Mother and Child

Ci sa to niekomu paci alebo nie, zivot je ako jedna velka skladacka, ktora do seba casom krasne bud zapadne alebo nam nejaky kusok zostane a nevieme, co s nim. Tento film je jedno aj druhe, podla toho, z akeho uhla pohladu sa nan pozriete. Osudy vsetkych zucastnenych su podane s takou preciznostou, ze som s nimi prezivala vsetko, co im vyslo z ust, kazdy ich jeden pohyb. Naomi a Annette boli bravurne, to ako sa jedna aj druha nakoniec vyprofilovalii z chladnych zien (ale kazda inym sposobom) do tych milujucich a oddanych (kazda niecomu inemu) bolo nieco neuveritelne. Niekomu sa moze zdat, ze takychto filmov je vela, ale mne sa nikdy neprejedia a dufam, ze tieto male velke filmy tu budu stale a budu nam stale mat co povedat. PS: Bolo vyborne vidiet Annette zase v niecom zmysluplnom, kde mohla naplno preukazat svoje herecke umenie. (05.09.2010)

Na prvý pohľad nesúrodé útržky zo životov zainteresovaných žien sa po chvíli zmenia na úžasný celok, kde hrajú prím najčistejšie ľudské city - láska matky k dcére a naopak. A hoci bývajú cesty k uvedomeniu si častokrát tŕnisté, odmena je vždy najsladšia. Bezchybný film je skromnou ukážkou aký je život komplikovane nádherný. (09.06.2011)

Pekný film určený predovšetkým ženám. O sile materstva, všetkých ťažkostiach spojených s tehotenstvom a dieťaťom, a ako majú rozhodnutia dôsledky na náš život. Citovo ladené s vynikajúcou Naomi Watts, ktorá vytŕča nad všetkými. Myšlienkovo a dramaticky veľmi dobre zvládnuté, len ten záver ma nijako nedojal. Ale vraj mal. (16.07.2019)

Pohlcující příběh plný emocí, který vhání slzy do očí. Z takřka prosté "bezcitnosti" či povrchnosti se přechází do zadostiučinění a otevřenému, láskyplnému srdci. Maminky, ať už budoucí, či současné by se měly rozhodně kouknout na tento film. Plyne z něj totiž ponaučení, kdy člověk může přijít o mnohem víc, než si doopravdy myslí. Teď mi to vážně nedá spát... ***** (04.03.2013)

Obrovské zklamání. Ať jen nebrblám, tak ze všeho nejdřív musím ocenit to jediné, čím mě snímek zaujal a tím jsou herecké výkony. Naomi Watts předvedla standartně výborný výkon, které zdatně sekundoval Samuel L. Jackson a svůj prostor naplno využila, od dob Americké krásy nepříliš využívaná Annette Bening. Jenže, co naplat, když se bezesporu zajímavý nápad utopí v pateticky-uslzeném a do jisté míry zbytečně překombinovaném scénáři (slepá dívka..wtf?, přílišné využívání fotografií) a to celé dostane do rukou nepříliš schopný „seriálový“ režisér, který to celé jednoduše naprosto nezvládl ukočírovat. Divák je vhozen do životních osudů tří žen, jejichž charakter, který v průběhu následujících dvou hodin, zažívá až příliš násilnou a nepříliš důvěryhodnou proměnu ze zahořklých, cynických a sobeckých mrch se postupem času, za pomoci nejen (slepé dívky či malé dcery pečovatelky…proč má někdo ten pocit, že do již tak smutného příběhu musí zařadit další postavy, které vzbuzují divákův soucit??.. že to nakonec celé působí tak strašně vykonstruovaně, chjo) stávají zcela jinak smýšlející osoby. Ovšem ke vší smůle a režisérské neschopnosti, to zjišťujeme způsobem, který mě dokáže vytočit a to příliš velkými dějovými skoky, nedostaneme kloudně vyřešenou jednu otázku a hned se zjevíme o „devět měsíců později“ a tím, během pár sekund musíme začít vnímat charakter úplně jinak. Tomu všemu nasadí hořkou pachuť dokonale slzopudný závěr, podpořený vlezlou hudbou, která nemá za úkol nic jiného, než rozplakat i skálu. A já se ptám, proč? To si opravdu někteří tvůrci myslí, že divák neumí sám pracovat se svými emocemi a musí nám je násilně nutit a říkat tak a teď plakej..pche!! Ovšem nepochybuju o tom, že především valnou většinu žen tento příběh skutečně dojme a upřímně si popláčou, takže to splní svůj účel. Pro mě však promrhaný potenciál, který v rukou schopného režiséra mohl být pecka, takhle jsem jen posledních několik minut protrpěl s chutí mrsknout po mé TV ovladačem a tím mé citové utrpení ukončit. Škoda. 50% (25.09.2010)