Vtělení ďábla

Mé znovusetkání s hrobníkem po letech dopadlo více než dobře. Fantasmagorické podobenství o hledání nesmrtelnosti je plné odkazů, symbolů, metafor, snů, vzpomínek a halucinací. Své místo mají i povedené gore a pro leckterého diváka nechutné scénky (z rozříznutého prasete vyleze zkrvavená dívka, topení ve vnitřnostech, noření hlavy do nádoby se šváby, báječná scénka s pavouky, kanibalismus, věšení na háky, bičování, stahování kůže...joj, přepestrá nabídka děsu a krvavé krásy). U mě asi vede scénka s krysou, jelikož mi připomněla knihu Americké psycho a následně film, do kterého se režisérka neodvážila onu krysu dát. Jasně, u zavěšování či sešívání úst poznáte, že si to dotyční ve skutečnosti užívají, ale to na věci nic nemění. Peklo na zemi i pod zemí připomene, že nebe možná vůbec neexistuje... (02.07.2015)

Tenhle film je sice na jednu stranu hroznej brak!! Debilní děj o ničem, ale fakt o ničem, naprosto trapnej scénář, kterej se zuby nehty něčeho snaží držet, ale vůbec mu to nejde. Šílený herecký výkony, trapný přehrávání, snůžka trapným a nesmyslných proslovů, který mě fakat otravovaly ... Ale na druhou stranu je zde prostě úžasnej vizual, hromada mučení, gore, hnusáren a krásnejch nahejch holek a to prostě zvedá laťku o několik stupňů nahoru ... S mučením ženskejch se fakt Coffin nesere a některý scény byly i na dnešní dobu docela hodně drsný a překvapující ... Je to tak, tak, ale ty 4* tomu prostě dám ... každopádně je to divnej film, Brazilská kinematografie obecně mě asi nikdy moc oslovovat nebude ... (15.12.2010)

„Kdyby peklo existovalo, šel bych tam sám, po svých...“ Embodiment of evil je teda pěkně ujetá úchylárna. To se jen tak nevidí. Josefel Zanatas aka Coffin Joe zpočátku vypadá jako divně oblečený, divně vypadající a ještě divněji blábolící starej dědek, s nímž bude pěkná nuda, jenže pak se z něj vyklube pěkně nechutný a úchylný chlápek, který nás zavede do bizarního a morbidního světa mučení, kanibalismu, slepých čarodějnic, kouzel, krve, ukusovaných penisů, stahování z kůže, mrtvých prasat, bičování a mučení nahých žen, bizarního sexu v dešti krve, duchů a vraždění. Coffin Joe je prostě magor, totální. Měl-li bych to k něčemu přirovnat, tak asi k Divadlu hrůzy (Blood sucking freaks) nebo Domu tisíce mrtvol, jenže tohle je mnohem ujetější a úchylnější. Milovníci a milovnice bizarního gore si jistě přijdou na své. Jenže kromě bizarnosti a gore film nezaujme ničím jiným a než k bizarnostem a gore došlo, je to docela nudné (popravdě i během a mezi bizarností a gore). Navíc já na gore nějak zvlášt neujíždím, takže pro mě je to, kult nekult, s odřenýma ušima průměr. (14.07.2009)

[Festival otrlého diváka 2010] Total underground, zavánějící anarchií, středověkou mučírnou, okultizmem a hodně bolestivými fetiši. Ano, hodně scén se zohavováním lidských těl bylo točeno naživo. Že by si Marins dal inzerát na nějaký sadistický stránky? To vše je rámovaný romantickou zápletkou, omýlající témata jako láska a plození dětí. Nejvíc mě ale na Vtělení ďábla překvapila velmi dobrá filmařská úroveň filmu a vizuál, kterej si nezadá s áčkovou produkcí. Budu si muset stáhnout celou trilogii a pustit si ji na jeden zátah. Takhle jsem nedocenil nikde neuveřejněnej necenzurovanej konec předchozího filmu a určitě se toho najde víc. (11.02.2010)

Přiznám na rovinu, že až tento oficiální konec trilogie o Coffin Joeovi je mým prvním setkáním s ním. Setkání to bylo velmi příjemné, plné dobré hororové podívané. Naštěstí tvůrci mysleli i na diváky jako jsem já a díky připomínkám předchozích dílů mi napověděli jak se na hlavní postavu dívat skrz její minulost. Z hlediska gore je film nabitý výbornými nápady, především co se týče dokonalých scén mučení, případně i perfektní pasáž z Očistce. Jediné velké negativum, které nedokážu odpustit, je příliš nechutné a moderní prolínání do dalších scén, které mi připomnělo něco podobného z jakéhosi tuctového seriálu a za nesmírnou rušivost tohoto aspektu musím dát hvězdu dolu. Přesto mě Vtělení ďábla silně nalákalo na další/minulé příběhy Coffin Joea. (07.08.2010)