Věc: Počátek

Asi jsem na ty nové mainstreamové velkofilmy starý. Mně to prostě přišlo hrozně stupidní a taky zbrklé. Všechno je divákovi naservírováno až pod nos a mozkovou činnost může zapojit tak možná u náušnice. Na Carpenterově Věci byla krásná ta nejistota. Ta tady kvůli obrovské předvídatelnosti a hnusným efektům úplně padá. V úvodní části se jedná o béčkový monstermovie. V té další, která si nese potenciál z předchozích verzí, je vše řečeno hned zkraje, takže i neznalý divák, nemá vlastně co řešit. Ostatně ona i Carpenterova Věc měla náznaky béčkovosti, nebyla však tak hloupá. Na Antarktidě, kde i v létě je maximálně -10 stupňů (ale spíše méně), si v klidu sedí bez čepic a mají piknik? Objeví se mimozemská entita a vědci ji jdou pitvat tak, že nemají ani u pusy roušku? Na začátku se objeví megaloď, ale zdá se, že na ni všichni hned zapomenou? A ta věc s helikoptérou a jejími dvěma pasažéry? A řada dalších věcí. Navíc se samozřejmě nejedná o horor, jako spíše o prostinký "lekačák", který používá ty nejomšelejší žánrové prvky. Pokud mě na tomto prequelu něco skutečně potěšilo, tak je to krásné navázání na Carpentorovu Věc, i s použitím Morriconeho hudby, u kterého mi skoro ukápla slza. (20.11.2011)

Tuctová záležitost, která vyniká jenom onou "věcí." Zde je krásně vidět, jak geniální je myšlenka mimozemšťana vytvářejícího kopie takhle odporným, nechutným (v podstatě je to totéž slovo, ale má dvakrát tak velkou sílu) způsobem. S takovým hororovým skvostem se mělo zacházet s větší úctou. Jako velkej průšvih hodnotím výběr postav, to je totiž skupina zarostlejch vousáčů, co vypadají jako dřevorubci a z nich vyčnívá pouze doktorka a černoch (ze zřejmých důvodů). Copak jich pár nemohli aspoň oholit? No nic... Naopak kladně vidím hudební doprovod, kterej svou drásavostí vynahrazoval, kde atmosféra pohořela. Taky je tam sem tam zajímavá scéna a finále je překvapivě uspokojivé, ale stejně mě to spíš otrávilo. (19.03.2012)

"Odteraz sa na hviezdy budem dívať inak." Odkedy som prvý raz videl Carpenterovu legendárnu Vec, vravel som si, že by som veľmi rád videl "nórsky" prequel. O pár desaťročí neskôr mi Hollywood sen splnil. U mňa spokojnosť. Ku koncu je to síce trochu nuda, vesmírna loď vyzerá umelohmotne a zdalo sa mi, že sa tvorcovia stratili v počte postáv (najskôr sa mi zdalo, že je ich tam nejako málo a ku koncu ich tam bolo priveľa), ale body hore za náušnicu. Mám slabosť pre snežné horory a prequely. Najväčšou prednosťou scenára je, že dokáže prekvapiť. Poviete si, že je to blbosť, lebo veď vieme, ako to dopadne. Ale neviete. Teda, jasné, že viete, ale je tam plno prekvapení, ktoré z "nasledujúcej" jednotky nevyplývali. Joel Edgerton je dôstojný predchodca Kurta Russella a poteší množstvo sympatických nórskych ksichtov vo vedľajších úlohách. Gore je odporné, síce ho v niekoľkých miestach zbytočne kazí slabšie CGI, ale aj napriek tomu zaň dávam zmutovaný palec hore. Celosvetová tržba bola žiaľ nízka: pri rozpočte 38 ich snímka zarobila len biednych 31. (05.02.2017)

Pokud jsem originálu dal čtyři s tím, že si jej musím sehnat bez dabingu, tak tady musím jít trochu níž. Ne, že by tento film byl nějaký špatný, to ne. Stopáž je tak akorát, potěší narážky na původní film i závěr a hlavně Mary Elizabeth, nicméně vše ostatní je průměrné a lehce zapomenutelné. I když jsem originál viděl před třemi roky, stále si pamatuju tu hutnou atmosféru, když kdokoliv mohl být tou věcí a přesně to tady chybí. Nějaký silnější moment, nějaká zapamatování hodná scéna. Podtrženo sečteno, The Thing je ideální film, pokud chcete vypnout a na hoďku a půl se zabavit. Nicméně myslím, že jednou mi to stačilo a na Antarktidu se příště vypravím raději s Kurtem… 60 %. (24.03.2012)

Aj v celkom dobrom filme často vidíme nevyužitý potenciál, to magické „niečo“ v pozadí, či už nápad, myšlienku či náznak, z ktorého by sa dal vytvoriť nezabudnuteľný majsterštyk - keby jeho tvorca uchopil správne podstatu príbehu, vykašľal sa na všetky klišé a osvedčené vzorce, a išiel si svojou cestou. Presne taký nevyužitý potenciál by som dnes cítlil z Heijningenovho filmu, keby ho pred ním dokonale nevyužil John Carpenter. Jeho verzia bola komornou drámou, skrz plýživý strach z neidentifikovateľného zla vyexponovanou do desivého hororu. Heijningenova digitálna freak-show nie je ani komorná a nie je ani drámou, je doslovnejšia, rýchlejšia, epickejšia a klišoidnejšia. Napriek tomu na mňa fungovala slušne, jednak vďaka geniálnej myšlienke, ktorú do mojich nočných môr zakorenil v detstve Carpenter, a tiež vďaka zopár novým nápadom, ktoré ju z pozície parazitujúceho plagiátora dostali do roly dôstojnej filmárskej prehry. Za jeden z tých nápadov považujem emancipačnú zmenu hlavnej postavy z osemdesiatkového akčného hrdinu (Kurt Russell) v inteligentnú ženu, dentistku Mary Elizabeth Ripleyovú. A ďakujem za záverečné titulky ;-) (20.11.2011)