Kimssi pyoryugi

Maly ucineny filmovy zazrak a potesenie pre moje oci i dusu. Lahky ako pierko vo vetre, sviezi ako morsky vanok po ranu, usmevny ako pohlad milovanej osoby. V dielcich castiach mi to pripomenulo pracu viacerych tvorcov a niektore ich filmiky (od Kaufmana az po Parka), zakladna premisa zas niektore moje dumky z detskych rokov ked som prechadzal bratislavskym mostom, v hlave nedavno precitany pribeh Robinsona ci Tarzana a pozeral na niekore miniostrovceky na Dunaji. (03.10.2009)

Inšpirácia Zemeckisovým Trosečníkom je očividná, napriek tomu kórejskí tvorcovia zanechávajú vo filme stále dosť originality. Niektoré kúsky hlavného hrdinu ma dobre pobavili, najmä podobná scéna z Trosečníka - výroba ohňa, ktorého pointa je fakt vtipná. Podobne vtipný je lov rýb pomocou palice a vidličky. Značkové "bačkúrky" z plastových fliaš boli skvelé a film je takýchto milých prekvapení plný. Spočiatku hlavný hrdina, ktorý nevie plávať hľadá spôsob ako sa dostať na druhú stranu veľkej rieky, neskôr už o to nestojí. Zistil, že mu tam nič nechýba. Asi každý má niekedy chuť zahodiť všetky tie karty, mobily a užívať si život len tak bez toho, aby nám stále niekto išiel po krku a ťahal z nás peniaze. Aj preto sa mi film zadrel pod kožu podobne ako Zemeckisov Trosečník. 90%. (26.08.2012)

Na korejské filmy koukám poslední dobou docela často, obvykle jsou si pohříchu dost podobné, co se týče zápletky, obsazení, rozuzlení a vlastně i všeho ostatního. V naprosté většině filmů se objevuje zaostalá postava a i do komedií obvykle zasáhne smrt někoho blízkého.... nic takového tu ale není! Už proto na mě působí Kimův ostrov tak svěžím dojmem. Skutečně malý filmový zázrak a to už jsem pomalu chtěl nad celou jihokorejskou kinematografií zlomit hůl. PS: Kimův ostrov. (24.02.2010)

Plakát ke Kimovu ostrovu docela dobře vystihuje můj dojem z celého snímku. Nemyslím si, že by odkazoval ke ztřeštěné rodinné komedii, na to je málo zalidněn a postrádá roztomilost, spíše působí groteskním dojmem. Dá se podle něj soudit, že nás čeká spousta legrace a možná také trochu akce, což ovšem už milný dojem je. Na jeho mizerné kvalitě se však shodneme. Snímek samotný na tom ovšem není o moc líp. Příběh dvou ztracených existencí, mezi kterými rozkvete něco jako (kukuřičná) láska, selhává snad na všech frontách. Alegorie, v níž se životní ztroskotanec stane trosečníkem je sice zajímavá, a asi vůbec ten nejlepším nápad co nám snímek nabídne, ale působí příliš vykonstruovaně. Scénáristická bezradnost je cítit hned od prvního momentu. Ať už je to křečovitost v Kimově udržení na ostrově, způsob seznamování se s jeho minulosti nebo uvedení druhé hlavní postavy do děje. Snaha udělat z diváka vola je pak korunována zasazením vlastní neschopnosti do kategorie „děláme si legraci.“ A právě humor je dalším negativem snímku. Tak trapnou a zbytečnou estrádu nevtipnosti jsem neviděl už poměrně dlouho (možná od dob My Sassy Girl). Hlavní postava musí být zejména na začátku vykreslena jako naprostý idiot, jen aby snímek měl vůbec nějakou šanci fungovat! Díky vatovým vložkám s jednotlivými „žertíky“ a třem největším kamenům úrazu uvedeným výše je snímek zejména v první části rozdroben do nesympatického patvaru, který spíše než jako plnohodnotný film působí jako pokus o videoklip. Druhá hodina je výrazným zlepšením. Příběh se usadí, vtipy téměř vymizí a veškerý děj je podáván souvisleji, není rozrušován ani vtipy, ani seznamováním s novými postavami. Rozehrává se netradiční drama mezi oběma hrdiny, které po dvou hodinách konečně dojde svému završení. Ani tak se žádná velká zábava nekoná. (05.05.2010)

Už po pár minutách jsem si vzpoměl na kolegyni kareen, když mě říkala, že jihokorejský filmy nejsou její stimul, protože herci tam přehrávaj jak prasata. No a samozřejmě první dramatická scéna a korejčík tam vyvádí jak kdyby měl v prdeli sloní chobot. No zkrátka jiný kraj, jiný mrav a úplně jiný herecký projev, smířil jsem se s tím. Pak film střídá velmi zábavné momenty, hlavně pořáteční sarkasmus hlavního hrdiny s těmi co trošku nudí, což platí hlavně pokud se děj přenaší do bytu korejské slečinky. Má to celkem zajímavý závěr, který docela alarmuje nad tím, jestli jsou naše životy plné stresu a honěním za kravinama skutečně šťastné. Viděno v rámci Challenge tour 2015 jako film číslo 4. (04.04.2015)