Mary a Max

Velký duch kritického tónu nesoucího se příjemným příběhem dvou osamocených lidiček, kteří chtějí a mají co říct světu, ale říkají to jen sobě a přitom jim svět uniká... Vše v tomto dílku má svůj smysl, zrůdnost animovaných postaviček i okolního světa, vystavění příběhu a opravdu humorný a trefný text. Velmi mile mne snímek překvapil a zapisuji si jej navždy do kolonky "The best"... (18.09.2011)

Geniální dílo po všech stránkách. Po stránce výtvarné, obsahové, scénáristické i v celkovém zpracování. A také v charakterech obou hlavních postaviček. Melancholické, šedivé, plné pravdivých myšlenek a velmi skutečné. Od Adama Elliota jsem již zhlédla výtvarně obdobně zpracovaný krátký film Harvie Krumpet, jemuž jsem taktéž udělila plný počet. Pokud Vás Mary a Max uchvátili, rozhodně si udělejte chvíli i na Harvieho:) (18.09.2011)

Nebudu tady nijak zastírat, že Mary a Max je od začátku až do konce jeden velký citový kalkul. Od barevného ladění (šedá pro neosobní a nelidský NY, sepiová pro zpátečnickou a citový a osobnostní rozvoj potlačující Austrálii), přes hudbu perfektně dokreslující jednotllivé momenty (Prokofievův Op. 64 by udělal drama asi i z dětského večerníčku) až po samotnou tragičnost postav, která je pro citlivého diváka vždy umně vyvážena lehkým příslibem naděje do budoucna. Stejně jako Elliotův předchozí počin je i M&M o samotě, odcizení a smíření, ovšem tentokrát je to formou lehce rozvleklejší a mnohem méně údernou. Ve chvílích, kdy by stačil čistě jen obraz se Elliot bohužel uchyluje k patetickému a nemístně deskriptivnímu vypravěči. I přes to všechno ale nemohu říci, že by mě křehké přátelství Maxe a Mary nechalo chladnou. Právě naopak... Přišlo režisérem krutě naplánované Que sera sera a vešekeré mé pokusy o chladný analytický přístup se rozplynuly do ztracena. Ještě teď mám chuť vzít Zlaté stránky, zabodnout do nich prst a... (19.11.2009)

Věřím, že kdyby někdy vznikla neukecaná verze, tak by to mělo stejný přínos jako kdysi "umlčení" Blade Runnera. Ovšem takhle je to výtečný film, který je naprosto a zcela poslán do kopru nadužíváním vypravěče. Ten sice již po chvíli nemá opodstatnění, ale žvatlá si posmutněle dál a dál. Naprosto to ničí atmosféru, která má tak šanci vyniknout jen v těch několika vzácných případech, kdy se konečně mlčí. A právě v těch momentech bych byl ochoten vysolit Mary i Maxovi pět hvězdiček. Jenže pak páně vypravěč zase otevře stavidla svých nic neříkajících keců a atmosféra je v háji. Ach jo. (07.11.2009)

Jednoduchý příběh o komplikovaném penfriendství zasypaný balastem "roztomilých" bizarností, které jakože dodávají postavám rozměr, ale ve skutečnosti jsou jen nicotným plnivem. Až na pár těch skutečně základních vlastností, např. touhy mít přítele, které jsou ovšem dík tlaku absurdit maximálně zjednodušeny, jde o smršť detailoidních výkalů. Až vás někdo charakterizuje jako člověka, který si sedá na prkýnko při močení, ač je chlap, zásadně na stole nemá více než tři hromádky DVD a nerad jezdí metrem, protože se bojí, že ho sežere eskalátor, možná vám konečně dojde, že lidská podstata se nachází někde jinde. Neny ftipny. (24.05.2010)