Kimssi pyoryugi

Není dobré předem posuzovat film podle praštěně vypadajícího posteru... Po letech sledování korejských romkomů bych neřekl, že mě v tomto subžánru může ještě něco překvapit. Kimův ostrov na to v první polovině i přes zajímavou zápletku nevypadal, ale ve finále mi svou úsměvně zadumanou lehkostí (nevím, jak bych to jinak popsal) ruku v ruce s absencí očividného tlačení na pilu až vyrážel dech. Krása. (17.11.2009)

Ztroskotat na ostrově uprostřed velkoměsta je skvělý nápad. Kimovo rezignované soužití s přírodou je parádní, komunikační spojení přes několik měsíců hledané vzkazy v láhvi přímo dokonalé a některé fórky, zejména ten s doručováním černých nudlí nevěřícím týpkem na šlapadle, jsou naprosto originální. Nikdy jsem v romantice nezaznamenal tak potrhlou dvojici zamilovaných, nikdy jsem se tak nebavil při humorných pokusech o komunikaci a nikdy jsem žádné dvojici tak nepřál, aby se vzájemně našla, navštívila nějaký poklidný blázinec a dožila si tam šťastně až do smrti. (01.09.2011)

Zhruba do padesáté minuty výborné, na čtyři hvězdy. O chvilku později jsem dokonce přemýšlel o pěti, ovšem od prvních dopisů v láhvi jako by jste se dívali na úplně jiný film. Jakoby tvůrcům došly nápady - kamera se dívá skoro pořád skrz čočku fotoaparátu a nebo pro změnu sledujeme několikaminutový nepřetržitý záběr na tvář. Co naplat, druhá polovina se prostě nepovedla a byla na necelé tři hvězdy. Celkově to tedy na ty čtyři kousky vyjde, ale i tak je tady film neuvěřitelně nadhodnocený. (23.12.2009)

Určitě nejen komedie, ale spíše drama o existenci, absurditě, probléméch moderního světa jako ekonomická krize, kreditní karty na všechno, spotřební šílenství, hikkikomori. Popírá to naprosto zásadně klišé v romantických filmech, zejména těch korejských. Poklidné tempo plynutí, neobvyklí hrdinové. V rámci roku 2008 určitě jeden z nejoriginálnějších filmů v Koreji. (28.11.2009)

Plakát ke Kimovu ostrovu docela dobře vystihuje můj dojem z celého snímku. Nemyslím si, že by odkazoval ke ztřeštěné rodinné komedii, na to je málo zalidněn a postrádá roztomilost, spíše působí groteskním dojmem. Dá se podle něj soudit, že nás čeká spousta legrace a možná také trochu akce, což ovšem už milný dojem je. Na jeho mizerné kvalitě se však shodneme. Snímek samotný na tom ovšem není o moc líp. Příběh dvou ztracených existencí, mezi kterými rozkvete něco jako (kukuřičná) láska, selhává snad na všech frontách. Alegorie, v níž se životní ztroskotanec stane trosečníkem je sice zajímavá, a asi vůbec ten nejlepším nápad co nám snímek nabídne, ale působí příliš vykonstruovaně. Scénáristická bezradnost je cítit hned od prvního momentu. Ať už je to křečovitost v Kimově udržení na ostrově, způsob seznamování se s jeho minulosti nebo uvedení druhé hlavní postavy do děje. Snaha udělat z diváka vola je pak korunována zasazením vlastní neschopnosti do kategorie „děláme si legraci.“ A právě humor je dalším negativem snímku. Tak trapnou a zbytečnou estrádu nevtipnosti jsem neviděl už poměrně dlouho (možná od dob My Sassy Girl). Hlavní postava musí být zejména na začátku vykreslena jako naprostý idiot, jen aby snímek měl vůbec nějakou šanci fungovat! Díky vatovým vložkám s jednotlivými „žertíky“ a třem největším kamenům úrazu uvedeným výše je snímek zejména v první části rozdroben do nesympatického patvaru, který spíše než jako plnohodnotný film působí jako pokus o videoklip. Druhá hodina je výrazným zlepšením. Příběh se usadí, vtipy téměř vymizí a veškerý děj je podáván souvisleji, není rozrušován ani vtipy, ani seznamováním s novými postavami. Rozehrává se netradiční drama mezi oběma hrdiny, které po dvou hodinách konečně dojde svému završení. Ani tak se žádná velká zábava nekoná. (05.05.2010)