Specialita šéfkuchaře

70% - Malá hororová anekdota přetavená do televizního filmu. Taky jsem kdysi od své maminky slyšel podobný námět, jako ybuko, i když to bylo trochu jinak: Muž v americkém městečku si dal v místní krčmě guláš, který mu hrozně chutnal. Majitelka mu prozradila, že ho dělá z lidského masa. Konsternovaný host běžel vše udat místnímu šerifovi, který jej však vzápětí zabil, protože byl dodavatelem masa do krčmy. Silně mi to připomíná povídky Roalda Dahla. (03.08.2008)

Gurmenózní, temně laděná tv inscenace Lucie Bělohradské, která svou zdánlivou nenápadností zasáhne o to výrazněji právě tím komornějším provedením s prohlubující se stylově-pochmurnou atmosférou. Jen taková opuštěná židle stálého hosta: který nikdy nevynechal, či vlnící se kočičí silueta dokáže vyvolat nepříjemně šimravé chvění. Potom pohled na hodující dvojici(Laffler a Costain), která s požitkem vychutnává každé sousto na chvíli zmrazí pohyb kyvadla starých pendlovek(krve by se ve mně nedořezal), jako předzvěst blížící se lákavé odměny od podivínského majitele restaurace Sbirra. Stravuje mě přitom pocit neodbytného vnitřního pnutí, sílí a spaluje, je to jako položit se do rakve a zavřít nad sebou víko; a tento stav zažívám opravdu velmi výjimečně, jak výjimečná jen může být Specialita šéfkuchaře. (01.11.2010)

Na to, že se jedná o český porevoluční film a navíc televizní inscenaci, tak tu literární předlohu ani moc nezkazili a výsledek je poměrně slušný. Přesto je mnohem větším zážitkem přečíst si stejnojmennou povídku od Stanleye Ellina. V českém překladu poprvé vyšla v antologii Tichá hrůza (Praha 1967). (03.06.2022)

Neskutečná atmosféra, která je dána jak stylizací filmu, tak i skvělými hereckými výkony, kdy Jiří Lábus jednoznačně vede. Ale je tu i další skvělý prvek, a to je televizní zpracování. Neskutečně tomu svědčí, protože snímek je pak dostatečně umírněný, vybírá si především interiéry, které jsou relativně malé, čímž je celkový děsivý dojem umocněn. A navíc nic děsivého skutečně nevidíte. Tady je krásně vidět, že rozhodující je prostě atmosféra. (03.07.2015)

"U Sbirra je... domácké prostředí." Perfektní ztvárnění postupného úpadku člověka. Škoda je snad pouze to, že postupem času mizí Costainovy myšlenkové promluvy. To může být ovlivněno tím, že již není potřeba vytvářet ironii v jeho vztahu k Lafflerovi a ke Sbirrovi (jak je tomu na začátku) - nyní totiž již doslova říká to, co si myslí. Stejně by ale bylo zajímavé tam ty myšlenkové pochody mít, Costainova postava by se vyvíjela barvitěji. To je ale pouze takový nápad, nikoliv výtka, jelikož SPECIALITA ŠÉFKUCHAŘE je i bez toho brilantní a především brutálně vtipný film. (26.08.2011)