Je to i můj život

Tenhle film se vám snaží atakovat city ze všech stran, ale tak nějak neúspěšně. Nějak mě to nechalo po celou dobu naprosto emočně chladným. A pokud se takhle zaměřenému filmu s tak choulostivým tématem prostě nepodaří dojmout, je asi něco špatně. Herecké výkony v rámci žánru přiměřené. Stejně tak hudba. Dávám * jen proto, že film má alespoň nějaké poselství, které se snaží předat, tím pádem není tak úplně debilní. (23.01.2011)

Je smutný film a SMUTNÝ FILM. Toto je ten druhý, ten, ktorý z vás vytrasie dušu a dva litre sĺz, zvlášť ak ste nežného pohlavia. Bolo by naivné si myslieť, že vďaka slzám partnerky sa jej ľahšie dostanete pod sukničku. Ja som po záverečných titulkoch dostal iba vynadané a zaknihoval som aj manželkin pamätný výrok: "Ja už, ja už...(počkať. utiera si slzy), ja už s tebou nikdy nebudem pozerať smutné filmy". Mimochodom ja som z toho chytil záchvat smiechu, čo ju ešte viac vytočilo... Takže tak som dobačoval. Chcete si poplakať? Tento film ja skvelá voľba. 80%. (06.05.2012)

Obrovská “feel-sad” pecka. Tady jsem se dozvěděl, že tenhle kousek někomu může přijít i jako špatně vypointovaná báchorka (dokonce i člověku, se kterým se v mnoha věcech shodnu a máme podobný vkus na filmy), ovšem na mě to působilo přesně opačně. Hodně se tlačí na pilu, emoce tryskají po obrovských dávkách a celkově to sviští jedna báseň. Typicky se jako u většiny podobných filmů o zákeřných nemocech těžce tlačí na pilu a jak jsem zmínil, leckomu to zkrátka nemusí sednout od samého začátku. Mě to naprosto odrovnalo. (26.01.2018)

Film, který vás donutí k přemýšlení, ač přirozeně nic nevymyslíte... jen srovnáváte postoje a říkáte si: "Kam až bych zašla já?" Na první pohled dítě pořízené na náhradní díly pro nemocnou sestru vyznívá jako naprostá zhovadilost ve jménu vědy proti přirozeného běhu života a nutí vás kroutit hlavou nad zaslepeností rodičů, ubližujících jednomu dítěti pro uzdravení druhého... ale lze je odsoudit, když jim lékař v návrhu zmínil původně jen pupečníkovou krev? Jenže dítě dál umírá, ale naděje, ta vždycky jako poslední... a vhodný dárce je tak blízko. Pod povrchem rodinného štěstí jsou praskliny... komentuje stav otec, což lze z filmu opravdu vycítit, aniž by diváka obtěžoval nesplnitelnými nesmysly se záměrem provést ho slzavým údolím až k finálnímu vodopádu, jako například zde, Cassavetes se soustřeďuje na všechny členy trpící rodiny ve skutečně působivých, protože možných, životních situacích, navíc výborně zahraných - při odevzdaném pláči malého dyslektika Jesse mně srdce usedalo... Jasně, mouchy by se našly, třeba zrovna podezřele vyzrálá jedenáctiletá Anna (na druhou stranu, když může někdo v pěti letech složit operu...), příliš protahované songy (které však dávaly prostor na urovnání myšlenek z předchozích scén) a Cameron Diaz (i když na vratký balanc mezi odsouzením a pochopením matky, kterou ztvárnila, by se těžko hledal někdo vhodnější), takže vlastně jen mušky :-), každopádně, úkol č. 11 v Challenge Tour Special - Filmový lov - film, který mě dojme, splnil očekávání. (16.06.2015)

Od Nicka Cassavetese jsem dosud viděl jen dva snímky a přiznám se, že jak u Zápisník jedné lásky tak i u Je to i můj život jsem měl slzy na krajíčků. Nick se pustil do hodně smutného a citlivého tématu a zvládl vše bravůrně. Průběh zákeřné nemoci byl vykreslen hodně citlivě a divák vše neuskutečně prožíval s hlavní hrdinkou. Až na Cameron Diaz nemám co vytknout. Cameron nikdy nebude můj šálek čaje, ale precizní režie, námět a provedení i tenhle malý nedostatek přebije. (07.02.2010)