Průvodce

Obyčajne filmy s voľnejším tempom a jednoduchším dejom majú tendenciu skĺzavať k nude. To však nie je tento prípad. Snímok pozitívnou a nenútenou formou uvedie diváka do sveta japonských tradícií, zvyklostí a rituálov, predovšetkým tých pohrebných. Neviem do akej miery spoločenský a rodinný život vo filme zohľadňovali reálny stav, pokiaľ by sa na to dalo spoľahnúť, tak v modernej japonskej spoločnosti by to znamenalo ďalší výraznejší príklon k západnej kultúre. Emotívna stránka si tu tiež ide svojou vlastnou, nevyšľapanou cestičkou, zo začiatku žiadna sláva, ale s každou minútou bez prestávky naberá na sile, aby potom ku koncu, za doprovodu nádhernej hudby, zaplavila diváka sladkou vlnou príjemných pocitov. To by neboli Japonci, aby neprišli s nejakým nápadom a ku koncu z pointy niečo nevytĺkli. Veľká spokojnosť. 85/100 Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (17.04.2015)

Japonci sice chrlí spoustu dramat a nutno dodat, že je z nich dost na velmi dobré úrovni, ale na rozdíl od korejské tvorby jsou svým způsobem více vážná a pro mě místy až těžkopádná. Ne však v tomto případě. Při sledování Departures jsem si připadal jako bych se díval na korejský film. Je lehký, smutný, ale obsahuje i správnou dávku výstřednosti a humoru. Snímek netrpí zdlouhavými a nudnými dialogy, klade důraz na detail a scény smutečních obřadů jsou skoro tak dokonalé jako některá umělecká díla. Masahiro Motoki, který si zahrál postavu Daiga je herec na svém místě, trochu nesmělý i roztržitý zároveň, ale postupně se z něj stává mistr ve svém oboru a teď se díky němu o to víc mohu těšit na film The Longest Night in Shanghai, který tu již nějaký ten pátek suším na disku a ne a ne se k němu dostat. Úchvatný je tu ale i skoro 73 letý Tsutomu Yamazaki - Ikuei Sasaki jinak řečeno boss, který má stručně řečeno dokonalé charisma. Někomu možná bude tohle filmové dílo připadat příliš sentimentální, ale nic není uměle vykonstruované či neopodstatněné a tak se bezduchá ždímačka emocí vůbec nekoná. V Departures zazní i spousta krásné hudby, tento poetický soundtrack stvořil Joe Hisaishi, kterého jistě není třeba dále představovat, i tentokrát odvedl vynikající práci. Na závěr bych rád ještě dodal, že tohle drama není jen obyčejným pojednáním o smutku a rozloučení se zesnulými, ale především chytře natočenou a výborně zahranou černou komedií, která vnesla svěží vítr mezi dramatickou tvorbu a i když se tento závan nese ve znamení smrti, je velmi vřelý a vítaný. (9/10) (27.03.2009)

Po dlhej dobe som znovu nahliadla do japonskej kinematografie a znovu riešim ten istý problém. A to herci. Okuribito je hlboký a citlivý film, s netradičným námetom a zároveň "príšernými" hereckými prejavmi. Je mi jasné, že iný kraj, iný mrav...no uvažujem, či Daigo a Mika mali byť skutočne takými čudákmi alebo vo svojich hereckých výkonoch naozaj zlyhávajú. Ústredná postava je grotesktná a miestami som mala pocit, že aj herecky neschopná, čo asi nebol problém scenára. Pôsobenie dramatického kontextu a citu vytváral aspoň nejaký divácky profit, ktorý následne dokázala zmazať humorná scéna, ktorá pôsobila v celom kontexte skôr kontraproduktívne ako zábavne. Celkový dojem je rozporuplný - na jednej strane divácka spokojnosť s témou, citlivým a sentimentálnym réžijným podaním, na strane druhej nespokojnosť s nízkou kvalitou hercov a trápnym humorom. (21.06.2012)

Asijskou kinematografii mám moc rád, protože vždy něčím překvapí a "Průvodce" není vyjímkou. Výborný film s poutavým námětem, krásnou hudbou a kamerou a v neposlední řadě plný zajímavých a přirozeně zahraných postav. Výborný námět se nesnaží diváka citově vydírat (i když pár částí je hodno použití kapesníku) a ze začátku je film dokonce i velice příjemný a nebýt pár pomalejších míst, šel bych s hodnocením ještě výše. Velice povedený film. (26.03.2011)

Filmové pohlazení z Japonska s nádhernou hudbou, téma přípravy na poslední rozloučení se tvůrci chopili přesně tak, jak bych od Japonců očekávala, citlivě, s úctou k člověku i k tradici, zdvořile a s jemným humorem. Masahiro Motoki si mě omotal okolo prstu během prvních minut, po návratu do rodného městečka získal práci mrknutím oka, jen tak nějak netušil, na co vlastně kývnul.. Moc krásný kousek, u kterého si cením jak námětu, tak zpracování a zejména pro celkové pozitivní vyznění.. Poklona, bylo mi potěšením.. (28.10.2019)