Kimssi pyoryugi

Příběh o tom, jak jeden zkrachovalý Korejec musel ztroskotat na pustém ostrově hned za městem, aby objevil pravé hodnoty života a stal se z něho ten pravý muž pro traumatizovanou asociální dívku, která uvízla ve virtuálním světě, si mě získal nebývalou lehkostí a svérázným, rozmanitým humorem, který v některých momentech dokonce i umně balancuje na hranici dobrého vkusu (radostné chvilky s rukama plnýma ptačího trusu budiž důkazem). V druhé polovině filmu vstupuje do popředí dramatická rovina, která pak předvídatelně spěje ke kýženému happyendu. Z formálního hlediska mě u Kimssi Pyoryugi zaujala především kompozice a složení záběrů a celková práce s mizanscénou (barevné řešení hrdinčina pokoje, atd.). Tak či tak to je neuvěřitelná pecka a jeden z nej "feel-good" filmů za poslední dobu (jako nej "fell bad" film v rámci korejské kinematografie zase boduje Viděl jsem ďábla). (20.06.2011)

Jeden je uvězněn v samotě dobrovolně, druhý nikoliv. A skrze tu samotu naleznou jeden druhého. Ale aby se opět neocitli bez druhého, musejí opustit svůj ostrov. Velmi zajímavý film, který určitě jednoho donutí se zamyslet. Čekala jsem díky plakátu komedii, ale zase tolik jsem jí nedostala. Jistě, jsou tu úsměvné chvíle, ale kvůli nim film dělán není. Lehce melancholický (ale tím zbrklejším způsobem) snímek, který ve vás může zanechat pár otázek, ale bez odpovědí. Co ale zaručeně zanechá je vlastní uspokojení z toho, že běžela. (16.02.2011)

[ArtFilmFest 2011, Trenčín] Ojedinelé neprijatie od pár sebaistých frfľošov si vysvetľujem iba na základe môjho hypotetického odhadu týkajúceho sa ich nezdravej predpojatosti-averzie vôčí ázijskému filmu, pretože iný dôvod mi pri pohľade na túto nevtieravú "feel good" romancu nenapadá. Pred premietaním odznelo niečo v zmysle-uvidíte to, čo v súčasnosti vymaňuje Juhokorejský "mainstream" z pretrvávajúcej stagnácie a ja sa bez dostatočnej znalosti tohto zázemia pripájam k tým, ktorí "Kimssi Pyoryugi" považujú za víťazný. Ako kľúčový ťah sa mi vidí zvolená taktika rozvrhnutia čerstvej a multifunkčnej premisy, ktorá popri sladkoústom vystavaní "unconventional-love" zápletky pokrýva aj viacero potlačovaných/ignorovaných tém. Či už je to neschopnosť/nemožnosť odpútania/oslobodenia sa od každodenných sterotypov ústiacich niekedy až do zdánlivo neriešiteľných hlavolamov alebo (ne)plánované uviaznutie vo vzduchoprázdne virtuálneho imaginéria v ktorom vládnu fiktívny dvojníci, komótne lži a prebdené noci. Tieto zlovestné výpady racionality sú tu-prostredníctvom uveriteľných hercov-ukázané ako závažné, no zároveň iba dočasné zábrany nevysvetliteľnej existencie ktoré možno odbúrať za podmienky absorbovania a zúročenia netušených impulzov. Za kamerou nestojí amatér, koncept natáčania má logiku (proporčné obmieňanie pečlivých detailov a celkov), zábery sú navzájom previazané-vývojovo na seba nadväzujú a v konečnom dôsledku vrcholia v (sic) odhadnuteľný, ale za to veľavýznamný (SPOILER) "happyend". Inými slovami, totálne snové znázornenie liečiteľnosti japonského fenoménu "Hikikomori." P.S. Aj keď sa to zdá prísne, tak za tie (SPOILER) eskrementy bod uberám, kritizujem za to aj fulminantný "South Park"+iných "fekálistov" a nerád by som robil výnimky-nejde o akúsi moju precitlivenosť, ale o obyčajnú výhradu vôčí prehnanému (mikroskopickému) zaobchádzaniu s výkalmi, ktoré pokiaľ nemajú extra opodstatnenie ("Black Book") alebo nie sú zakomponované s rezervou ("Mammuth"), patria do žumpy a nie na plátno. P.P.S. Ku koncu som mal nutkanie si pospevovať úryvok z piesne mojej čo raz viac favorizovanej kapelky: "Run, whirlwind run, further and further away, into the sun"... (25.06.2011)

Konečně můžu něčemu letošnímu dát 5*. Kimssi Pyoryugi je po všech těch šablonovitých, stejně končících romatických komediích TAK MOC příjemný oddych. Ve filmu je tolik dojemných momentů, které neznáme z jiných filmů, nebo je naopak známe a film toho záměrně využívá; tolik vtípků, u kterých se zasmějete od srdce...zkrátka velmi milý a přitom malý film, po kterém ve vás zůstane ten příjmený pocit, že jste právě viděli něco "jiného" a bylo to fajn. Nejneuvěřitelnější na tom celém je s jakou lehkostí je to celé napsané a natočené a jak film nikam nespěchá a přitom se ani minutu nenudíte. (17.12.2009)

Aby bylo jasno, mám proti tomu výhrady... Jenže... Ještě předtím, než došlo k závěrečnému běhu jsem si "liboval", jak ten film nemá nic, čím by mě mohl ve svém závěru překonat. Ano, rozhodně byl celou dobu skvělý a opravdu výborně zahraný, ale rozhodně by mi nevadilo, kdyby byl o pár minut kratší. Jenže pak jsem se přistihl, že jsem při závěrečných scénách stejně napjatý, stejně bezradný a nakonec i stejně slzavě usměvavý jako ona. 85 % (06.04.2010)