Kimssi pyoryugi

Znáte ten pocit, kdy se po konci nějakého filmu tak blaženě pousmíváte - ten pocit, že jste z toho filmu fakt nadšení?...Nestává se to moc často, jen hrstka filmů tohle umí a pokud se jim to poštěstí, je to max jednou (právě na konci). U tohohle filmu se mi toho dostávalo snad každou půlhodinu!! Výborné vtipné scénky, které vůbec netlačí na pilu, vaše břišní svaly nejspíše nerozpohybují, ale je radost na to pohledět. Jsem rád že jsem na tento film narazil, v tu ránu se stal jedním z mých nejoblíbenějších. Po skončení jsem litoval že ještě dál nepokračuje a nejradši bych ho zhltnul ještě jednou. (26.06.2012)

Není dobré předem posuzovat film podle praštěně vypadajícího posteru... Po letech sledování korejských romkomů bych neřekl, že mě v tomto subžánru může ještě něco překvapit. Kimův ostrov na to v první polovině i přes zajímavou zápletku nevypadal, ale ve finále mi svou úsměvně zadumanou lehkostí (nevím, jak bych to jinak popsal) ruku v ruce s absencí očividného tlačení na pilu až vyrážel dech. Krása. (17.11.2009)

Plakát ke Kimovu ostrovu docela dobře vystihuje můj dojem z celého snímku. Nemyslím si, že by odkazoval ke ztřeštěné rodinné komedii, na to je málo zalidněn a postrádá roztomilost, spíše působí groteskním dojmem. Dá se podle něj soudit, že nás čeká spousta legrace a možná také trochu akce, což ovšem už milný dojem je. Na jeho mizerné kvalitě se však shodneme. Snímek samotný na tom ovšem není o moc líp. Příběh dvou ztracených existencí, mezi kterými rozkvete něco jako (kukuřičná) láska, selhává snad na všech frontách. Alegorie, v níž se životní ztroskotanec stane trosečníkem je sice zajímavá, a asi vůbec ten nejlepším nápad co nám snímek nabídne, ale působí příliš vykonstruovaně. Scénáristická bezradnost je cítit hned od prvního momentu. Ať už je to křečovitost v Kimově udržení na ostrově, způsob seznamování se s jeho minulosti nebo uvedení druhé hlavní postavy do děje. Snaha udělat z diváka vola je pak korunována zasazením vlastní neschopnosti do kategorie „děláme si legraci.“ A právě humor je dalším negativem snímku. Tak trapnou a zbytečnou estrádu nevtipnosti jsem neviděl už poměrně dlouho (možná od dob My Sassy Girl). Hlavní postava musí být zejména na začátku vykreslena jako naprostý idiot, jen aby snímek měl vůbec nějakou šanci fungovat! Díky vatovým vložkám s jednotlivými „žertíky“ a třem největším kamenům úrazu uvedeným výše je snímek zejména v první části rozdroben do nesympatického patvaru, který spíše než jako plnohodnotný film působí jako pokus o videoklip. Druhá hodina je výrazným zlepšením. Příběh se usadí, vtipy téměř vymizí a veškerý děj je podáván souvisleji, není rozrušován ani vtipy, ani seznamováním s novými postavami. Rozehrává se netradiční drama mezi oběma hrdiny, které po dvou hodinách konečně dojde svému završení. Ani tak se žádná velká zábava nekoná. (05.05.2010)

Scénář: Hae-jun Lee .. Umělý domov svobody a vynucené seberealizace v řece kapitalistických problémů naruší voyeurská asociální sondáž a dává postupně vzniknout bizarnímu vztahu dvou osob. Nápaditost a zpracování autorských děl Jihokorejských tvůrců je obdivuhodná (>.-) Originálně uchopené problémy této doby s velmi barvitým obalem, kdy mi délka a pozvolnost šla proti intenzitě ač je prý evoluce proces stoupající chutnosti (asi jen v potravě:-)). (08.01.2010)

Castaway on the Moon jsem viděl v tentýž den jako postapokalyptické Boy and his Dog a vedlo mě to ke zvláštnímu srovnání. Že ve smyslu osamocení jednotlivce, přežití a postarání se o sebe sama od úplného začátku tenhle trosečnický film většinu nelítostných postapokalyps překonává. S humorem, dojemností, korejským citem pro vizuálno (kýč) a samozřejmě s "tak trochu jinou", krásně křehkou romantikou. (17.03.2010)