Specialita šéfkuchaře

Specialita šéfkuchaře se v klidu může zařadit mezi ty nejlepší kousky z naší distribuce a diváci se na ní podívají rádi vždycky zas a znova. Nejvíce mě dostala skvěle propracovaná atmosféra, ponuré prostředí restaurace i samotný výkon Jiřího Lábuse. Škoda jen, že se u nás netočí víc tak kvalitních kousků. (21.10.2010)

přestože konečnou pointu jsem odhalil mnohem dřív, než na konci, nijak to tomu neubírá. je to suprovej film, a Jiří Lábus se mi pořád vrací v té scéně, jak se rýpe párátkem v zubech, vytáhne na něm kousek masa a s očividným gustem, takovou chutí a dravostí ho sní, že od té doby párátka nepoužívám. hodně dobrej film, a mělo by se takových točit mnohem víc a ne ty stále stejný hořký komedie, se stejným obsazením, stejným štábem, stejným scénářem a i vším ostatním o komunismu. (09.12.2005)

Mimořádně zdařilá a hodně kořeněná jednohubka pro labužníky. Paní režisérka dokázala vybudovat kouzelnou, lehce mysteriózní hororovou atmosféru, nepostrádající vtip a lehkost a udržet diváka v napětí a očekávání. Skvělá kamera si hraje s detaily, zejména bramborovitého obličeje pana Lafflera a podivně krvavých očí záhadného personálu restaurace. Herecký výkon Jiřího Lábuse je famózní a jeho repliku „doma nepřijímám“ používám od té doby také - když mám doma neúnosný bordel. A ještě něco je zde příznačné: Totiž pozvolné propadání až do úplné závislosti trávit večer, co večer v restauraci U Poma - pardon U Sbirra!! ;-) (20.08.2008)

Neskutečná atmosféra, která je dána jak stylizací filmu, tak i skvělými hereckými výkony, kdy Jiří Lábus jednoznačně vede. Ale je tu i další skvělý prvek, a to je televizní zpracování. Neskutečně tomu svědčí, protože snímek je pak dostatečně umírněný, vybírá si především interiéry, které jsou relativně malé, čímž je celkový děsivý dojem umocněn. A navíc nic děsivého skutečně nevidíte. Tady je krásně vidět, že rozhodující je prostě atmosféra. (03.07.2015)

Na to, že se jedná o český porevoluční film a navíc televizní inscenaci, tak tu literární předlohu ani moc nezkazili a výsledek je poměrně slušný. Přesto je mnohem větším zážitkem přečíst si stejnojmennou povídku od Stanleye Ellina. V českém překladu poprvé vyšla v antologii Tichá hrůza (Praha 1967). (03.06.2022)