Průvodce

"Smrť je veľká tragédia, ale omnoho väčšia tragédia je zabúdať na smrť" (Abu Hind). Moderní ľudia vo svojej pohodlnosti a pôžitkárstve absolútne vytlačili smrť kdesi mimo rámec svojich myšlienok, akoby úplne prestala tvoriť súčasť kolobehu života. A práve filmy ako tento sú dôležité na pripomenutie toho, aby sme si to až tak neuľahčovali. (22.01.2017)

Film o jedné "cestovce", která vypravuje své klienty na cestu všech lidí. Krásný melancholicko-humorný film, který dojímá, aniž by nás musel ždímat. Který osloví hloubkou myšlenek, aniž by vedl přemoudřelé mentorské monology. To, co ve vás film vykouzlí při obřadu ukládání do rakve nenáviděného otce, to se nepodaří jen tak leckterému filmu. (11.08.2012)

Čerstvě Oscarem ověnčené drama ze Země vycházejícího slunce si vás musí podmanit jako mě. Skromně a jemně natočený neobvyklý příběh o muži, jež po zklamání životem našel štěstí v poněkud bizarním zaměstnání. Smutná nálada, která převládá zejména v podobě nešťastných výjevů, které se hrdinovi jakoby náhodně ukazují (chobotnice, lososi), se šikovně mísí s naopak velmi šťastným vyzněním a pocitu sounáležitosti s postavami. Toho se podařilo dosáhnout díky opravdu lidským vykreslením postav a také výborným hercům, především Masahiru Motokovi v ústřední roli. Nádherná hudba jen umocňuje další filmvé kouzlo ze země Sakur. (25.03.2009)

Úžasně citlivý a melancholický mix velice jemné a chvilkové komedie a lidského dramatu tak, jak by si s ním evropská ani americká kinematografie nikdy neporadila. Záběr s kamenem geniální svojí jednoduchostí a úplný svojí efektivností, ale jinak Okuribito vyzní tak nějak nikam. Vnitřně rezonuje, ale klidně bych snesl i pár minut navíc díky kterým by ten konec pořádně dozněl. Jinak ale v podstatě nemám, co bych vytknul. Minimalistická režie, která na sebe nepoutá pozornost, neskutečně civilní herecké výkony a krásná hudba, vše jak má být. 80 % (04.04.2010)

Skoro každý dotyk s japonským filmom zaručuje nevšedný filmový zážitok. Nie je tomu inak ani pri snímke Yojira Takitu. Rozprávanie o svojom živote, hudobnom talente či nevšednej práci, ktorú získal hlavný hrdina na základe inzerátu a netušil do čoho ide, je veľmi citlivou sondou do duše mladého muža, ktorý musel začať odznovu. Divák je konfrontovaný s kultúrnymi i rodinnými zvyklosťami súčasného japonského vidieka, ale najväčší zážitok prináša pohľad pod povrch. Núti nás premýšľať o mnohých veciach a robí to jedinečným sofistikovaným spôsobom. Režisér vniesol do deja až pietnu melanchóliu a treba podotknúť, že niektoré scény zaváňajú citovým vydieraním, ale takto sa na film nesmie pozerať. Bolo by to nepochopenie celej myšlienky. Lebo tento film je hlavne o premýšľaní. A o tom ako mnoho mŕtvych dokáže naučiť živých žiť. Musím sa pozastaviť pri hudbe Džó Hisaišiho, ktorý s pomocou Bramsovej Wiegenlied, Bachovej a Gounodovej Ave Marie či Beethovenovej 9. symfónie pomohol vytvoriť aj po hudobnej stránke výnimočné dielo. (21.10.2010)