Temple Grandinová

Temple Grandin, to je autobiografický snímek o (silné) osobě stejného jména, autistce (a jentak mimochodem uznávané amer. vědkyni, spisovatelce...), která otevírala spoustu dveří a život si (po)skládala z jednotlivých obrazů a já si opět po čase dokázal (potvrdil), že předsudky jsou jednou z nejhorších možných věcí na světě. Tento snímek, to je celkem jednoduchá rovnice. Temple Grandin = Claire Danes resp. Claire Danes = Temple Grandin. Tato herečka si mě svou bezbřehou bezprostředností (resp. přirozeností) získala od samého počátku a já postupně „rezignoval a roztával“ až si Temple (a celý tento snímek) otevřel dveře (i) k mému srdci. Kritik by měl vždy (za každých okolností) zůstat nestranný a (u)držet si zdravý odstup. Já jsem však obyčejný (filmový) divák a tak si můžu dovolit (dopřát) malý luxus v podobě absence nestrannosti a můžu směle prohlásit následující: tyto „obrázky“ nemohly být poskládány již o moc lépe. Tento snímek (alespoň v mých očích) bezezbytku na(s)plňuje přízvisko „malý velký snímek“. A o čem, že (v prvé řadě) je? Třeba o (lidských) předsudcích, malosti, omezenosti a jedné silné osobnosti, která i přes svůj handicap dokázala v životě víc, než drtivá většina „nás zdravých“. P.s. i přes mnohými (včetně mě) zde vychválenou C. Danes musím dodat, že více než zdatně ji zde sekundují (resp. přihrávají) J. Ormond (jako její matka Eustacia) a D. Strathairn (coby její středoškolský profesor Dr. Carlock). Co říci závěrem? Temple Grandin patří mezi ty snímky, které (troufám si jednoznačně tvrdit) nikdy rekordy ve výdělečnosti zcela jistě lámat nebudou, to ale nic nemění na faktu, že svou (naši) pozornost si (po právu) zaslouží. S (osob.) dovětkem na závěr: ano, jsem cynik (víc než by bylo občas zdrávo), ale jak jsem právě zjistil, stále mě dokáže něco (někdo) dojmout. Tak snad mám ještě šanci...... :-) 90% (07.05.2012)

Chvíli to trvá, než si divák na Temple zvykne. Přeci jen je to autista a není úplně jednoduchý respektovat to, co jí vadí, co se jí nelíbí a jak při tom všem reaguje. Prvních dvacet minut mi tedy spíš byla protivná, to jen ale do doby, dokud jsem si na její chování nezvyknul. Po zbytek filmu ode mě totiž začala sklízet jeden aplaus vedle druhého, když si uvědomím, co se svým životem i přes svůj autismus dokázala udělat. Klobouk dolů a klobouk dolů i herečce Claire Danes, která ji zahrála naprosto skvěle. Přiznám se, že mě původně vůbec nenapadlo, že je to ona. To až ve chvíli, kdy jsem se na ní podíval zde na diskuzi a okamžitě mi to došlo. Ona je schopná zahrát hvězdu ve Hvězdném prachu, pak vyšinutou novinářku v perfektním seriálu Homeland a nakonec jí, mám tu čest, vidět ve filmu jako autistu. Fakt klobouk dolů. Tahle herečka si tímhle filmem získala můj obrovský respekt. Stejně tak i Temple Grandin za svůj krásně zvládnutý život a nadhled na něj, se kterým se může pochlubit na světě málokdo. Ta závěrečná scéna neměla chybu a byla krásnou tečkou za jejím životem. (26.09.2013)

"Dobytek chováme, protože ho jíme, jinak bysme ho nechovali v takovém množství. Dává nám maso, a tak bysme se k němu měli chovat s úctou." Ano ano ano! Chtěla bych víc takových myšlenek ve filmech, na internetu, ve veřejném prostoru, v životě, všude. Třeba si z toho aspoň někdo něco vezme. Ve filmu bylo hezky vidět, jak některé tehdejší názory na autismus jsou dnes už překonané. A taky že i když děláte s dobytkem celý život, stejně můžete o dobytku vědět velký kulový, když jste totální zabedněnec se spoustou předsudků. (15.01.2019)

Byla jednou jedna Temple Grandinová... A já se vás ptám - víte, kdo to byl? Ne? Nejste sami, také jsem nevěděl. Naštěstí tu ale je právě tento film, abychom byli náležitě poučeni. Ve výsledku tu máme typické americké drama s líbivou hudbou a patřičnou dávkou sentimentu, které ale není vtíravé a příjemně se sleduje. Co je na něm ale tolik odlišného? Dvě zásadní věci. Za prvé jde o snímek televizní produkce - s klidem ovšem mohu říci, že tento film by mohl být promítán v kinech a šlo by o rovnocennou podívanou. Za druhé tu je Claire Danes, která je tak skvělá, že na to ani slova nestačí - zahrát jakkoliv postiženou osobu je vždy těžké a Claire se toho zhostila výborně. Co považuji za hříšné je pak ale srovnávat Temple Grandinovou s Rain Manem jen proto, že hlavními hrdiny jsou autisté. Nezapomínejme, že Temple je skutečná, takže výpovědní hodnota filmu je na zcela jiné úrovni než u Raymonda, který je čirou fikcí. (09.12.2011)

Fenomenálne stvárnenie jednej úžasnej ženy, ktorá aj napriek tomu, že jej štart do života bol sťažený mnohými prekážkami súvisiacimi s jej autizmom, všetkých predbehla a strčila do vrecka. Neobyčajne pútavo vyrozprávaný životopisný príbeh, navyše ktorý je aj napriek smutnejšej téme okorenený príjemným humorom, hlavne čo sa týka svojrázneho, no za to o to viac brilantne jednoduchého spôsobu riešenia problémov tejto milej osôbky. Formálne, obsahovo aj herecky najlepšie zvládnutá tematika autizmu na filmovom plátne! (25.04.2016)