hororovým skvostem se mělo zacházet s větší úctou. Jako velkej průšvih hodnotím výběr postav, to je totiž skupina zarostlejch vousáčů, co vypadají jako dřevorubci a z nich vyčnívá pouze doktorka a černoch (ze zřejmých důvodů). Copak jich pár nemohli aspoň oholit? No nic... Naopak kladně vidím hudební doprovod, kterej svou drásavostí vynahrazoval, kde atmosféra pohořela. Taky je tam sem tam zajímavá scéna a finále je překvapivě uspokojivé, ale stejně mě to spíš otrávilo. (19.03.2012)

Začnu tím, co se mi líbilo: prostředí antarktické stanice má pořád svou specifickou atmosféru a zejména prostřední pasáž, zakončená odhalováním nenakažených, má slušné napětí. Nápad s vyvrhováním neorganických předmětů je sympatický a titulkové naroubování na Carpenterův film rovněž. Někde na pomezí propasti se ocitají triky a celkové pojetí zrádného nepřítele - po roztomilých gore efektech originálu a jejich bizarní přiúchylnělosti není ani stopy, a ačkoliv digitální triky Heijningenova pokusu nejsou z nejhorších, svému předobrazu nestíhají sekundovat. Ani nemohou, jelikož zdejší potvory neustále řvou, hopsají a pobíhají, takže připomínají spíše řadové mrchy z nějaké akční videohry. Původním filmem nepostiženého diváka nová Věc možná relativně uspokojí, protože se dá stále nazvat neotřelou a ne úplně blbou (s vyjímkou úchvatně pitomého konce) podívanou, ale to je asi tak všechno. (28.11.2011)

Carpenterova "Věc" je do značné míry moje srdcovka; těžko někdy zapomenu na chvíle, kdy jsem si v pubertě napětím ohlodávala nehty a má pleť získávala indigo odstín, protože jsem zapomínala dýchat. Nic podobného jsem od mladšího filmového bratříčka nečekala a bála jsem se jedině toho, že to bude peachovina tak třeskutá, až to zničí můj dojem i z původní "The Thing". Obavy se naštěstí nepotvrdily, také díky nízkému indexu očekávání. Atmosféra sice postrádala mrazivost, ale nenudila jsem se, velkoryse jsem opomíjela občasnou stupiditu scénáře a kdyby casting disponoval alespoň jednou sympatickou postavou, které bych mohla držet přinejmenším jeden palec, dost možná bych popřemýšlela o vyšším hodnocení. Takhle si hnusáci na ledě ode mě odnesou vcelku uznalých, nenadšených, nezklamaných 65%. (21.05.2012)