Vrah ve mně

Všechno jen ne sympatický mladý Affleck v roli, pro kterou se dokonale hodí. Odznakem chráněný, násilník, zbabělý vrah, křivák. Skvělý je ten retro feeling, hodně působivé byly výpady vůči ženám, ale výsledku nějak nevím, co si o tom mám myslet. Zdálo se mi to podivně zapletené a strádající díky mému neoblíbenci v hlavní roli (i když na něj byla jak šitá). (07.11.2010)

Noiru (jakožto jinak celkem infantilnímu postdivadelnímu subžánru.... no prostě padesátky) se nedá upřít jedna obrovská zásluha a tou je základ pro neonoir. Klasické noirové dějové schéma už samo o sobě nestačí a je maximálně tak dobrým vzorem parodií. Základ bude však atraktivní vždycky a tedy se otvírá hromada možností, jak na tento žánr navázat. Killer Inside Me na to jde od lesa. Hlavní postava (ty vole málem sem napsal hrdina -)) je též osamocená a má (celkem oprávněný) pocit, že je sama na nepřátelském území. Ovšem zaslouží si to a vlastně si zaslouží daleko horší věci. Jenomže pořád je to hlavní postava, kterou sledujeme krok po kroku a s protipóly aka vedlejšími rolemi pro jejich odtažité chladné vykreslení charakterů moc nejde nijak sympatizovat. Pak tady ještě máme femme fatale (tady by se hodilo spíš mortalkombatovské femme fatality),se kterými se v čemkoli, co jen zakopne o označení noir divák nedokáže také nikterak ztotožnit. Takže pozorovatel nemá na děj jiný náhled než z pozice Lou Forda. Od něj přejímá tu paranoiu, nejistotu a iracionální náhled na okolní svět. Chtít tohle od diváka je riskantní tah, protože od něj vyžaduje nadhled a soustředění, každopádně já si celkem chrochtal. Škoda trochu hudby, která v okamžicích dějové gradace vypálí nějakou veselou oldschool vypalovačku a atmosféra je zničehonic tatam. Ale jinak Killer Inside Me zaslouží rozhodně být viděn. Takovou svini totiž jen tak nespatříte. (18.10.2010)

Excelentní psychologické drama a sonda do duše psychopata (neplést si s úchylákem či tak ...) a sociopata. Inteligentní mladík od policie se dostává stále více do spirály vraždění, aby vyhladil jeden důkaz za druhým, lidé ve městě umírají. Jeho ineligence je zpočátku silnou zbraní, ovšem v poslední části filmu vidíme již jeho naprostou proměnu v "šílence", jehož primárním cílem je zabíjet a ničit - zatímco původní cíl byl pouze si bokem ulít podvodem nějaké prašule ... Odkaz na Freuda, fotografie a vzpomínky na úchylnou mámu, přistižení bratra při znásilnění 5ti leté holčičky v autě dávají jasný odkaz na silně psychologicky laděný příběh, který nechává zdánlivou kriminální složku jen jako kulisu. Hodně rozpačitě na mne působila ústřední znělka, která dělala z filmu jako by do nebe volající černou komedii, ovšem její text naznačuje, že nikoliv jedinec, ale celá společnost se podílí na občasném vzniku takovýchto stvůr, jako je hlavní hrdina ... Je to hodně dobré, dobře zahrané, ale strašně záleží, z jakého úhlu se divák na film dívá. Mne prostě dostala vyloženě ta psychologická rovina. Film obsahuje dvě scény neskutečně brutálního násilí na ženách, které rozhodně nemají v běžné USA produkci obdoby, takže pozor, tyhle scény mohou silně traumatizovat ... (11.09.2010)

Winterbottom to trestuhodně nezvládl odvyprávět. Příběh knihy je výjimečný a úderný právě tím, jak probleskuje způsobem vyprávění - schizofrenní sebeprezentací hlavního hrdiny. Film otrocky cituje celé věty či scény z knihy, aniž by je dokázal natočit ze psrávného úhlu, takže mnohdy zapadnou nebo dokonce vyzní protismyslně, suše ironické komentáře jsou brány jako věcné popisy, řada klíčových informací se úplně vytrací nebo svádí na mylnou stopu (pro příběh naprosto zásadní postava otce - neboť Thompson vytvořil svérázný příspěvek k patopsychologickým románům o vztahu otce a syna - je úplně přegumovaná, role služky matoucí atd.)... Nakonbec i vizuální stránka filmu mě zklamala, narychlo posháněné dekorace a rekvizity prozrazují málo důkladnou přípravu, kamera je nevynalézavá, ačkoli se jí nabízí tolik zajímavých příležitostí, jak ztvárnit tak zvrhlé situace často právě z pohledu psyhopata... Výsledný dojem, že W. film po všech stránkách odflákl a zanedbal, nenapraví ani celkem vtipně zvolený písničkový doprovod. *** Říkám si, že tenhle film měl raději udělat Aronofonski. (22.10.2013)

Podarený pokus o film-noir, ktorý ma najviac pobavil vďaka tomu, ako paroduje svoj vlastný žáner :-) Čierno-čierna duša Casey Afflecka je konfrontovaná komickým ladením a pri morbídnych scénach doslova vyráža dych vtipnými prvkami, ktoré sú do deja zakomponované (spomeňte si len na scénu, ako hlavný hrdina naháňa starca s nožom na ulici). Inak priznávam, že také extrémne násilie páchané na ženách, som ešte v žiadnom filme asi nevidela a svojou brutalitou zdvihlo úroveň snímky aspoň o hviezdu vyššie (že to hovorím práve ja, čo nenávidím krv :-). Nie je to žiadne L.A. Prísne tajné ani jemu podobné sofistikované thrilery, ktoré každú minútu otáčajú dej iným smerom, ale napriek tomu ide o príjemnú pohodovku, ktorá nie je až taká strašná, ako niektorí vykresľujú. (22.05.2011)