Tom a Jerry

V roce 1940 vytvořila dvojice William Hanna a Joseph Barbera sérii krátkých animovaných filmů, kde hlavními hrdiny byli kocour Tom a myšák Jerry a jednotlivé díly seriálu pojednávali o jejich rivalitě. Dnes patří Tom a Jerry mezi nejslavnější animované postavy, přičemž jejich původní eskapády z roku 1940 naprosto skvěle fungují i po letech a i v následujících letech se Tom a Jerry dočkali několika slušných nástupců původních dílů, kterým se dařilo tenhle víceméně otřepaný koncept vyloženě nevyčerpat. A dále se Tom a Jerry též dočkali spoustu filmů, které většinou zamířili rovnou na DVD. Vše se ale mění letos- Tom a Jerry se dočkávají filmu, který jde do kin (tedy v místech, kde to zrovna jde) a zároveň navíc kombinuje animované postavy s reálným prostředím a herci z masa a kostí. Může tohle vůbec fungovat? Tom a Jerry pochopitelně nejsou prvními, kteří zkouší kombinovat klasickou animaci s reálným prostředím. V roce 1988 například vznikla výtečná Falešná hra s králíkem Rogerem Roberta Zemeckise, v roce 1996 poté legendární Space Jam a v roce 2003 též velmi nedoceněný Looney Tunes: Zpět v akci. Všechny tyto filmy ale mají společnou jednu zásadní věc- tvůrci v případě těchto filmů měli potřebnou věc jménem kreativita, kdy jí využili v mnoha kreativních a velmi zábavných momentech, které navíc do velké míry těžili z toho, že už samotná kombinace klasické animace s reálným prostředím je prostě tak trochu zvláštní a jakékoliv dbání na fyzikální zákony, realističnost či cokoliv jiného jsou v případě těchto hybridních snímků opravdu zbytečné, právě i díky tomu, že se tu pořád pracuje s klasickými groteskovými animáky, kde se mohlo stát cokoliv. Režie tohoto snímku se poté ujal Tim Story, který již za úspěšnými komedii, které cílí především na afroamerické publikum a také režíroval Fantastickou čtyřku a její pokračování s podtitulem Silver Surfer. Osobně mám pro tuhle dvojici snímků tak trochu slabost i díky tomu, že jsem na nich vyrůstal a v mnoha ohledech je oba shledávám jako víceméně fajn zážitky. Jinak ale Storyho jak kdovíjak výjimečného a výrazného tvůrce neberu a to je dost možná právě ten problém. Člověk bez nějaké výrazné kreativity by se totiž neměl ujmout filmu, který ke kreativním nápadům skutečně vybízí. A oni tu přece jenom nějaké ty nápady jsou. Jenže kdovíjak velký důvod k radosti tu ve finále není. Tom a Jerry je bizarní záležitost. Velmi bizarní záležitost. Ikonickému animovanému duu se tu nedostává velké pocty, ale naopak něčemu, co poplivává odkaz Hanny a Barbery, kteří se velmi pravděpodobně obrací v hrobě při zjištění, co se to s jejich odkazem aktuálně děje. Není přitom pochyb o tom, že spousta ratolestí bude z tohohle snímku určitě nadšená, dost možná tohle legendární duo nabere pár nových diváků a ve finále to bude i dost slušný úspěch. Jenomže zároveň jde zcela určitě o ránu pod pás všem, kteří tohle ikonické duo milují a především tenhle film do jisté míry podkopává to, co tuhle dvojku dělalo tak skvělou. A především se musí Tom a Jerry nahánět kolem těch nejvíc možných nezajímavých lidských postav. Naprosto výtečně by šlo vymyslet pár krátkých animáků, kde se Tom a Jerry navzájem nahánějí v hotelu. Jenomže scenáristé Michael H. Weber a Scott Neustadter tuhle premisu musí roztáhnout na celovečerní film, kde se kromě nahánění kocoura a myši řeší též ´´ svatba století´´, strasti její organizátorky, zlý manažér a navíc se do toho zapojí i pár dalších klasicky animovaných postav. Ruku na srdce..... i Christopher Nolan nebo Quentin Tarantino by měli problém tohle roztáhnout na relevantní celovečerní film. Jenže pořád je vidět, že prostě tvůrci vsadili na to, že na jakýsi pokus o zápletky prostě nalepí to, co tolik funguje na klasických groteskách Toma a Jerryho a bude to přitom fungovat. Jenže nefunguje. A především se tu v rámci konfrontací mezi Tomem a Jerrym bere důraz především na vyvrcholení a tedy ty momenty animované brutality, kdy někomu uletí hlava, někdo narazí do zdi a někdo spadne z mnohametrové výšky. Kouzlo původních grotesek s Tomem a Jerrym přitom nespočívalo v animovaném násilí, ale v komediálním načasování a v tom, že ty jednotlivé gagy byli v téhle legendární rozepři mezi kocourem a myšákem vždy minimálně dost vtipné, přičemž následky těchto konfrontací byli jen výtečnou pointou. Tento film ale cokoliv jako výtečné komediální načasování nebo samotnou chytrost a zábavnost gagů prostě postrádá. Tom a Jerry tímhle celovečerákem přichází o to, co je dělalo tak super a v rámci animované konkurence tolik výrazné. Argument o tom, že malé děti to účelově pochopitelně pobaví poté neberu. Právě staré grotesky s Tomem a Jerrym zvládli a dodnes zvládnou pobavit v libovolném věku. Jakožto strýce mě poté vyloženě děsí představa, že by tohle měli moje neteře vůbec vidět, přičemž by mě ještě více zarazilo to, kdyby se tohle stala jejich oblíbená pohádka, kterou by ve smyčce sjížděli pořád dokola. Už pro mě totiž první zhlédnutí představilo vyložená muka, kdy se mi vyloženě chtělo brečet nad tím, kam jsme to celé dopracovali. A strašně se modlil, aby se aspoň Space Jam 2 nepohnojil. Pár momentů v tomto filmu sice přece jen zavázání tou starou výtečnou školou, zbytek ale ten odkaz skutečně poplivává. Animované postavy to mají na rozdíl od živých herců výrazně snazší. Už dlouho mi nebylo žádných živých herců tolik líto. Mám strašně rád Michaela Peñu, jeho snaha o komediální kreace v tomto filmu ale vyloženě bolí. Peña je v tomto filmu výrazně snesitelnější ve vážné poloze, kdy se mu i celkem daří ztvárnit víceméně slušného hlavního záporáka. Jenomže pořád do té role vyloženě nesedne (těžko říct, co by z té role dostal původně zvažovaný Peter Dinklage) a osobně jsem ho skutečně chvílemi podezříval z toho, že by byl raději zrovna kdekoliv jinde. Rob Delaney a Ken Jeong, dva další velmi zábavní komici jsou poté v tomto filmu vyloženě nevyužiti, největší problém je ale ve finále s Chloë Grace Moretz. Hlavní lidská hrdinka snímku je do jisté míry nezajímavá a i když je Moretz sympatická, slabost scénáře a její postavy to celé neskryje. Těžko z toho vlastně vinit zrovna jí, protože ona je do jisté míry vlastně opravdu fajn. Ale ona samotná tenhle animák kdovíjak vytáhnout nemůže, o to by se měl snažit právě Story, který ale celou dobu prostě sází na to animované gagy, které jsou zasažené do reálného světa a odehrávají se kolem lidí z masa a kostí. Do příběhu se jinak samozřejmě scenáristé též snaží zakomponovat onu slavnou ´´ svatbu století´´, i tahle linka ale ve finále nikam nevede, což celkově dokazuje, že nikdo pořádně nevěděl co s tímto filmem dělat. Nechci ten film úplně shazovat. Uvědomuju si, že to celé muselo dát strašnou práci a určitě se spousta lidí snažilo tu animaci nějak reálně funkčně zakomponovat. Jenže ta animace ve finále vypadá zvláštně. Ne hezky, ne zajímavé, ale pouze zvláštně. Přitom to celé doprovází různé rapové písně, kdy rapují i holubi (jednoho z nich mluví sám šibal Story) a Bobby Cannavale z nějakého bizardního důvodu mluví Spikea. Je to fakt bizardní, přičemž to celé celou dobu působí tak, že někdo mává s odůvodněním toho, že to pořád je především film cílený na dětské publikum. Jenže film, který cílí na dětské publikum automaticky nemusí být automaticky hloupý, infantilní přes čáru a především v mnoha ohledech vyloženě hrozný. Celou dobu jednotlivé nápady s gagy nepůsobí vůbec kreativně a už vůbec nejsou vtipné. 5-leté dítě se možná zasměje, kdykoliv Tom dostane po čuni, zbytek si ale bude skutečně jenom říkat, že to šlo s touhle legendární dvojkou fakt šíleně z kopce. Mě osobně ani nostalgie z ošoupávání video kazet Tom a Jerry Kids a oblíbenost téhle dvojice nedonutí k tomu, abych přimhouřil oči nad tím, že to Story jednoduše posral a moje dva nejlepší kamarády z dětství vyloženě vymáchal v bahně. Ten film vyloženě nevyvolává Satana, ani nesvádí ke kastraci, tenhle pokus o oživení brandu Toma a Jerryho ale dost možná celý brand zabíjí tím nejbrutálnějším způsobem. Story natočil podívanou s brutálně nepřirozeným CGI, kde by možná šlo pár momentů vytěžit v podobě obstojných kraťasů, kompletně to ale celé vyloženě bolí. Film s nezajímavými hlavními postavami, strašně rušivou kombinací animace s hraným prostředím a především strašným popliváním odkazu téhle legendární animované dvojice. Tohle se dost možná mohlo rozpadnout pod rukama i mnoha schopnějším tvůrcům, věřím ovšem, že kdokoliv by přišel s kreativně zajímavějším a celkově snesitelnějším filmem. Kameraman Alan Stewart (který se pomalu stává dvorním kameramanem Guye Ritchieho) možná nadále umí pracovat s barvami, zrovna tohle je mu ale v rámci tohohle omylu houby platné....... (27.02.2021) (méně) (více)